The Great Gatsby
Veľký Gatsby
The Great Gatsby
Režie:
Baz LuhrmannKamera:
Simon DugganHudba:
Craig ArmstrongHrají:
Leonardo DiCaprio, Tobey Maguire, Carey Mulligan, Joel Edgerton, Isla Fisher, Jason Clarke, Elizabeth Debicki, Jack Thompson, Amitabh Bachchan, Gemma Ward (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Nejznámější román F. Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby (1925) nebyl zprvu právě populárním čtivem, i když během jednoho roku od prvního vydání vznikla divadelní adaptace, již na Broadwayi režíroval George Cukor, a podle ní také hollywoodský film režiséra Herberta Brenona, jenž se bohužel nedochoval. O pár let později byla kniha prakticky zapomenuta a teprve po dalších, poválečných vydáních se dočkala zaslouženého uznání i čtenářské obliby. Kniha zachycuje „jazzový věk“ bouřlivých dvacátých let, kdy nečekaná hospodářská prosperita byla často vykoupena ztrátou morálních hodnot a kdy „stará“ aristokracie těžce snášela nastupující konkurenci z řad nejrůznějších zbohatlíků, z nichž mnozí byli zapojeni do bujícího organizovaného zločinu. Podruhé byl román zfilmován v roce 1949 (režie Elliott Nugent, titulní role Alan Ladd) a potřetí v roce 1974 (režie Jack Clayton, titulní role Robert Redford). S ještě větším časovým odstupem, až v roce 2013, vznikla zatím poslední verze, režírovaná australským tvůrcem Bazem Luhrmannem, v níž si hlavní postavu zahrál Leonardo DiCaprio. Na rozdíl od svých předchůdců měl Luhrmann k dispozici pokročilou technologii digitálních efektů, jež mu dovolila mimořádně přesvědčivě zrekonstruovat dobové reálie i tehdejší atmosféru New Yorku a jeho nejbližšího okolí. I ostatní postavy hrají známí představitelé Carey Mulliganová (Daisy), Tobey Maguire (vypravěč Nick Carraway) a Joel Edgerton (Tom Buchanan). Největší devízou snímku je však jeho promyšlená vizuální stránka, která byla mj. vyznamenána Oscary za nejlepší výpravu a kostýmy, jež vytvořila režisérova manželka Catherine Martinová. (Česká televize)
(více)Videa (28)
Recenze (1 784)
SKVĚLÁ KOMEDIE..! No, vlastně ne tolik.. rozjezd totiž trvá dost dlouho, asi hodinu, do "rande" Gatsbyho a Daisy, kdy Luhrmann konečně opravdu přizná žánr a dál je film už konstantně vtipnější a vtipnější.. až do finále, které je opravdu k popukání :-D Nechápu ale, proč si vlastně Luhrmann pro takový počin vybral tuto předlohu, když např. Zločin a trest nebo Sever a jih by v tomto (v podstatě) TELE-TELE-stylu-humoru vygenerovalo mnohem víc smíchu (předlohu jsem ale nečetl, takže si možná Luhrmann vybral dobře, ale v tomto smyslu ji dost nevyužil). V některých okamžicích se styl humoru přibližuje Simpsnům a (spoiler) při okamžiku Gatsbyho umírání jsem měl dokonce na tři vteřiny pocit, že Luhrmann cituje legendární scénu z filmu ve filmu z Bressonových Čtyř nocí jednoho snílka (..!). Vedle toho ale opravdu nechápu, proč se tvůrci obtěžovali s tak nákladnými dekoracemi, protože nemají ve výsledném dojmu ani funkci vlastně žádný opravdový vliv na výraz příběhu ani možná esejistická podpatra snímku, a celý svět filmu působí skoro tak abstraktně a neživotně jako podlaha atelieru Trierova Dogville. Většina záběrů, kde se postavy přímo nemusí dotýkat žádných rekvizit, působí, jakoby je natáčeli před zeleným pozadím (herci jsou tak špatně nasvícení vzhledem k druhému plánu) a všechny ty velkolepé místnosti, zahrady a hrady jsou doklíčovávané, což mě dost uklidňuje, protože kdybych si představil, že "jen kvůli komedii tohohle typu" vyhodili tolik peněz, musel bych se (s přihlédnutím k letošní velmi velmi neutěšené ekonomické situaci českého filmu) asi zbláznit.. Jinak, člověka napadá ještě jedna interpretace, jak to možná Luhrmann celé myslel. Už před pár lety na jednom zimním FAMU-workshopu s americkými jednosemestrálními studenty jsem si všiml, že většina z nich si pod pojmem "alternativní" či "nekomerční" film nedokážou představit naprosto nic jiného, než low-budgetové parodie hollywoodských blockbusterů. Jiný typ filmu prostě není možný. Buď blockbuster anebo jeho parodie, nic jiného neexistuje (Jarmusche např. tihle kluci a holky vůbec neznali). Tak mě napadlo, jestli si třeba Luhrmann nemyslí, jak nedělá nějaký superodvážný "alternativní" art-blockbuster, když takhle przní toho Fitzgeralda, ale vlastně pak nevím, co chce parodovat. Hollywoodský styl hraní? Fitzgeraldovo dílo? Postavy v tom románě? Anebo sám sebe? Neviděl jsem žádný z jeho předchozích filmů, takže jakože můžu rozvádět tyhle nadsazené fabulace.. pravděpodobně už ale asi všem došlo, že se prostě a jednoduše jedná o další příliš drahý, původně asi vážný, nepodařený film. ()
Upřímně vlastně ani nevím, jak tenhle film vnímat či co si o něm myslet. Vizuální hrátky, svět pozlátka, spousta vaty, ale příběh se jaksi ztrácí, respektive je pohlcen tím obalem, tou formou, kterou mi byl servírován. Opravdu mnoho zbytečných výjevů, zbytečných barev a obrazů, překombinovanost, díky čemuž jsem měl problém vůbec se naladit na vyprávění příběhu, na jeho průběh a na to, oč zde vlastně jde. A i když jsem film dokoukal do konce a dokonce i pochopil, o co tam jde, nemohu prostě pochopit, proč nemohl být ten příběh natočen jinou, mnohem komornější formou. Mohla z toho být fajn vztahovka, možná i konverzační drama, ale ne tahle patlanice, která se snaží ohromit a udělat dojem, ale jen nevím, koho má vlastně ohromit. Těžko tak ještě něco na tomto filmu hodnotit. Leo DiCaprio je zajímavý téměř v každé své roli, i kdyby hrál třeba nehybný strom v lese, a Tobey Maguire mě rovněž dokáže vždy zaujmout. Velká herecká jména jsou tedy velkou předností filmu, bez nich by to byl jen další nudný film, kde režisér upřednostnil své vize před příběhem samotným. Uděluji dvě hvězdy, ale mé zklamání z filmu je bohužel značné. ()
Obrovské barvami přetékající záběry, kam je vstup povolen jen krásným, elegantním a usměvavým hercům / herečkám .. to je kýčovitý svět Baze Luhrmanna .. a já nevím proč mu tohle opět bez okolků žeru! Nechávám se rozpustit v té spleti barev, podupávám si při jeho dalším hudebním výletu proti proudu (současný hip-hop ve 30. letech minulého století zafungoval, ačkoliv ho nemusím) a užívám si tajemný příběh Jaye Gatsbyho. Všechno jede na plné obrátky a .. najednou mám pocit, jako by se v půli vyměnili režiséři. Bombastičnost je pryč, na paletě snad došla většina barev nebo se slila v jednu nevýraznou šmouhu a nekonečná party se přesunula o dům dál. Když už jsem psal o tom žraní .. naštěstí jsem se na úvod přecpal všemi lahodnými filmovými ingrediencemi, takže pak nebyla taková lačnost po dalším nášupu, ale v bříšku mně přece jen škrundalo .. ()
Prosluněné a barevné scenérie na mě zabírají, což znamená, že je tenhle film přesně pro mě. Je to totiž natočený tak výborně, že po technologické stránce si nemám nač stěžovat. Příběh jsem ze začátku chápal jak koza petržel, jelikož jsem knižní předlohu nečetl. Ale ať už jsou původní postavy jakékoli, tak ty filmové jsou ztvárněni naprosto famózně. DiCaprio byl vždycky skvělý herec, takže vlastně předvádí svůj klasický, leč nezapomenutelný, výkon a hravě zastíní všechny ostatní. Filmově jde o unikátní dílo, ovšem ten příběh mě tak trošku nudí...70% ()
Galerie (212)
Zajímavosti (46)
- Scénu filmu - situovaného do roku 1922 -, v níž se poprvé objeví Gatsby (Leonardo DiCaprio), doprovází slavná "Rapsodie v modrém" George Gershwina. Premiéra této skladby se však odehrála 12. února roku 1924, kdy ji v newyorské Aeolian Hall na koncertu pod názvem "Experiment v moderní hudbě" zahrál Palais Royal orchestr Paula Whitemana, známého jako Král jazzu. (Aelita)
- Jay Gatsby (Leonardo DiCaprio) se ve filmu objeví až po třiceti minutách. (necisty)
- Gatsbyho (Leonardo DiCaprio) sídlo je vlastne budova International College of Management v Sydney. (Greenpeacak)
Související novinky
Po Velkém Gatsbym za Elvisem Presleym
Muži v černém nás sice naučili, že „Elvis není mrtvej. Odletěl domů.", tohle zakončení ale u jeho nové biografie nečekejte. Ve Warner Bros. ji totiž chystají s muzikálovým klasikem Bazem Luhrmannem … (více)
Oscarové nominace 2014
Dnes odpoledne vyhlásila Akademie filmového umění a věd (AMPAS) ústy své prezidentky Cheryl Boone Isaacs a herce Chrise Hemswortha nominace na Oscary pro letošní rok. O prvenství v počtu nominací … (více)
Nej filmy roku 2013 dle ČSFD.cz
Seznam nejlepších filmů roku 2013 dle ČSFD.cz si můžete nechat zobrazit ve specifičtějším výběru Žebříčků, a to i zvlášť pro jednotlivé žánry. V celkovém žebříčku divácké líbivosti vedou s úžasnými… (více)
Tím problematičtější film, čím víc budete očekávat klasickou adaptaci klasické knihy. Nicka svět newyorské high society znechucuje a přitahuje zároveň. Svou ambivalentní pozici člověka nacházejícího se uvnitř i vně, člověka, který (ne)chce být součástí vyprávěného příběhu, si uvědomuje a nejen, že ji reflektovat dokáže – on ji ve vlastním zájmu reflektovat musí. Hluboce osobní vztah vypravěče k „jeho“ příběhu a postavám je zdůrazněn skutečností, že zpětné rekonstruování toho, kým vlastně Gatsby byl, pro Nicka představuje formu psychoterapie (podobně jako v Občanu Kaneovi představovalo snahu o nalezení pravdy pátrání po významu slova „poupě“). Vzhledem k nápadným náznakům, že Nick představuje Fitzgeraldovo alter-ego, stává se psaní (resp. pře-vyprávění) coby forma terapie jedním z klíčových motivů filmu. Také vztahová linie mezi Nickem a Gatsbym (nápadně vybízející ke queer čtení) je nakonec tou nejautentičtější a společně s terapeutickou rovinou vyprávění odůvodňuje dvojí zakončení filmu. ___ Podobně jako vypravěč, také Luhrmann s postavami soucítí a přitom je umisťuje do technicolorově nadrealistického světa velkých studiových filmů a tím mění na pouhé abstraktní ideje. Gatsby je zde pouhou esencí americké mentality (zarputilá, sebedestruktivní snaha dosáhnout určitého ideálu) a DiCaprio ho podle toho hraje. ___ Zvýraznění vyprávěcího rámce oproti knize (ve které Nick prostě vypráví a není podstatné, proč a ke komu) není samoúčelným pokusem vnést do příběhu trochu bulvárních podtextů – rytmizuje vyprávění (k „vystoupuvání“ z příběhu dochází v pravidelných intervalech) a ovlivňuje jeho styl. Zpočátku Nick, fascinovaný všemi novými podněty a mající potřebu rychle ze sebe dostat všechny dojmy, mluví o překot. Střihy jsou prudké a nečekané a záběry tak krátké, že je obtížné se v nich zorientovat (na každou větu málem připadá samostatný záběr). Kamera se nepřestává hýbat a ve větší míře než později ve filmu používá Luhrmann prolínačky, čím vzniká dojem, že se jeden záběr přelévá do dalšího. Obrazy se třpytí, oslňují nás sytými barvami a CGI efekty. Význam sirkovsky excesivní práce s barvami si uvědomíme později, kdy vyjde najevo, proč byla Myrtle charakterizována červenou a Gatsby modrou nebo proč je důležité vědět, jakou barvu má Gatsbyho auto. Stejně rozbujelá jako vizuální složka vyprávění je také zvuková stopa. ___ Volba songů představuje nejnápadnější (resp. nejhlasitější) spojku mezi dobou vyprávění a dneškem. Producentům soundtracku se přitom podařilo vybrat skladby, které si lze představit jako současné alternativy k hudbě, která byla populární v bouřlivých dvacátých letech, i když je v tom opět patrná jistá nadsázka (záběr na auto plné černochu doprovází drsný gangsta rap). Žánrově pestrý soundtrack nadto představuje dobrý prostředek k mapování náladových proměn, jež film prodělává. ___ Teprve poté, co se Nickovo vyprávění ustálí a zacílí na Jaye Gatsbyho coby muže zosobňujícího limity americké touhy po úspěchu, styl filmu se zklidní, zklasičtí. Záběry jsou delší, slovník vypravěče barvitější (s čím souvisí také fakt, že Nick začne namísto mluvení psát na stroji), nasvícení scén přirozenější. Společně se zpomalením tempa se mění primární inspirační zdroje. Zatímco hlučná a křiklavá první třetina těží z muzikálů Busbyho Berkeleyho (a řekl bych, že také z extravagantních francouzských velkoprodukcí od Marcela L’Herbiera a jiných poetických realistů), postupně se film přes odbočky ke gangsterce, k dobrodružnému nebo k válečnému filmu dostává ke kombinaci sociálního dramatu (Ecce homo!) a melodramatu. Vzhledem ke zdvojnásobení milostné linie jde však spíš o ironický komentář melodramatického žánru (nápovědou, že to celé Luhrmann nemyslel zcela vážně, budiž bazénový záběr z finále filmu, odkazující k prvním minutám jedné z nejkousavějších hollywoodských satir). ___ Vinou neživoucích postav, vinou přílišné opatrnosti, aby divák přesně pochopil, oč v příběhu běží, je Gatsby filmem emocionálně netečným a úsměvně polopatickým. Není však nekoncepční slátaninou pro milovníky hezkých třpytivých objektů a drahého šampaňského (jedné konkrétní značky), třebaže tak, zrádně, napoprvé působí ještě více než dřívější Luhrmannovy pokusy učinit minulost přítomností. 80% Zajímavé komentáře: POMO, Bluntman, Psema, Davson () (méně) (více)