Diktátor

Já Sachovi hodně fandím a mnohokrát jsem se upřímně zasmál. Přesto to není absolutní zážitek, jako například z Borata. Celý film se veze na té nejtenčí hranici mezi vtipností a trapností a může za to zejména ohromná jednoduchost všech vtipů. Ty jsou velice přesně zacílené. Zároveň však velmi prosté a nenabízí toho příliš k domýšlení. Jakoby už takové trochu ohrané. Buď je vezmete nebo ne. Celý film je složený z vykonstruovaných scének, jejichž hlavní účel je vyplodit jakože kontroverzní či provokativní vtip. Jsou to situace, názory, hodnoty či vlastnosti, o kterých Sacha ví, že jsou v současnosti nekorektní. Tyhle provokace mě hodně baví. Zároveň je z nich ale cítit už taková vypočítavost. Každý tohle od Cohena očekává a chce se to od něj. Mám pocit, že už nejde tolik o provokaci, jako právě o zavděčení se cílovému publiku. Ale třeba si to jen namlouvám. Co mi chybělo nejvíce, byl onen pseudodokumentární styl Cohenových předešlých filmů. Chyběla mi ta iluze reality. Ta totiž ve spojení s Cohenovými provokacemi povyšovala celou záležitost výše. Jeho provokace totiž vyžadují okamžitou reakci osob, proti kterým je provokace určena. Jinak to nějak není ono a výsledek působí jaksi uměle. Diktátor je tak víceméně obyčejná hraná fiktivní komedie, která je výjimečná tím, že si bere na paškál něco, co si zasluhuje zesměšnit, ale hodně lidí se toho bojí. I Cohen však má své hranice a ví, co si může a nemůže k určitým skupinám dovolit. Například přestože Aladeen pochází očividně z islámského světa, samotný Islám zůstal až na drobné maličkosti zesměšnění ušetřen. (19.05.2012)

Sacha Baron Cohen ve své čtvrté umělecké reinkarnaci, tentokráte s identitou diktátora Aladdina, poukazuje na zajímavý souběh uměleckého vývoje s Rowanem Atkinsonem alias Mr. Beanem - i on byl na svém uměleckém vrcholu v době krátkých skečů (stejně jako Sacha s Ali G a především s Boratem, kterého se mu ještě podařilo šťastně zarámovat do formátu celovečerního filmu, jenž je vlastně pouhou kompilací skečů bez zásadního děje, mající navíc dokumentární charakter) a formát hraného celovečerního filmu je pro něj celkem nevyhovující, jelikož jde proti podstatě skeče coby dramatického výstupu, celovečerní filmy s Mr. Beanem jsou vlastně jen potvrzením výše zmíněného. Pokud se oba umělci drželi svých k dokonalosti dovedených krátkých forem, byli nepřekonatelní, když se ale začali snažit naroubovat svůj svět skečů na kmen dramatického oblouku, jejich plody trochu povadly. Ani ten nejgeniálnější komik neví co si počít s celovečerní stopáží, pokud jsou jeho čísla postavena na základě humorné (Atkinson) či satirické (Cohen) pointy, leda pojmout film jako kompilace nejlepších skečů, jak to udělal Sacha v Boratovi, když začne ale svou postavu ředit třeba i ne příliš složitým příběhem, musí počítat s rozmělněním, kouzlo překvapivých vtipných point vyšumí, komik uvadne nebo začne recyklovat sama sebe. Diktátor není špatný film, má několik geniálních skečů, nějaké méně povedené, ale kolem sebe dost vaty, tedy onen příběh o dvojnících a záměnách a únosech etc. Naštěstí občas z dvířek od toalety vyjde Edward Norton nebo Aladdin pronese úžasnou řeč o demokracii v USA. Diktátor srovnatelný se svým slavnějším filmovým předchůdcem to ovšem není. Proti modelu Brunovi je to ale zjevně cesta z umělecké krize... Porsche 911 2012! (09.08.2012)

Být nekorektní jako tenhle vousatý tyran nemusí stačit, zvlášť když už jsme od Cohena zvyklí na leccos. Nemohl přešlapovat, musel postoupit o stupínek výš, přijít s něčím, čemu se říká děj, přesto Diktátor stejně jako předchozí rakouský homosexuál jako celek za jednotlivými gagy pokulhává. Uráží snad úplně všechny (škoda, že nezná Ivetu Bartošovou), nebojí se ničeho, nejednou je výborný (mnichovská připomínka na běžecké stovce, New York z vrtulníku a 11. září), nezapomíná ale bohužel i na obyčejný nevkus. Vše je nelítostně rozházené, že to divák sotva stíhá pobrat, dočkáme se uchechtnutí i záchvatů smíchu, když ale Cohen vymýtí všechny ty samoúčelné fekalhumor scény, bude to už jen o těch záchvatech!! 70% (07.09.2012)

Cohenův humor balancuje na pomezí geniálně trefných fórů a úplné debility. Jeho Aladeen po většinu filmu skvěle paroduje všechny ty šmejdské vůdce, jimiž je tento svět zamořen. Pak ale hodí do placu vtip daleko za hranicí dobrého vkusu, jemuž se snad nemohou smát ani ti nejzastydlejší z puberťáků (malí chlapečci, porod atd.). Ve filmech o Boratovi a Ali-G byl tento poměr hodně vychýlen v prospěch těch lepších fórů, v Brünovi spíš naopak a Aladeen je tak někde mezi. (27.11.2012)

Chaplinův Diktátor pro jednadvacáté století? V důsledku spíš ne. To ale nevadí. Nejobyčejnější, divácky nejvděčnější a nejvstřícnější, ale rozhodně nejlepší Cohenovo alter ego (Aliho G moc neznám). Právě posun k "obyčejné komedii" tomu dost prospívá. Přesto Aladin tvoří s Boratem a Brunem kompaktní trilogii. (11.05.2012)