Diktátor

Skoro je chyba, že je tam těm vtipů až moc (a jak je u Cohena zvykem velmi rozdílného druhu a úrovně), takže se člověk zasměje asi jen každému třetímu. Další věc je, že Cohen šije do všech natolik "vyváženě" (ano, je to paradoxní), že trochu zanikne hlavní satirizovaný cíl - což IMHO je nekonzistentní vztah USA k různým diktaturám. Od Cohena jsou navíc všechny vtipy sice nekorektní, ale v podstatě bezpečné - vzdělaný bohatý Žid s hordou právníků za zadkem si dělá legraci ze všech, aniž by mu cokoli hrozilo a aniž by se pro cokoli musel angažovat. V tom se velmi liší od Chaplina, který za války natočil Diktátora a po válce se stal nežádoucí osobou. Ale jinak - jeden z vrcholných komediálních kousků posledních let. Proslov o tom, jak se liší demokracie od diktatury, je geniální. (15.05.2012)

Trilógia úspešne dokonaná, po klagenfurtskom moderátorovi Brunovi z "FunkyZeit" a šiestom najznámejšom Kazachovi Boratovi z Astany nastupuje ctižiadostivý diktátor Aladdin z Wadiye. Za doprovodu tyrkysových Lamborghini, "nasty bitches" a nepremožiteľnej ochranky sa vydáva za veľkú mláku zachrániť ohrozenú diktatúru. A potom nečudo, že nielen v uliciach NYC sa ozýva: "Aladeen, Motherfucker." Je to nekorektné korektným, mainstreamovým dialektom kvázi masám neprístupným, ale nakoniec prevažnú množinu (aj menej sčítanejších) pozorovateľov uspokojujúci. Neviem či to bude tým prechodom od fiktívnej dokumentárnosti k priznanej hranosti alebo v tom prvoplánovejšom podávaní jednotlivých gagov, ale každopádne je to stále rovnako hláškovo nevyrovnaná a predsa účinná satira. Opäť maskovaná zhovadilosťou a s ohľadom na mieru únosnosti naťahovaná jak pupočná šnúra. Čomu sa táto pošahane inteligentná obžaloba neľudskosti vysmieva, to si aj uctieva... tým, že nepriamo poukazuje na onu utajovanú špinu-na jej šíriteľov a pripomína im, že to hlavne oni zabili utrpenie sarkazmom. Toto je taký vyfrndžaný Cohenov "payback" nadnárodným korporáciam, nebezpečným náboženstvám, rasám, pohlaviam, vratkej demokracii, ktorý má tu skvelú vlastnosť diváka rožšlahať v nepravidelných záchvatoch smiechu na márne kúsky a zaraz mu už po 3x atestovať, že Sacha nie je žiadny zľaknutý amatér, ale neortodoxný profesionál. "Ugly horse...":-) (30.05.2012)

Pokud ten slizký židák ubere na olizování otylých, chlupatých análů, omezí se jen na rejdění v podpažní buši neholené mužatky a přitlačí na pilu tam, kde se ostatní přizdisráči jen vyděšeně dívají jinam, je schopen s lehkostí vyplivnout genitální taškařici, po které budou arabáši mnohem rychleji obohacovat uran, jeho rabín se mu bude snažit přišít zpátky obřízku a vykonverovat jej ze synagogy a Velký satan přemýšlet o poukazu zdarma do jednoho príma kubánského letoviska all-inclusive. Bravo. (12.06.2012)

Diktátor je prošpikovaný spoustou gagů, z nichž některé mají šanci stát se legendami, ale většina bohužel tak nějak "zapadne" v ději. Jde o typickou cohenovskou zábavu, která mi sedí, takže se dá říci, že 4 hvězdy jsou takový standard a na Cohena je to vlastně průměr. Ovšem co by za takový průměr někteří jiní dali, že? ;-) (03.03.2013)

Na Diktátora jsem se podíval v dobrém rozpoležení, lehce intoxikován, bez nějakých velkých očekávání, jelikož mě Cohenovy (a jsou to především jeho projekty) předchozí filmy, Borat i Bruno, nechaly povětšinou klidným. Za poslední roky se můj celkový vkus sice lehce posunul, ale Cohenově politicky ultranekorektní hlíně jsem pořád na chuť nepřišel. Poměr vtipů a gagů, které mě upřímně pobavily oproti těm, které mi přišly slabé, nedotažené, hloupé, či vyloženě idiotské až nechutné zůstává pokud si dobře pamatuju přibližně stejný (tj. silně převládají ty druhé) , jako u výše zmíněných filmů. Přes to všechno jsem rád, že jsem Diktátora viděl a doporučil bych ho možná raději, než některé z filmů, které ode mě dostaly hodnocení lepší, ale jsou ze své podstaty zastupitelné. Cohenovy filmy jsou prostě výstřední, ať už se nám to líbí nebo ne, a staly se součástí kulturního zeitgeistu. 50% P.S.: Těm z vás, které rajcují proslovy střihu toho, ve kterém Aladdin vtipně srovnává praktiky diktatury a americké demokracie, doporučuji pořad Real Time with Bill Maher, ve kterém Maher servíruje podobné dobroty čtyřikrát do měsíce v závěru sekce New Rules. (03.12.2013)