Elektra a její pravda

Alegorický a těžce uchopitelný film. Jedná se o moderní přepis antické tragédie. Celý film se odehrává na jakési pláni, kde všichni pobíhají, tancují, švihají bičem a několik postav neustále diskutuje. I když jsem snímek příliš nepochopil (význam vrtulníku v závěru mi těžce uniká, kdo by mi to chtěl vysvětlit, budu rád, když se ozve), skvěle jsem se bavil. Jancsó zřejmě hledal paralelu v tehdejším komunistickém režimu. (18.02.2007)

Tak nevím, zda své zklamání dokážu slušnými slovy vyjádřit. Každý superlativ, který by mne napadl, bych mohla naroubovat na drama Elektry. Hodinu jsem nevěděla na co se dřív dívat: tvář Mari Törőcsikové, skvěle zvládnutý komplikovaný prostor před kamerou, délku nekonečných záběrů a snímání kamery, choreografii scén fascinovaných folklorem a rituály, jednotu času, místa a prostoru, jistě nelehkou práci s davem lidí a zvířaty vždy zároveň v několika plánech, inspiraci divadlem, mnohé intertextové odkazy…všechny ty písně! Nadšením jsem ani nedýchala, neschopná se odrhnout od obrazů. Moc ráda bych se mýlila, ale pětihvězdičkový film, který jsem považovala za odvážnou politickou metaforu, poslední scéna devalvovala v prachsprostou revoluční agitaci a pro mne proměnila ve zklamání roku. Dlouho jsem nevěděla, jak film ohodnotit, ale protože mi z hlavy nemizí, dám přednost okouzlení formou před výpovědí. Ovšem na mém znechucení to nic nemění. (19.10.2011)

Před tím, jak dokázal Jancsó zinscenovat pohyb na mizanscéně do obrovské hloubky pole, se stovkami komparzistů a mnohdy v několikaminutové délce záběru, nikdy nepřestanu smekat klobouk, přičemž právě Elektra je film na tomhle formálním základu primárně postavený. Jako vedlejšák je to také intelektuální alegorie, přenášející slavné antické drama do kontrastu se současnou politicko - etickou studií, která se ale vinou narativní monotónnosti a absence jakýchkoli dynamizujících motivů (vyjma zajímavého závěru) většině diváků výrazněji pod kůži nedostane a zbytku způsobí klidný a nerušený spánek. Nutno dodat, že film jsem sledoval v rámci předmětu maďarské kinematografie ráno po náročné noci a třech hodinách spánku (není nad to studovat cokoli v Brně), a přesto jsem u něj usnul opravdu jen na chvíli. :-D To bezesporu svědčí o nemalé, byť skutečně těžce docenitelné kvalitě... (28.10.2016)

"Představ si, že to některá z těch nahých borek na konci záběru zkazí a oni musí všechny ty náročné choreografie jet znovu. To se jí po natáčení v hospodě pěkně prodraží, aby všem koupila panáka!" Několikrát mi na mysl vytanula spojistost s filmem Sergeje Paradžanova Ašik - Kerib: čiré auteurství, dosažené specifickými formálními prvky (kdo si u Elektry nevšimne, pro režiséra typického způsobu snímání, ten je slepý); volné čerpání z folklóru, který se zároveň mísí s moderní technikou (u Paradžanova tomu byly kalašnikovy a kamera, u Jancsóa do děje vstupuje vrtulník, jako alegorie ptáka Ohniváka); spousta více či méně čitelných symbolů; propracovaná, výrazná estetizace. Klíčem k interpretaci by u Elektry měly být okolností maďarského povstání v padesátých letech, avšak i pouhá obecná myšlenka předávání moci je dostatečně nosná. V samotném závěru pak snímek vyznívá nezvykle revolucionářsky - metaforou s příběhem o ptáku Ohniváku explicitně vyjadřuje, že pouze, je-li vše staré zbořeno a spáleno, může vzniknout nový, nezkažený řád. Ona poslední Elektřina slova: "Ať žije revoluce!" koneckonců mluví za vše. (24.10.2011)

Film ze začátku vypadá dosti podvratně, ale veškeré naděje na vytvoření si paralel se současnou situací v Maďarsku zabije ideologicky hodně poblitý konec. Nehledě na to, že Jancsó je jedním z režisérů, jehož filmy časem strašlivě ztrácejí, podobně jako Antonioniho. (garmon tu k tomu napsal něco, co si myslím tak nějak taky.) (19.11.2011)