Elektra a její pravda

Ninina pravda je taká, že dokáže v kine zaspať aj na 70 minútovom filme. Ehm. Ale to bolo len na krátko a niekde pri konci. Mám rada filmy s dejom a na experimenty si veľmi nepotrpím, podobne ako na lyrické a iné veci, ktorým neveľmi rozumiem, ale toto sa mi napriek tomu páčilo. Viac-menej. (Lumiere - 9.4.2014) (09.04.2014)

Před tím, jak dokázal Jancsó zinscenovat pohyb na mizanscéně do obrovské hloubky pole, se stovkami komparzistů a mnohdy v několikaminutové délce záběru, nikdy nepřestanu smekat klobouk, přičemž právě Elektra je film na tomhle formálním základu primárně postavený. Jako vedlejšák je to také intelektuální alegorie, přenášející slavné antické drama do kontrastu se současnou politicko - etickou studií, která se ale vinou narativní monotónnosti a absence jakýchkoli dynamizujících motivů (vyjma zajímavého závěru) většině diváků výrazněji pod kůži nedostane a zbytku způsobí klidný a nerušený spánek. Nutno dodat, že film jsem sledoval v rámci předmětu maďarské kinematografie ráno po náročné noci a třech hodinách spánku (není nad to studovat cokoli v Brně), a přesto jsem u něj usnul opravdu jen na chvíli. :-D To bezesporu svědčí o nemalé, byť skutečně těžce docenitelné kvalitě... (28.10.2016)

Postavy dalšího Jancsóova snímku nejsou až na Elektru nijak blíže představeny, takže jsem se v nich dlouho velmi špatně orientoval, natož abych si k nim vytvořil nějaký vztah. Ale možná i to byl Jancsóův záměr. Maďarský režisér totiž tentokrát využil antických vzorů, které převedl do neurčité maďarské pusty a svojí symboliku učinil ještě doslovnější. Aigisthos balancuje na vratkém kouli nesené davem, ocitá se (doslova) v síti atp. Antický časoprostor je narušen nejen umístěním děje filmu do Maďarska, ale také využíváním současných předmětů (například ruční pistole). V závěru je symbol fénixe nahrazen červeným vrtulníkem, který potvrzuje, že film ve skutečnosti není o antice, ale o současnosti, nebo snad, že jeho tématika je univerzální a věčná. Z hlediska stylu zašel Jancsó ještě dál než ve svých předchozích filmech; záběry trvají několik minut a mizanscéna podléhá komplikované a promyšlené choreografii. Přestože se jí účastní několik desítek protagonistů, tentokrát tance pozorujeme až ve druhém či třetím plánu, jako pozadí dramatu odehrávajícího se nám přímo před očima. Divácky se bohužel jedná o poněkud náročný (a ne úplně zajímavý) zážitek. A to i v případě, že jste obeznámení se zbytkem Jancsóovy kinematografické tvorby. (20.02.2012)

Pro uživatele O*R*I*N: vrtulník je zobrazení jakéhosi alegorického ptáka. Moc pěkná na tom celém byla zaťatá a pak vysmátá herdekbaba Töröscik, úžasná opět kamera a pak jasně pohyb komparzu v pustě - připomíná to vlastně dětské hry "rybičky rybičky" anebo tanečky "kolo kolo" či "pásla ovečky" - pamatuju na to ze školky, ale u Jáncsóa z toho chvílemi mrazí. Divím se, že to nikdo nepasoval vedle Godardů a Fassbinderů - ve své době to muselo být extra nové. Tarkovskij o Jancsóovi v denících mluvil hodně opovržlivě, ale kameru měl jinou taky až po něm. Nicméně - Red Psalm mě dostal víc - adaptace antických věcí by měly mít větší dosah (a přesah), než pouhou aktualizaci. (13.10.2010)

Film ze začátku vypadá dosti podvratně, ale veškeré naděje na vytvoření si paralel se současnou situací v Maďarsku zabije ideologicky hodně poblitý konec. Nehledě na to, že Jancsó je jedním z režisérů, jehož filmy časem strašlivě ztrácejí, podobně jako Antonioniho. (garmon tu k tomu napsal něco, co si myslím tak nějak taky.) (19.11.2011)