Útok na věžák

Sympatická žánrovka s několika velmi vtipnými momenty a přesvědčivým sociálním přesahem. Samozřejmě, festivalové publikum znuděné artovkami se bude domnívat, že jde o nějaký významnější počin v rámci hororových sci-fi komedií... takhle to ale chodí každý rok a je to jen klasický festivalový hype okolo oddychovek a od lidí, co přes rok buď málo čučí na popcornovky, nebo ve Varech přes den příliš pijí a spokojí se s jakoukoliv troškou zábavy. (06.07.2011)

V jedné z obávaných londýnských čtvrtí řádí gang mladistvých a nově také mimozemšťané vypadající jako kříženec černé chlupaté opice a psa se svítícími čelistmi. Ti však, na rozdíl od mladých výtečníků, neolupují náhodné kolemjdoucí s nožem v ruce, ale jdou gangu rovnou po krku. Vůdce party delikventů, co vypadá jako mladší verze Denzela Washingtona, jim totiž sprovodil ze světa jejich hárající samici a zbytek agresivních (a asi i nadržených) mimozemšťanů se za ni mstí. Mladíci se proto před jejich útokem uchýlí do věžáku, kde je podle nich relativně bezpečno. Není. A navíc jsou mladí spratci tak maximálně huliči trávy ze sociálně slabých rodin a ještě k tomu vrcholně nesympatičtí, že je vlastně dobře, když si je do parády vzali vetřelci, kteří si ovšem moc respektu u mě nezjednali. Těžko říct, co bylo záměrem tvůrců. Jestli to měla být víc komedie, nebo jestli víc horor anebo naléhavá sociální sonda, ale aby vše dohromady vytvářelo fungující koexistenci, to by muselo být vše ve filmu o stupínek, možná o dva lepší. Gore slaboučké, a když se mimozemská příšera poprvé zakousla jednomu z kluků do krku, ze kterého se místo pořádného krvavého stříkance táhla nějaká gumová flaksa, tak jsem to odpískal. Dál to nebylo lepší. Krev, jak když vylijete rajčatový protlak, akční scény podprůměrně natočené, herecké výkony tím pádem adekvátní k danému celku, hlášky nefunkční, vzhled mimozemšťanů trapný, vizuál bídný, film bez napětí. Když to tak vezmu, není na tomto pseudohororu s komediálním a sociálním podtextem skoro co pochválit. Když ve filmu hraje Nick Frost, myslel jsem si, že to bude odvaz, možná i nářez, ale nic z toho se neodehrálo. Byl tam jen chvíli a skoro zbytečně. Naštěstí má film skromnou stopáž a nestačí tím pádem úplně znudit. Vzhledem k tomu, že jsem v poslední době viděl slušnou řádku hororů, můžu o tomhle prohlásit, že se ani jednomu z nich kvalitativně nepřiblížil. Prostě mimozemská invaze s příchutí suchého britského humoru byla opravdu suchá, pěkně blbá a zřejmě určená pro tamní publikum. 40% (30.11.2011)

Na letošním MFFKV velmi vítané osvěžení, a to nejen žánrovým půdorysem a humorem, ale i kvalitou. Ovšem i mimo kontext ztrápených a utrmácených festivalovek je "Attack the Block" skvělý počin pohybující se na hraně žánrové travestie, lokálního ozvláštnění schémat a svižné akční komedie o mimozemské invazi. Koncept přesazení potencionálně spektakulárního a bombastického fantastického příběhu z prostředí iluzorního komiksově idealizovaného světa do (hyper)realistického předměstí může připomenout geniální britský seriál "Misfits", ale Cornishův debut na rozdíl od seriálu nestaví na postavách, nýbrž na prostředí a schématech. Schémata zde nejsou intenzifikována či absurdizována jako v jiných žánrových variacích, ale podobně jako např. v geniálním "Somrákovi s brokárnou" jsou ohlodána na naprostý naivní základ, což ale tentokrát skvěle vystihuje postoje předměstské "problémové" mládeže, která se pozérsky stylizuje právě podle primitivních (prazákladních) obrazů genderové maskulinity a feminity v popkultuře. Z kontrastu mezi dětinskostí a schematickou siláckostí nezletilých hrdinů vyvstává většina zdejšího humoru i žánrové reflexe, která nenásilně ukazuje směšnost schémat i stylizace podle nich. Současně je sympatické, že film zůstává věrný svému prostředí i stylem, když účelně mísí dynamičnost formy s laciností produkce. Navíc lze říct, že "Attack ther Block" je záslužné dílo, protože má potenciál přilákat jak diváky z vyšších sociálních tříd i mládež, která byla předobrazem zdejších hrdinů, a zatímco první skupině může pomoci nahlédnout podstatu fungování předměstských komunit, tak pro ty druhé může být nevtíravým pozitivním vzorem - taková britská předměstská verze blaxploitation. (06.07.2011)

Blízké setkání ttřetího druhu s mladými nadějnými afroangličany , kteří se hrdinně postaví brutální přesile chlupatých emzáků , dopadlo přesně podle mých očekávání. Třeskuté vtípky tlustého Nicka Frosta byly ledabyle střídány zběsilými útoky "trikově vymazlených" Vetřelců, kteří mi silně připomněli Gorily v mlze a já s napětím očekával alespoň cameo Sigourney Weaver a nedočkal jsem se:( Lehce stravitelná kravinka, která neurazí. (07.02.2013)

Inu, není všechno zlato, co se britsky třpytí. S Útokem na věžák mám jeden základní problém: Skupinu ústředních, ehm, no, řekněme hrdinů. Nebyli mi ani za mák sympatičtí, nebyli vůbec vtipní a nebyli vlastně ani natolik směšní, abych se jim mohl občas zasmát. Celou dobu jsem jen čekal, kdy a na koho z nich nějaká ta chlupatá příšera vyskočí a nadělá z něj fašírku, co bude konečně mlčet a nebude neustále pronášet „cool hustý hlášky“. Ne. To, že někdo neustále hulí trávu a pak s divným výrazem v obličeji pronáší divné věci, mi opravdu vtipné nepřijde. Zrovna tak jako sledování namachrovaných puberťáků, jejichž vtipnost zřejmě pramení z něčeho, co jsem ani nezachytil. A když se do děje přimíchala sympatická dívka, kterou tahle parta na začátku okradla, a díky které se někteří z nich začali dokonce polidšťovat, bylo bohužel pozdě na to, abych jim fandil. Ano, je chvályhodné, že Útok na věžák má dobrou atmosféru a přitom se obejde bez supernáročných efektů, je dobré, že v závěru vyznívá úplně jinak než byste čekali, ale já chtěl něco úplně jiného a lepšího. (04.02.2012)