Přepadení

Po Stopařích možná nejlepší Fordův western s Johnem Waynem (i když český název "Přepadení" je - narozdíl od původního - trochu zavádějící). Postaveno především na postavách a jejich vztazích (na svou dobu docela pěkně zkonstruovaných), rozhodně ne na akci nebo dobrodružství (i když na ně samozřejmě také dojde). A stejně jako u Stopařů jsem si celou dobu představoval, jak dobře by mohl (za vhodných podmínek) vypadat a fungovat novodobý remake... Ideálně třeba od Coenů. ;-) 70 % (12.03.2017)

Pěkný prvotřídní western z doby, kdy o sobě USA ještě nepochybovaly. Proto i všichni hrdinové v dostavníku a na něm se nalézající (typizované postavy počestné krásky, krásky s pošramocenou pověstí, obchodníka, alkoholizovaného doktora, zkrachovalého jižanského gentlemana žívícího se hrou v karty, drsného a spravedlivého šerifa a sympatického pistolníka) najdou v době ohrožení různou míru kuráže, prostě je to potvrzení amerického budovatelského mýtu. Samozřejmě je tu ta výjimka zlodějského bankéře, ale od bankéře se nedají čekat pozitivní skutky, to je jasné i dnes. ---- Problém mám jen s indiány, a to od dětství, kdy jsem tento film zřel prvně, neb jsem byl tehdy fanatický vinnetouovec, takže jsem taky trochu fandil i jim. Dnes mi vadí, že z nich režisér nadělal takové tupce, neb jen tupci mohou přepadat dostavník tak hloupým způsobem. Takhle by lstiví Apači nebojovali. Za to hvězda dolů. (03.05.2015)

Naprosto parádní klasický western postavený na jednoduchém nápadu naplnit dostavník bandou typově rozdílných postav, díky čemuž se z Přepadení stává vlastně taková westernová konverzační road-movie, u které se dočkáme pořádné akce až v gradujícím finále. Menší množství přestřelek a celkové akce mi vůbec nevadilo, neboť každá z postav měla něco do sebe a jejich dialogové konfrontace byly zábavné a dobře napsané. Závěrečné přepadení tlupou indiánů je na svou dobu až nevídaně dynamické, kaskadérské kousky působivé a celkově se na závěrečné třetině režisér John Ford pěkně vyřádil. ___ Všichni ti, co se vyhýbají starým černobílým filmům, by měli svou averzi překonat a podívat se na Fordovo Přepadení, neboť právě tento film určil směr klasického westernu. Rozhodně se nejedná o nějakou nudu pro pamětníky. (19.02.2010)

Jestli tenhle ansámblový western napěchovaný vším, co by měl klasický western obsahovat (Monument Valley, Indiáni, přestřelka na ulici), něco brzdí, pak dostavník napěchovaný vším, co před válkou představovaly Spojené státy. Mikrovzorek společnosti Fordovi sice umožňuje charakterizovat Kida jako nezávislého individualistu stojícího mimo zavedené sociální struktury a zároveň rozvést jeho oblíbené téma zrození amerického národa, ale na maupassantovskou komedii mravů nejsou vztahy mezi postavami dost prokreslené a na jejich „vyřešení“ je poněkud neférově užito deus ex machiny v podobě tlupy divošských Indiánů (kteří zde oproti Stopařům nejsou ničím víc než překážkou na cestě k civilizované společnosti). Málo jízlivé melodramatické vsuvky a málo vtipné záblesky fordovského humoru jsou ovšem během dlouhé akční scény zadupány do země nepřehlédnutelnou ukázkou prvotřídní filmařiny. Zadní projekce a exteriérové záběry s kaskadérskými kousky jsou zkombinovány tak obratně, že přechody mezi realistickým a „umělým“ prostředím neruší a sekvence pádí takovým tempem, že Fordovi rádi odpustíte i matoucí překročení osy. Možná je škoda, že ve stínu této velkolepé sekvence zůstává nejen sociálně-kritický rozměr filmu, ale také bravurní režie úvodní části. Ford Přepadení režíruje částečně jako němý film. Vesměs se spoléhá na statické záběry, namísto slov nechává promlouvat pohledy, které si postavy vyměňují a které mají o to výraznější vypovídací hodnotu, že detaily a jinými stylistickými oživeními se ve filmu neplýtvá (uvedení Wayneovy postavy je nezapomenutelné právě díky ojedinělému použití prudkého nájezdu kamery). Každý střih, každá změna velikosti záběru má při Fordově výrazové úspornosti své opodstatnění. Styl k sobě zbytečně nestrhává pozornost, z do hloubky komponovaných záběrů (které měly údajně velký vliv na Občana Kanea) se dozvíme výhradně to, co je třeba pro konstrukci fabule. Přehlednost a srozumitelnost vyprávění působí naprosto samozřejmě, v čemž tkví nejen jedinečnost Fordovi režie, ale také záludnost jejího postihnutí slovy. Zkuste popsat něco neviditelného. Přestože se vám jeho kvality mohou zdát málo nápadné, Přepadení zůstává filmovým mezníkem. Snímkem, který zahájil revival westernového žánru a jednoho béčkového herce strnulých výrazů a sošných póz proměnil v nesmrtelnou filmovou ikonu. 85% (14.01.2019)

Nyní už mám v ruce dostatek materiálů, abych (sám pro sebe, samozřejmě, nikomu to nenutím) pasoval Johna Forda na tvůrce nejnudnějších filmů v historii kinematografie. Můj miláček Klementina mě unudila k smrti, Hrozny hněvu mě znudily až naštvaly přehnaným levicovým patetismem a pouhé ukázky z Ocelového oře mě přesvědčily, abych mu nevěnoval více než dvě hodiny svého života. Přesto jsem si nedal říct a zašel na Přepadení, protože má status legendy. A opět jsem odcházel roztrpčen a znuděn. Je pravda, že začátek mě navnadil - málokdy se vidí ve westernu tolik svěžího humoru. Navíc mě zaujala i fajn kamera. Pak ale lidičky nasedli do dostavníku a jali se hodinu kodrcat po pusté poušti kamsi do nějakého města. A už se to rozjelo - schematismus jako prase - každá postava se objeví teprve když je ji zapotřebí a zmizí hned jak přestane být důležitá. Je ukázáno jen tolik, kolik být musí, žádný přesah nebo myšlenka. Navíc vše dopadne tak, jak se to dá předpokládat už po prvních 15 minutách. Ne, na tomhle jsem bohužel neshledal nic legendárního. (11.01.2011)