Bídníci 20. století

Lelouch navázal na svoje romantické období z „Muže a ženy“, doplnil si ho morálními podtóny z „Dobrodružství je dobrodružství“, přidal vlastní zralost a napsal scénář, za který se opravdu nemusí stydět. Neotřelý pohled na Hugovy Bídníky nepostrádá roztomilé scény (když chovanky kláštera trénují hru na klavír) i vysloveně drastické (nic netušící Židé s nadšením běží vstříc okupantům). Lelouch se snaží diváka dojmout a v mém případě se mu to povedlo. (03.03.2011)

Pro mě vynikající nápad paralely s původními Bídníky, ukazující, že každá doba má své Valjeany a hlavně Tennadierovy, ti mě tady v podání Philippa Léotarda a Annie Girardot úplně fascinovali! Jinak Belmondo tu opět svítí, on snad i kdyby hrál psychopatického vraha, budete mu fandit. Naštěstí měl dost rozumu, že to neudělal.... (09.07.2015)

Tak už jsem viděla Bídníky s Gabinem, Venturou, Belmondem… zvedne Delon hozenou rukavici? ;) Vynikající adaptace, která ale vyžaduje pozornost i špetku klasického vzdělání. Čím lépe předlohu znáte, tím víc se vám bude líbit, pokud máte i pár historických vědomostí, oceníte ji ještě víc. Bídníci byli, jsou a budou. Každý z nás se může v jejich příběhu najít, a někdy si i zvolit, kým bude ve svém příběhu. (22.03.2017)

Hodně kvalitní snímek s J.P.Belmondem v hlavní roli. Bebelovi tu dali netradiční roli - prostého člověka, který z počátku neumí ani číst, ovšem pro Jeana to nebyl sebemenší problém. Dál už to byla role frajera, téměř tak jak ho známe z jiných filmů. Určitě za zmínku stojí menší role dalších slavných herců jako Jean Marais v roli biskupa, či Annie Girardot v roli sexuchtivé vesničanky. Určitě doporučuji film těm nejnáročnějším divákům.... a dnes 11.9.2021 po 13. letech znovu, díky Bebel, nádherná podívaná. (16.12.2008)

"Lidský dějiny znají jen dva, tři lidské příběhy které se věcně opakují." Tahle filmová variace na věhlasný a zejména lidsky silný  příběh Hugových Bídníků je určitě originální a nápaditá, ale zejména na konci mi to už přišlo poněkud natahované a přeci jen až trochu překombinované (viz Lelouchova snaha za každou cenu tu zápletku zkomplikovat tak, aby Henri Fortinovi hrozil před soudem stejný osud jako jeho otci). Kromě samotného nápadu zasadit Hugův příběh do bídných časů Francie za druhé světové války, musím určitě ocenit i některé myšlenky, které ve filmu zazní ("antisemitismus je jako impotentní chlap. Ten obviňuje ženy. Když začne být svět impotentní tak z toho obviňuje židy."  A líbil se mi i konec, který sice končí happyendem, ale nejde o žádný doják. Možná, že i proto, že "štěstí to není pro židy....My už jsme vždycky o smutek dál..." :D       (25.09.2022)