Bídníci 20. století

"Lidský dějiny znají jen dva, tři lidské příběhy které se věcně opakují." Tahle filmová variace na věhlasný a zejména lidsky silný  příběh Hugových Bídníků je určitě originální a nápaditá, ale zejména na konci mi to už přišlo poněkud natahované a přeci jen až trochu překombinované (viz Lelouchova snaha za každou cenu tu zápletku zkomplikovat tak, aby Henri Fortinovi hrozil před soudem stejný osud jako jeho otci). Kromě samotného nápadu zasadit Hugův příběh do bídných časů Francie za druhé světové války, musím určitě ocenit i některé myšlenky, které ve filmu zazní ("antisemitismus je jako impotentní chlap. Ten obviňuje ženy. Když začne být svět impotentní tak z toho obviňuje židy."  A líbil se mi i konec, který sice končí happyendem, ale nejde o žádný doják. Možná, že i proto, že "štěstí to není pro židy....My už jsme vždycky o smutek dál..." :D       (25.09.2022)

Až příliš ambiciózní a francouzské až do morku kostí. Moderní příběh Jeana Valjeana 20. století je odvážné téma, ale těžko ho chválit za srozumitelnost i tam, kde člověk nečte Huga už od kolébky. Opulentní tříhodinová freska sleduje krutou první polovinu 20. století a komparuje jí s klasickými osudy Javerta, Fantiny a Kozety a jejich moderních protějšků. Spravedlnost nikdy nebyla v obtížnější situaci. Velké plus je Alessandra Martines (princezna Fantaghiró) toužící po nové roli herečky ze seriózních filmů. (20.11.2020)

Zajímavé propojení klasiky francouzského realismu s druhou světovou válkou. 1) Paralely mezi postavami Hugova románu okupací Francie nacisty jsou pro Čecha možná trochu nezvyklé, ale líbí se mi. 2) 62letý Jean-Paul Belmondo (dvojrole Jeana Valjeana a boxera Henri Fortina) předvádí krásné charakterní herectví. Zaujal mě i 55letý Philippe Léotard (doktor Thénardier) a v maličké roli 32letý Paul (ano, syn) Belmondo (Henri Fortain ve svých 20 létech). 3) Pokud jste Francouz a máte rádi klasiku, přihoďte jednu hvězdičku. (23.08.2016)

Neuvěřitelně silný příběh s vynikajícím výkonem JPB. Bídníci Viktora Huga zde posloužili jako jakýsi námět, komparace na pozadí které se odvíjí drama v první polovině 20. století. Je to příběh o lidské chamtivosti, špatnosti, zradě ale i odvaze a statečnosti, který graduje v období konce II. sv. války ve Francii a těsně po ní. Přes delší stopáž film nenudí. (24.08.2012)

Les Misérables tak trochu inak. Celkom originálne vyrozprávanie známeho príbehu, kedy sa paralelne vlastne odvíjajú dva rôzne príbehy, alebo lepšie povedané veľmi podobné príbehy. Jean-Paul Belmondo je tu samozrejme aj Jean Valjean, ale len vo vedľajšej dejovej línii. K filmu mám len menšie výhrady a to, že Jean-Paul Belmondo mi tu nesedel vekovo. Mal v tom čase o 10 rokov viac ako mala mať jeho postava bývalého boxera, to by nevadilo, keby vyzeral mladšie, ale mne pripadal ako sedemdesiatnik. Tým pádom to bolo pre mňa málo uveriteľné, že je to naozaj on, ten malý chlapec zo začiatku filmu. Tiež som sa miestami málinko strácala v deji, nevýhoda dvojroly. Celkovo sa mi ale film páčil, ani som nevedela, že aj takéto spracovanie existuje. Bedári Victora Huga sú jedným z mojich najobľúbenejších príbehov, aké boli kedy napísané a postupne by som chcela vidieť každé spracovanie. Ak túto recenziu náhodou číta niekto, kto ešte Bedárov nečítal alebo nevidel, odporúčam si ich najprv prečítať alebo pozrieť (odporúčala by som najmä film z roku 1958 so Jeanom Gabinom) a až potom si pozrieť tento film s Belmondom. Už len dodám, že ma potešilo vidieť Alessandru Martines aj v niečom inom ako vo Fantaghiro. [arte] 75%. (02.06.2024)