Vendeta

Drsné ... dost drsné. Příběh je neuvěřitelný, tvrdý a krutě pravdivý. Život je prostě někdy opravdu hnusný a člověk by nejraději všechno vymazal, změnil, ujišťoval se, že sní, že se brzy vzbudí a ta noční můra bude pryč, ale kdepak ... ta kolem vás bude lítat do doby, než si pohár hořkosti dopijete až na samé nahořklé dno ... Kdo ví jak by se v takové situaci sám zachoval ... jestli by ten svůj ukazováček neměl slabý a neklidný a nestiskl to. (17.11.2013)

Nepodařené ve všech ohledech kromě kamery (viz Marigold). Špatně režírovaní herci nucení často říkat šroubované věty (ne, ani Ondřej Vetchý to nezachránil a teenage herci jsou vyloženě špatní), hloupé chování a nijaké finále. Jo a bacha na Mozarta, hehe. Pár tísnivých momentů tu zavibrovalo (ano, scéna s diktafonem), ale jinak se je ještě hodně co učit. 50%. (05.11.2011)

(52. ZLÍN FILM FEST) Plakáty jsou vyvedeny exploatačně, ale nakonec se před čímkoliv exploatačním uhne, a tak - alespoň to fyzické - násilí nevidíme. Upoutávka zase slibuje žánrovou podívanou, která bude stát na střetu dvou mužů, jejichž konflikt je nějak spojen s událostmi kolem napadení dívky stejně mladými kluky. Ve výsledku se ale jedná o umělecký snímek, jehož propagační strategie odpovídá jednomu z ústředních témat, kterým je manipulace, což se ale na konvence navyklým divákům nezamlouvá. Zatímco před zhlédnutím jsme dostáváli rozporné informace, při sledování jich máme po dobu tří čtvrtin akutní nedostatek. Na místo thrilleru, kde bychom jich měli nadbytek, abychom se mohli strachovat o hrdinu, se tak vzhledem k zvolené strategii jedná v první hodině o psychologické drama. Ve zbylé - necelé - půlhodině, kdy jsme dostatečně informováni, se přechází k překvapivě funkčnímu thrilleru, u kterého je ale relativizováno jakékoliv černobílé fandění kterékoliv ze dvou skupin, protože film až do závěrečných titulků zůstává morálně ambivalentní. Především psychologicky-dramatickou část považuji za formálně nebývale promyšlenou, a to nejenom na poměry debutů či českých filmů, protože vyprávění a styl, charakterizované záměrnými mezerami co do distribuovaných informací či prostorového určení, odpovídá vyšinuté mysli touhou po pomstě popoháněné ústřední postavě. To je zjevné především ze zvoleného ostrého střihu, kdy se skáče v čase dopředu a dozadu, a hudebního leitmotivu, který stírá hranice mezi hudbou a ruchem a který se objeví vždy ve vyhrocené situaci v souvislosti s postavou doktora porušujícího Hippokratovu přísahu. V závěrečném aktu se bohužel sklouzává k midcultovosti (užití Mozartovy hudby), ale sebeuvědomělost v podobě hry s Vendetou, o které se baví dvě postavy, umožňuje pobavený odstup a uznání za experimentování s žánrovými i diváckými očekáváními. (28.05.2012)

No prosím, když se chce, tak to jde. A pak že u nás neumíme thrillery. Debutující režisér Miroslav Ondruš a spol, nevykonal na divákovi vendetu, ale právě naopak, a ve filmu se sešla celá plejáda talentů včetně nadějného Ondruše, který ukázal, jak umí trefně a maximálně vypjatě udržet divákovu pozornost, aniž by se nějak teatrálně podbízel. Jeho film má přesto nepopíratelný nádech kontroverze. Aby taky ne, když se v něm tři čtrnáctiletí výrostci dopustí znásilnění a následného zabití spolužačky. Ohavný zločin nesmí zůstat nepotrestán. Oko za oko, zub za zub, řekl si otec zavražděné dcery (Ondřej Vetchý) a když policie byla k obvinění tří mladistvých delikventů laxní, vzhledem k jejich trestně právní nezpůsobilosti, on se s nimi mazat nebude a zlikviduje si je sám. Jedno se filmu nedá upřít. Je napínavý a perfektně pracuje se sevřenou atmosférou ke které perfektně dopomáhá lesní prostředí ve kterém se z 80% odehrává. A tím se také odbourává možnost otravného product placementu. V neposlední řadě film skvěle dynamicky odsýpá. Film má ale i své slabiny. Je potřeba přistoupit na jeho logiku a moc se ve filmu nerýpat. Občas se něco v příběhu načne a nedokončí se to nebo se to opomene dokončit. Přece jen někdy je to s pravděpodobností na hranici a mnoho diváků namítne, že tohle by se nemohlo stát, anebo takhle by se to nemohlo stát. V dnešní době se ale vraždí klidně pro pár korun, tak proč by někdo neusiloval o fyzickou likvidaci nezletilých násilníků, potažmo vrahů. Druhou slabinou je jeho vyměklost. Není výjimkou, kdy se několikrát za film naskytne šance na sadistickou scénu, ale upustí se od ní. Více natur pojetí by nebylo na škodu. Třetí slabinu nelze vnímat jako zápor, ale je fakt, že postavy jsou tak negativně vystavěny, že se ani jedné z nich nedá fandit. A to ani doktorovi beroucímu zákon a morální zodpovědnost do vlastních rukou. Tajemno pak ve filmu zastupuje zvláštní postava pajdavého lesního správce ztvárněná brilantním Oldřichem Kaiserem. Ondřej Vetchý a i největší grázl z těch tří Ondřej Havel měly náběh na velmi autentické herecké výkony. Pozadu nezůstávala ani podplacená dvojka policistů Igor Chmela a Marek Taclík. Nakonec jsem rád, že Ondruš se jako debutant nevydal cestou komedie, jak tomu u většiny začínajících českých režisérů bývá, a pustil se u nás do nevděčného žánru thrilleru, kterému nevládneme. Neměl to snadné, ale popasoval se s tím i s přihlédnutím k menším chybám, které lze brát jako začátečnické, velmi zdatně a schopně. Jsem zvědavý, jaký další film od takového talentu, můžu v budoucnu čekat. 90% (18.06.2012)