Liberace!

Co na to říct? Život hvězd není procházka růžovým sadem, ač to tak vypadá a nabádá okolní svět k závisti. Zvláštní příběh o zvláštním člověku, který přes všechny své manýry a rozmary, žil naplno a život užíval plnými doušky. To už je k závisti pořádný důvod, ne jeho tantiémy, bohatství, sláva, ale..."Miluji tě nejen pro to, kdo jsi, ale pro to, kdo jsem já, když jsem s tebou. Miluji tě, protože jsi toho udělal tolik, abych byl šťastný. Udělal jsi to jen tím, že jsi byl." Životy slavných hvězd podobné jako vejce vejci, jsem zvědavá jak se někdo někdy popere s tím JEHO. Snad to zvládne se ctí bez ohledu na cokoli! (21.06.2013)

Poprosil bych oscarovou nominaci za kostýmy, masky a pro Michaela Douglase!! Steven Soderbergh válí. Nesmírně zajímavý tvůrce dokáže točit/měnit žánry jako málokdo. Jeho (reálného) hrdinu zná v našich končinách jen hrstka lidí. Perfekcionista Soderbergh tak velmi svižně a svým způsobem přitažlivě představuje slavného pianistu s líbivým repertoárem, který si potrpěl na bizarní nablýskané kostýmy, masivní šperky, plastické operace a mladé zajíčky. Sledujeme jeho soužití s posledním mazlíkem Scottem, což vyvolává řadu dramatických situací, Soderbergha přesto nejvíc zajímá ztráta identity. Snaha vyhýbat se veřejnosti a tutlat homosexuální sklony, šlechtit falešný obraz (pleš, plastiky), nezpochybnit romantický ideál pro tisíce fanynek, „překopat“ obličej nové hračky ku podobě/představě své. Právě po bouřlivém rozchodu s (už troskou) Scottem vznikla i vzpomínková kniha, která se stala základem filmu. Výsledek je milostný gay kýč, který je nesmírně umně stylizovaný, že musí mít divák obrovskou radost z každého detailu. Soderbergh až překvapivě snadno vystihl energii města zasvěceného hazardu. Samozřejmě se dívá pod pokličku i jeho odvrácené straně, tedy kolotoče plného alkoholu, drog i nastupující hrozby pohlavních chorob. Film, který, pokud selhává, tak místy na emociální úrovni, zdobí herci. Matt Damon to měl obtížnější, přesto je jeho pošetilé naivní ucho dokonalé. Jeho přerod k zoufalému zhrzenému milenci je výtečný, až divák rychle zapomene na všechny ty hercovy chlapácké role. U Michaela Douglase je přeměna ještě razantnější – chlapík, který vždycky představoval mužnost (nikoli chlapáckost akčního hrdiny) je v roli ješitného stárnoucího homosexuála výborný. Liberace mu nabídl jednu ze tří nejlepších hereckých možností kariéry. Ovace kritiků si plně zaslouží!! (07.08.2013)

Ne, tenhle film není poctou (údajně) legendárnímu klavíristovi, jeho hudebnímu umu je totiž věnováno jen pramálo prostoru. Děj se točí kolem jeho osobního života a ten není vždy vykreslen lichotivě. Zbohatlá rozvernost, emocionální nestabilita a celková nestálost se postará o nejedno hysterické drama. Základní kámen tedy tvoří herecké výkony protagonistů, a ty jsou opravdu špičkové. Oscar z toho sice nepadne, ale divácké uznání ano. Problém filmu tkví v absenci hlubší pointy, či jednoduše zajímavějším událostem a dynamičtějším vývoji. Dvě hodiny nejsou zrovna málo na několik "teplých" hádek a špetky análního sexu. Spíchnout tenhle scénář asi moc práce nezabralo. Každopádně práce s vizuálem (nadměrně, ale příjemně zářivé zdroje světla) je na poměry indoor dramatu vynikající... 6/10 (28.06.2013)

Silná káva. Velmi silná. Tohle je pro mě neskutečně silná káva. Od začátku filmu až do jeho konce jsem pociťovala žaludeční nevolnost a měla problém udržet ve svých útrobách s chutí polknutou večeři. Moje vnitřnosti si hrály „na babu“ a měnily zcela libovolně místa. Nadšení z hereckých výkonů se mísilo se znechucením z viděného. Jsem totiž do morku kostí přesvědčená o tom, že tohle patří za zavřené dveře, do osobních záležitostí, prostě – do soukromí. A vážně nevím, jestli budu blinkat nebo zatleskám představitelům hlavních rolí. Možná zvládnu obojí nad bílou keramikou. (04.05.2014)

Douglas, Damon i Lowe jsou vynikající, což je nakonec pro film spíš špatně. Soderbergh všechno postavil na hereckých výkonech a campové stylizaci a na své oblíbené formální hrátky zapomněl. Až mě překvapovalo, jak často se tu pracuje s obyčejnou figurou záběr/protizáběr, na kterou Soderbergh před časem frustrovaně nadával. Nízká hloubka ostrosti se až na výjimky (Damonovy hysterické stavy atd.) podřizuje neviditelnému stylu, který akcentuje mluvící postavy a pozadí za nimi rozostřuje. Trochu podvratné to je, ale ne tak, abych si to užíval. Od Soderbergha bych čekal větší ozvláštnění žánru, takhle to mezi ostatními biopiky příliš nevyčnívá a navíc přebírá některé jejich nešvary (lineární vyprávění, předvídatelnost). (29.05.2013)