Liberace!

Sex, lži a video. Soderbergh k postavám zaujímá stejně ambivalentní stanovisko jako v Magic Mikeovi, jeho předchozím obnažujícím komentáři k rozporuplné povaze amerického snu. Pro citové životy hrdinů, kteří jsou oba v jistém smyslu vykořeněnými sirotky, má pochopení. Nepohlíží na ně z odstupu, jako na dvě výstřední kreatury. Vstupuje do jejich soukromí, zajímá se o ty nejintimnější momenty jejich soužití, ale zároveň nedělá senzaci (ani legraci) z toho, že dostal do jedné postele Gordona Gekka a Jasona Bournea. Obočí zvedá nad extravagantním životním stylem, který v 70. letech reprezentoval Liberace, a který dnes vyznávají zástupy jiných, zpravidla méně talentovaných celebrit. ___ Záběry jsou topené v umělém světle a vévodí jim teplé barvy, které příznačně ustupují pouze při několikerém „sundání masky“ (dušezpytný černobílý flashback, do černé a bílé tónované scény z nemocnice a na matčině pohřbu). Přesvícená mizanscéna v Liberaceho sídle (oproti civilnějšímu bytu Scottových náhradních rodičů) překypuje odrazovými plochami, jako kdyby stejným odrazem reality byl také život Liberaceho, který za vnější nádherou skrývá svou pravou identitu. Postavy se – mj. zásluhou atypického (na interiérové drama) snímání v celcích – doslova ztrácejí za rekvizitami. Nutno podotknout, že šperky a kostýmy, včetně opravdu výstižné „paví“ košile, jsou věrnými kopiemi předmětů uložených v muzeu Liberaceho pozůstalostí, takže čistě materiálně nejde o žádné přehánění. ___ Na vyblýskaném povrchu se projevuje uvědomovaná campovost filmu, který kombinuje extrémy sedmdesátkové módy (tj. styl Village People nebo Davida Bowieho) s blyštivou estetikou videoklipů od Madonny či Lady Gaga. Uvnitř citová rozpolcenost, navenek faleš a přehánění. Dohromady podnětná dekonstrukce fenoménu camp. ___ K sedmdesátým letům film odkazuje také dlouhými steadicamovými záběry nebo obsazením campové královny Debbie Reynolds, která právě v 70. letech začala zářit na Broadwayi. Tento návrat do „rebelského“ období nového Hollywoodu můžeme chápat jako Soderberghovo vyjádření deziluze ze směřování současného amerického filmového průmyslu, který je stejně jako Liberace orientován na povrch a krátkodobé prožitky a vyznačuje se neupřímností. ___ Vyprávění je sice strukturováno méně podvratně než ve Vedlejších účincích, ale jde o strukturu srovnatelně promyšlenou, pokud se týče vytváření paralel (Billy jako první monstrum, které Liberace stvořil), využití elips nebo změnu hlediska a na ni vázanou re-distribuci sympatií (druhá polovina, po repríze scény ve vířivce, tentokrát s postavami sedícími zády ke kameře, je bohatší na subjektivizující záběry, simulující Scottovo vnímání skutečnosti). Především je ale Behind the Candelabra velkolepým hereckým představením Michaela Douglase, který po/díky rakovině hraje o život. 80% Zajímavé komentáře: Mouzon, Traffic (15.07.2013)

Musím priznať, že to všetko okolo Liberaceho, mi prišlo ako jedna veľká gýčová paródia. Fakt mi niekedy bolo počas filmu do smiechu (hlavne, keď bol na scéne Lowe). Ale klobúk dole pred Michaelom. Ak Vám doteraz prišiel ako ten správny charizmatický sexi chlap, tak v tomto filme zahral Liberaceho tak bravúrne, že Vám vôbec nepripadal ako "chlap". Skvelý výkon aj Damona. Soderbergh pekne :-). http://www.youtube.com/watch?v=q9nO9Ro_kd4 (02.11.2013)

Ne, tenhle film není poctou (údajně) legendárnímu klavíristovi, jeho hudebnímu umu je totiž věnováno jen pramálo prostoru. Děj se točí kolem jeho osobního života a ten není vždy vykreslen lichotivě. Zbohatlá rozvernost, emocionální nestabilita a celková nestálost se postará o nejedno hysterické drama. Základní kámen tedy tvoří herecké výkony protagonistů, a ty jsou opravdu špičkové. Oscar z toho sice nepadne, ale divácké uznání ano. Problém filmu tkví v absenci hlubší pointy, či jednoduše zajímavějším událostem a dynamičtějším vývoji. Dvě hodiny nejsou zrovna málo na několik "teplých" hádek a špetky análního sexu. Spíchnout tenhle scénář asi moc práce nezabralo. Každopádně práce s vizuálem (nadměrně, ale příjemně zářivé zdroje světla) je na poměry indoor dramatu vynikající... 6/10 (28.06.2013)

Na homofobní američany asi opravdu silné kafe. Damon předvedl nejlepší znásilnění obličeje ever a Douglas mě fakt překvapil, po dlouhých letech jsem se bavil jeho výkonem. Oscara Douglasovi. Trošku škoda, že to působí místy rozvlekle, hlavně ta vztahová "itálie" je na mě moc dlouhá. Tohle stojí za to vidět už jenom kvůli hercům. (15.08.2013)

Soderbergovo vyobrazenie slávnej hviezdy showbiznisu Liberaceho lavíruje medzi kritikou jeho egomaniactva a zmierlivým pochopením pre osamelosť campovej celebrity. Pocit prirodzenosti navodzuje režisér nevyhroteným rozprávaním, keď sa neustanovujú žiadne deadliny ani plány a následnosť obrazov nie je striktne podriadená pravidlu nevyhnutnosti. Postavy sa nedostávajú pod tlak, čo poskytuje priestor pre psychologickú drobnokresbu a to sú najvtipnejšie momenty celého filmu. Herci dodávajú plastičnosť svojím postavám precíznymi detailami správania v súkromnom obývačkovom živote, grotesknými mimickými gestami. Žánrovo to nie je biopic, nejedná sa o klasické predstavenie kanonizovaných udalostí v živote osobnosti. Na pozadí finálnej etapy života Liberaceho režíruje Soderberg skôr psychologickú drámu, kde vlastne nie je hlavným hrdinom Liberace ale jeden z jeho milencov - obetí Scott Thorston. Práve cez neho máme možnosť spoznať všetky príjemné aj nepríjemné stránky božského Liberaceho. Zobrazenie gajov vo filme je na začiatku mierne stereotypné a dalo by sa mu vytýkať, že ich ukazuje optikou heterosexuálneho publika ako zženštilých afektovaných kenov. Na druhú stranu film ale vystihuje pokrytectvo showbiznisu, keď hviezdy vynakladali milióny dolárov, aby sa nikto nedozvedel, že sú gay. (18.07.2013)