The Confession
Obsahy(2)
Na Štědrý den večer do kostela vstoupí ten nejnepravděpodobnější návštěvník, nájemný vrah (Kiefer Sutherland), a míří ke zpovědi. První věc, kterou knězi (John Hurt) poví, je, že včera zabil muže. Druhá je, že se zabíjením živí. Třetí, že pokud jej nevyslechne, zabije znovu. A tak služebník Boží naslouchá. (Suzie05)
Recenze (98)
Naprosto boží nápad, který mě sejmul během první epizody, tedy během prvních šesti minut. Posuďte sami. Příběh je vyprávěn 10ti šestiminutovými částmi, kde Vám konec každé z nich zastaví srdce na tu chvíli, než naskočí epizoda další. Kiefer Sutherland zde předvádí naprosto dokonalý výkon, při kterém jakožto vrah přichází do zpovědnice v jednom kostele aby učinil zpověď. Ať už to je pro kohokoliv předvídatelné nebo ne, já si to užil. Když nemusím, snažím se nad filmy nepřemýšlet a o to více si pak užiju jejich závěry. Tady to opravdu nemělo chybu. Skoro se mi nechce ani věřit, že se celá hodina odehrávala v jedné zpovědnici, a že ta hodina uběhla tak šíleně rychle. Nevím, jaký byl účel natočení příběhu v takovém formátu, ale nutno dodat, že přesně takový formát mu sedl a bez něj by tento příběh nikdy nebyl tak originální. Klobouk dolů před tvůrci. ()
Kdo má rád Kiefra Sutherlanda v jeho typických rolích, tak si tento miniseriál zamiluje. Kéž by bylo více takových pokusů o něco "odlišného". Dva velmi kvalitní herci, skvělý, leč trochu předvídatelný scénář, ale celkový dojem to zanechá velmi dobrý. Normálně asi za 4 hvězdy, ale že je to ten Jack Bauer v kostele, tak nemůžu jinak a další hvězda tam přiletí z povinnosti. ()
Začátek je excelentní, slušná atmosféra a tajemství. Je to dobře filmařsky natočené i dobře zahrané. Jenže ve druhé, nejpozději třetí kapitole je jasno, oč jde a už jen člověk stále více netrpělivě čeká, až bude ten předpokládaný konec. A ty rádoby filozofické dialogy o vině a trestu, dobru a zlu, navíc podávané výrazně z ateistického pohledu, by setřeli studenti prvního ročníku filozofie - už jen proto, že některé premisy se podsouvají a jiné berou za dané, aniž by byly. Kdo do těchto nekonečných disputací ateistů a věřících trochu vidí, zjistí, že tvůrci se sice trochu snažili jít mírně pod povrch, ale ne zase moc, a v určité chvíli už skutečně jde jen o plky, které jen nabírají směr k očekávanému konci, aby ho tak nějak ospravedlnily. Po pravdě - nakonec mi byl Kiefer nesympatický (už jen proto, že slova jako lítost, pokání, špatné svědomí, snaha o nápravu, možnost se změnit mu fakt nic neříkala) a víc lidsky na mě působil ten kněz. ()
Tak to bol teda náter. Úžasný miniseriál, ktorý svojím príbehom a hlavne záverom nenechá nikoho chladným. Je pravda, že už po pár dieloch divák tuší, o čo tu vlastne ide, ale sekundy pred úplným záverom mi vzali dych. John Hurt v roli kňaza exceluje a môj obľúbenec Kiefer Sutherland je možno ešte lepší. Konečne som ho po dlhšom čase opäť videl a musím povedať, že návrat to bol vo veľkom štýle. Jeho postava mu sadla ako uliata, pretože nemala ďaleko od Jacka Bauera. Taktiež plocha, na ktorej sa príbeh odohráva, spovedelnica, asociuje s ďalším Sutherlandovým filmom, Telefónnou búdkou, ako formou tak aj obsahom. Keby to vzal do rúk Schumacher alebo Fincher, bol by to určite kultový film. Nemôžem inak ako 5*. ()
Deset epizod o šesti minutách aneb jak si nejdříve splést epizodu s trailerem a následně zkouknout celý seriál během jediného večera. A závěr po onom jednom večeru s Johnem a Kieferem? I saw it coming. Jakkoliv egocentricky takové prohlášení může znít, nic to nemění na tom, že já od prvního dílu tušila, kam celý příběh spěje. Nevěděla jsem sice proč (motivy jednání mi docvakly až někde v půlce celé série), ale s každým dílem více jsem věřila, že vím, k čemu. A není to proto, že by moje schopnosti odhalovat zápletky byly nějak mimořádné; nohy si v tomto případě podráží sám scénárista tím, že každému dílu dává prostor jen několika minut. Kolem diváka se tak nevytváří komplexní, složitý svět, kde je možné vydat se mnoha cestami, ale docela obyčejný, přímočarý příběh s několika krátkými flashbacky do minulosti. Co mi tak nakonec sedlo nejlépe, byly ty krátké dialogy o spravedlnosti, svobodné vůli a dalších filosoficky orientovaných tématech. I tady sice jako student filosofie budu tvrdit, že božskou morálkou ovládanému knězi šlo racionálním uvažováním zasadit mnohem hlubší rány, na druhou stranu je ale na té zabijákově pragmatičnosti cosi zvláštně sympatického. Cosi, co se v seriálech moc často nevidí. Poznámka: Kdybych neodhadla zápletku a kdyby mě pointa dostala, šla bych možná i na pět. Takhle i přes nesmírnou řemeslnou zručnost nemůžu jít nad tři. ()
Reklama