Doteky osudu

Pilot: Já bych to snad zatím ani nehodnotil, ale když vidim tu vlnu nekritickýho nadšení, co zde pilotní epizoda vyvolala, neubránim se údivu a potřebě se taky vyjádřit :-D. Touch má už v prvním díle přesně ty negativní symptomy, které vykazovaly pozdější díly Heroes od stejného autora (Tim Kring). Tím mám na mysli hned ten výchozí námět, že "lidé z různých koutů planety jsou nějak osudově spojeni", tentokrát pomocí čísel. Dámy a pánové, to je z prstu vycucané instantní mystérium typu Je mi 33 let, mám 3 děti, bydlím ve 3. patře v bytě číslo 3 a dnes je 3. března, WTF, za tím něco musí být, to není náhoda. Tohle prostě nikdy nebude dávat smysl, nikdy nebudou divákovi objasněna pravidla, kterými se daný svět řídí, bude se jen a jen natahovat, dokud bude sledovanost. Druhým klackem, který se seriálu hned v začátku připletl pod nohy, je chování postav. V podstatě mě nenapadá žádná (z těch příčetných), která by se v Pilotu nezachovala nějak nepřesvědčivě. Vrcholem je samozřejmě telefonní rozhovor mezi nedobrovolným bombovým útočníkem a pracovnicí telefonní společnosti, kterej je tak směšnej, že už to ani k smíchu není... Poslední, ryze osobní výtka pak směřuje k nablýskanému, ale přitom sterilnímu vizuálu. Ještě si hodně rozmyslim, jestli se na dalších pár dílů vůbec kouknu. (07.02.2012)

Plně souhlasím s uživatelem warrenur. To, co zpočátku vypadalo jako "pohlazení po srdíčku", je časem parodií sebe sama, neustále a donekonečna se opakující vzorec, kdy se vlastně nic většího v seriálu neděje (kdyby po otci se synem aspoň šla nějaká tajná organizace), a ty náhody a propojení jsou časem poměrně nesmyslné, až parodizující. Člověk si najednou začne klást různé otázky (jak to, že v USA je den stejně, jako v Arábii - co časový posun?), a to není dobře. V určitých chvílích už mi ten stále stejný postoj Kiefera, stejná blbost sociální pracovnice i neměnný kluk přišly spíše jako křečovité škatulky. Přitom filmy o náhodách mám rád (třeba Serendipity - Lásce na stopě), ale nic se nesmí přehánět a nesmí těch podivných náhod být moc. (Třeba v prvním dílu se zcela nesmyslně furt a furt objevuje číslo 318, ačkoliv to nakonec nemá v ničem a k ničemu souvislost.) (19.05.2015)

Prvú sériu som ako tak prežil bez ujmy, aj keď už posledné časti boli dosť slabé a nič neprinášali. Zo zvedavosti som začal pozerať aj druhú sériu, no skončil som už po druhej časti znechutený z naťahovania už aj tak slabého scenára. Znižujem hodnotenie a dúfam, že čoskoro zabudnem na večne šepkajúceho Sutherlanda, ktorý mi postupom času neskutočne liezol na nervy. (28.02.2013)

Povedený seriál. Napád se mi líbil už od začátku, ale na zpracování a zápletku jsem si musel chvíli zvykat a než jsem se do toho ponořil, byla už dobrá polovina první série za mnou. Jsem ovšem rád, že jsem dal seriálu šanci, protože teď, čtyři díly před koncem, ničeho nelituji. Zápletka se od původně zdánlivě samostatně (ano, těch přídavných jmen je moc) stojících epizod změnila v příjemnou dramatickou zápletku, která rozhodně nenudí. Navíc to má fantastickou znělku a Kiefera Sutherlanda v hlavní roli. Začíná mě opravdu mrzet, že seriál má jen dvě série a skončil předčasně, doufám alespoň, že bude nějak přijatelně uzavřený. Druhá série je rozhodně lepší než první, příběh je tam rozpohybován na plné obrátky a první díly v porovnání s druhou polovinou seriálu působí poněkud plytce. Takže celkově: svěží seriál, originální nápad, výborné herecké výkony, skvěle napsané postavy, parádní zápletka, vynikající hudba. 85% a nechápu, proč každej dobrej seriál hnedka zrušej, protože až to dokoukám, asi budu chtít víc... (16.06.2014)

Martin Bohm měl být Jack Bauer beze zbraně. Kiefer se o to snaží, ale kromě zajímavého námětu seriál nemá nic, co by nutilo kouknout na další díl, alespoň na začátku první sezóny bych čekal alespoň menší provázání a hlubší důvod, proč sledovat dál. Zabalil jsem to po několika dílech a to i přesto, že první díl byl super, Kiefera mám rád, ale dál ... dál to nechám na jiných. (07.02.2014)