The Tunnel

zdĺhavé, nudné a slabé... tvor podobný nosferatu stráži podzemné jazero, ktoré je potenciálnym zdrojom pitnej vody v sydney a skupinka investigatívnych televíznych novinárov ho vyruší z jeho pokľudného nažívania si v tmavých chodbách a priestoroch... tento film nie je nič pre klaustrofobikov, epileptikov a milovníkov kvalitných hororov, v žánri "found footage" skrátka dnes už niečo tak slabé neobstojí, a myslím, že by neobstálo ani pred desiatimi rokmi... (17.09.2013)

Dobrý námet, ale neubránil som sa pocitu, že tvorcovia to ani zďaleka nevyužili. Úvod bol dosť rozťahaný, aj keď oceňujem snahu o čo najreálnejšie uchytenie príbehu, no skrátiť sa to mohlo. Akonáhle skupina novinárov zalezie do uzavretých vlakových tunelov a nekonečných labyrintov, má to tu správnu atmosféru a môžme iba ľutovať, že z toho nevyťažili viac. Bezdomovec(?) niekedy narobí viac zla ako hocijaký jašter...Minule som videl jedného iba z jedným zubom(otvarák na pivo...). S tým sa však dajú prehrýzť aj krčné tepny, bacha na nich...60%. (17.12.2012)

Pominu-li, že úvodní půlhodina je zbytečně zdlouhavá a vlastně zbytečná, tak na konci další půlhodiny jsem si říkal, že tenhle (pseudo)dokumentární horor má u mě šanci jen v případě, že se záhadná strašidla z tunelů nějak racionálně vysvětlí, a to právě pro onu avizovanou autentičnost a realističnost projektu. ~ Zkrátka nevím, jak ostatní, ale sleduji-li jakýkoliv žánr s razítkem "dokumentární" (byť pseudo), tak od něj očekávám taky určité vlastnosti. Nějaká bájná strašidla jsem schopen akceptovat u díla bez tohoto razítka. ~ PS Kdo se mnou nesouhlasí, nechť si klidně ze dvě hvězdy přidá. (27.05.2013)

"Bezďáci, bezďáci, neváhejte, vylezte z díry ven. S Tunnelem dále čas neztrácejte, venku je krásný den!" Akordy viz písnička "Žížaly" od Ivana Mládka. Hodnocení viz Blair Witch, čili jedna hvězda. Pseudodokumentární bubu styl s třesoucí se kamerou, kdy je vidět kulový a ani to kulový není vidět pořádně, mě už od roku 1999 způsoboval vyrážku a záchvaty padoucnice. Zde navíc inovováno o spoilery, čili prostřihy na vyprávění přeživších, asi aby se útlocitný divák nebál zbytečně moc. Těšil jsem se na kulinářský zážitek, včetně pár sežraných bezďáků, bohužel nezakopl ani o jednoho. Ta jedna hvězda je z nostalgie - kdysi za komančů jsem rok pracoval v Metrostavu Praha a občas jsme se s kámošem v pátek (víkend na krku, před polednem na staveništi už ani noha :-)) courali tunely pod městem a objevovali hotové bludiště. Spoustu odboček do zatím nevybavených protiatomových bunkrů pro papaláše, do vojenské podzemní nemocnice a bůhví čeho ještě. Hodiny a hodiny courání. Pak jsem i pár let fáral na šachtě. Ostravsko, důl ČSM-jih, páté patro, 900m pod zemí. Celkem 150 km chodeb. Překopy trochu osvětlené, zbylé štoly ponořené do tmy. Takže sorry, "nejzákladnější druh lidskýho strachu, ze tmy a z neznáma" (© Bloody13) prostě neznám. Bojím se jenom klaunů a echt blbejch filmů, který žerou čas. (17.03.2022)

Tunelová pasivita, aneb falešná autentičnost dala zase jednou připomenout, že není nad upřímnou fikci s fantazií.. První půlhodinka seznamování s investigativním štábem australského Janka Kroupy v sukni byla stejně záživná, jako pohled na pět spících Aboriginců v tunelu a jakmile z jejich folklóru vzešlý humanoidní rejsek začne úřadovat, omezí se vše už jen na pár opakujících se činností - funění, hysterčení, běhání, kurvování, či glosy přeživších (to aby se o ně divák nebál) - vše bez pro tento žánr nutné přidané hodnoty.. Obohatili jsme svět o termín „tunelování“ a Ledesma ve svém „brought footage“ ukázal, že funguje i ve filmu - jako divák vložíte nějaká očekávání a zpátky nedostanete nic.. (19.03.2013)