Krevní opuštění
The Forgiveness of Blood
Falja e gjakut
La faida
The Forgiveness of Blood
Obsahy(1)
Se svým druhým celovečerním snímkem se Joshua Marston vydává až do Albánie, kde na příběhu rodinné krevní msty zkoumá vztah mezi zašlými tradicemi a životem nové mladé generace. Rodina sedmnáctiletého Nika je sužována neustálými pozemkovými spory se sousedem. Vzájemný konflikt se však vyhrotí do extrému, otec je obviněn ze sousedovy vraždy a musí se skrývat. Případná vina však padá i na Nika a jeho sestru Rudinu. Nik se propadá do izolace a neustávající zloby a musí krevní msty za každou cenu skončit – i kdyby ho to mělo stát život. (Febiofest)
(více)Videa (2)
Recenze (17)
Velmi zajímavá sonda do života současné albánské vesnice. 1) Můj první albánský film v albánštině mě, věru, nezklamal. Kontrast balkánského vesnického života, moderních technologií a živé tradice je působivý._____ 2) Pravidla krevní msty v Albánii najdete pod pojmem kanun a besa._____ 3) 43letý Američan Joshua Marston (scénář, režie), původně fotožurnalista (Life, ABC News), učil rok angličtinu v Praze, než se vrátil do Států, aby si udělal magistra v politologii. Až pak se vrhl na filmová studia a začal natáčet krátké filmy._____ 4) Zaujali mě mužný Tristan Halilaj (Nik) a Erjon Mani (Nickův kámoš, motorkář Tom)._____ 5) Celkem to vidím na čtyři slabší hvězdičky. ()
Tak toto byl film přesně dle mého gusta. Až se mi nechce věřit, že ho natočil americký režisér, jak silně z něj dýchala albánská mentalita. Už i v Albánii se zřejmě mladá generace začíná vzpouzet tradicím rodu. Tento generační rozpor je gró tohoto velmi civilního snímku... Mladí lidé už nechtějí pokrevní mstu, jež uvrhává rody do dlouhodobé nenávisti a izolace. Naopak chtějí řešit majetkosprávní spory způsobem, jenž je neomezuje na osobní svobodě. I proto stojí vidět film až do konce, protože vyústění je zcela nečekané. P. S. Za přečtení stojí i pracovní životopis Joshuy Martona. ()
,,NESTOJÍ O UZAVŘENÍ MÍRU. CHTĚJÍ NÁS VIDĚT TRPĚT“.... /// Taťka sejmul Sokola (pana Sokola). Pak už zbejvá jen jedno – (vlastně dvě) - nabít zbraň a zůstat doma. Poslechněte příběh o životě v izolaci. Samo taky vo životě v Albánii a jejich kulturních odlišnostech. Cestopisná (?), dějepisná, občanská nauka (všude kurva nemůže bejt akce!) o chlapech, co maj výdrž (dodržovat a lpět na píčovinách). Atmosféra, až člověk cejtí (možná to i chce), jak se to schyluje k průseru a tragédii. Jo takhle – abych mohl čumět někomu do rodiny! Parchantíci se s ,,izolací“ vyrovnávaj tak nějak po svým, Nik se nudí a já vlastně taky. Vítězství obsahu nad formou. Chybí mi údernost, emoce jsou rozmělněný do dýlky, dělat činku z květináče nehodlám ….a cca 90 minut čumět na domácí vězení? ,,No maj to blbý no…“ Co tam máš dál? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám parchantovi vhodnou zemi pro domácí vězení. 2.) Chystám se v Albánii někoho sejmout. 3.) Zajímá mě, co říká KANUN. 4.) Thx za titule ,,larelay“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Těžko si představit snímek o albáncích a albánských problémech natočený američanem. A hle, světe div se, Joshua Marston má zřejmě balkánské geny. Film o domácím vězení může smrdět nudou a pro mnohé filmové strávníky také smrděl. Ale to byl přeci záměr. Jak jinak ukázat divákovi tu tíživost situace v izolaci, která našeho mladého hrdinu nakonec donutí k osudnému kroku, než nám ukázat alespoň část té na nervylezoucí nudy. Pak můžeme lépe pochopit jeho konání. Slabší 4. ()
Vzorový námět vzorově ukazující to, o čem mi táta vždy mluvil, když povídal o Albánii nebo Makedonii. Je zajímavé, že horkokrevné Albánce tu perfektně dokázal ztvárnit právě americký režisér. Nebývá to zvykem, o to větší pozornost si film zaslouží. Jen se připravte na skutečnost, že film vůbec nevypadá jak z roku 2011, ale jak kdyby byl natočen v roce 1991. ()
Galerie (24)
Photo © Febiofest
Reklama