Kazatel zla

Deprese, otupělost, zmar, bolest, samota. Aneb kriminálka na finský způsob. Kinematografii z krajiny tisíce jezer znám výhradně skrz díla Akiho Kaurismakiho, a i když jsou jeho filmy vesměs mlčenlivé, smutné, občas drsné a tvrdé, přesto nepostrádají jistou poetiku a radost ze života. Nic takového se tady nekoná, Kněz zla je syrová jízda ze země která jakoby vypadla z black metalové písničky. Lidé jsou tu agresivní, krutí jak k sobě tak k ostatním, a policajti vypadají jako několikanásobní vrazi a skuteční vrazi jsou ještě horší. V tomto světě žije Timo, elitní detektiv který po násilné smrti své dcery upadl do vleklé krize. Rozpadá se mu manželství, přestává zvládat práci, a jediné na co dokáže myslet je pomsta. Režisér je nemilosrdný, nechává diváka projít Timovým peklem a nepoleví od začátku do konce. Děj zvolna plyne a postupně zahušťuje už tak hutnou atmosféru, závěr je skoro hororový a vyždímal ze mě poslední zbytky emocí. Kněz zla určitě nesedne každému, ale milovníci severských dramat si přijdou na své. (06.01.2012)

Po technické stránce je to povedený kousek, ale na můj příliš rozvleklý. Měl jsem až dojem, že režisér Saarela by v budování atmosféry a rozvíjení psychologie svých postav klidně pokračoval dál a dál nebýt někoho, kdo za ním přišel a nařídil "a tady už to konečně utni!". Z kněze, který se do té doby dal považovat za jakéhosi anděla pomsty a obránce obětí domácího násilí, se v mžiku stává někdo úplně jiný, jeho chladnokrevnost a dosavadní přesvědčení jsou tytam. Vždyť přece zbývá posledních pár minut a někdo musí být prohlášen za toho zlého. Tento obrat o sto osmdesát stupňů filmu podráží nohy, tím spíše, že se netýká jen kněze, ale i jeho protějšku, policisty, kterému smrt dcery pořádně otřásla žebříčkem hodnot a on začal pochybovat o tom, co je správné. Z psychicky narušeného poldy je najednou chrabrý hrdina, který pro dosažení spravedlivého potrestání neváhá riskovat život... (03.10.2011)

Některá témata by měla být svěřována jen jistým tvůrcům, v tomto případě bych to rád viděl v rukou Davida Finchera zahrané Bradem Pittem. "Kazatel zla" určitě není špatným filmem, hned úvodní výtečně natočená a nasnímaná scéna diváka spolehlivě navnadí, jenže postupem času hlavně díky hojnému využívání flashbacků, které plynulost děje pouze zdržují a až primitivně vysvětlují okolnosti činů a pohnutek hlavního hrdiny, které divák i tak dokáže vytušit. Filmu navíc škodí místy televizní look alá "Kobra 11" a celá škála hloupých dialogů (titulky se mi zdály OK a finsky neumím, abych je mohl kritizovat) a v neposlední řadě zbytečně patetický (dojemný) konec. Škoda, očekával jsem solidní evropskou kriminální nakopávačku, ale dostal jsem jen průměrný film na nudný večer. 55% (06.07.2011)

První polovina je roztříštěné cosi a pak začne rychlý hon na sériového vraha. Vyšetřováním se film příliš nezabývá, což je vlastně dobře, protože vrah je odhalen sérií náhod, které by neprošly ani v pohádce. Zběsilý střih první poloviny může způsobit slabším povahám závrať, silnější pouze otrávit. A závěrečný happyend už skutečně byl nad mé síly. (21.04.2019)

Nevím, jestli jsem někdy viděl normální film z Finska. Asi ne. Ale na druhou stranu pokaždé zaujmou. Kazatel zla má v sobě masového vraha v metru, do toho zní finský metal, který je někdy tvrdší, jindy mírnější, občas zazní i finské nadávky, ale co bylo nejhorší, že film jako takový prolítnul snad milionem filtrů, aby asi navodil hustější atmosféru a prostě aby byl hrozně celej cool a ve výsledku mu to snad pohoršilo, protože ke konci už jsem všech těch efektů měl akorát tak plný zuby. Každopádně to mělo něco do sebe. Nejlepší byla hláška "Pokud jsem Satan, tak je to vůle boží" :-D (16.07.2012)