Nespoutaný Django

Bezzubé. Anekdotické sebestravující žertíky, skomíravý scénář, který dostává smrtelnou ránu do týla v nepropracované postavě Broomhildy, vracejí se tu v sarkastických bonmotech a skečích jinde už dávno lépe Tarantinem projednaná témata a recyklují se použité postupy (vzrušující moc rasové příslušnosti a postavení, opojnost a radost v násilí, nebezpečné dvojsmyslné konverzace). Postava ufňukané oddané pipky, která služebně sekunduje jednotlivým scénám, aniž by nabývala scelující charakter (je přestrašená, zbabělá a dětinská, ačkoli zároveň ji film představuje jako hrdou a vznešenou princeznu), podkopává celý příběh a film se o ni tříští jako parník o ledovec a se zející ránou se kvapem potápí. *** Nedovedu pochopit, proč Oscara za vedlejší roli nezískal Leonardo DiCaprio – od momentu, kdy se objeví na scéně, se všechno zlověstně rozzáří – jeho herectví, jako rafinovaná hodnota navíc, s níž se počítá, uděluje celému filmu ďábelskou kvalitu – vzhledem k tomu, jak málo funguje všechno ostatní, to skoro vypadá, že snímek vznikl tak bokem, aby DiCapriovi umožnil předvést tenhle virtuózní herecký výkon, aby mu dal prostor pro bravurní etudu, one-man show, na niž se pro mě celý film v podstatě zredukoval. Tarantina podezírám, že to narychlo sešil a předhodil světu jen proto, aby si zajistil dost času na nějaký skutečný majstrštyk, jímž byl plně zaujatý a pohlcený během natáčení téhle rychlovky. V tom případě se dost těším, protože tahle rychlokvaška a vejškrabek vtipně napovídá, že ten druhý film, k němuž se ve skutečnosti soustředily všechny síly a nápady během natáčení Djanga, bude fakt nářez. Takže to beru jako Tarantinovo ďábelské mrknutí, spiklenecké směrem k náročným, a jízlivé vůči těm, kteří se spokojili i s tímhle málem. (14.03.2013)

Tarantinovou největší předností coby tvůrce byla vždy schopnost z prvků převzatých z filmů a žánrových kategorií určených pro velmi specifické diváky vystavět dynamickou a podmanivou podívanou pro široké publikum. "Django Unchained" v tomto ohledu představuje jeho mistrovské dílo, neboť pro dobu politické korektnosti revitalizuje motivy z šokantně nekorektních blaxploitation westernů a plantážových filmů. Více v recenzi pro Cinepur. (17.04.2013)

|| Scenár: Quentin Tarantino | Hudba: Rick Ross, Jamie Foxx, John Legend, Ennio Morricone, Elisa, Anthony Hamilton | Produkcia: Stacey Sher, Reginald Hudlin, Pilar Savone | Distribúcia: The Weinstein Company (USA), Columbia Pictures (Intertnational) | Štúdio: A Band Apart | Rozpočet: 100 miliónov $ | Tržby: 425,373,688 $ | Ocenenia: Oscar - 2 (VR Christoph Waltz, Scenár) 3 nominácie (Film, Kamera, Strih zvuku), Golden Globes - 2 (VR Christoph Waltz, Scenár), 3 nominácie (Drama, VR Leonardo DiCaprio, Réžia). Spolu - 63 výhier, 95 nominácií || Inglourious Basterds v americkej lokalite. Pre nás európanov je černošské otroctvo vzdialenejšiou problematikou, a tým pádom sa Tarantinova šialenosť v tomto kuse lepšie konzumuje. Nadpriemernému zážitku hrá do karát samozrejme vynikajúce herecké obsadenie, hlavne Waltz (film práve funguje 5hviezdičkovo v sekvenciách, keĎ je na plátne) a tiež do trištvrtiny metráže skvelý scenár. Určite tomu dám viac zhliadnutí. 31.8.2018> Herecký koncert, ktorý sa rok po roku stáva výnimočnejším. Tentokrát už plnohodnotný zážitok. (23.01.2013)

Černej dynamit. Provokativní kopanec do koulí, který Tarantino uštědřuje xenofobii a rasismu na poli žánru "bílého muže", jakým je western (zároveň ale svým způsobem nešetří ani "niggaz"). Pokud bych Djangovi něco vytýkal, bylo by to vedle toho, že některé části skutečně působí, jako by je střihal zfetovanej negr autogenem, pak snad jen hodně digitální look. Vím, že Tarantino prostě westernovým lokacím chtěl dodat moderní patinu, vím, že se nechtěl zbytečně svazovat konvencemi spaghtetti westernu, ale Django na některých místech vyhlíží stylisticky dost chatrně (spíš nestylově - vlastně myslím, že Django je v kině důležité vidět hlavně proto, aby si člověk užil sborové salvy smíchu). Tam bych ale skončil. Dokonalé punch lines (ty nedávají rány, ale trhají koule a rvou je do huby), skvělé herecké výkony přišité ke znamenitým postavám, absurdně černý humor, neodolatelné těkání mezi velebnou epikou, blaxploitation a grindhouse krvákem, dramatický timing, který si mě Tarantino získal po letech odporu v Panchartech. Co mě na jeho nových filmech baví nejvíc je, jak svou lehkou krvavou a neuctivou ruku obrací proti velkým dějinám a "sociokulturním" konceptům. Tahle černošská verze Nibelungů, kde bílá pýcha z KKK nevidí přes pytle na cestu a proti kolonelům v bílé bojuje Němec popíjející pivko... no prostě mě chytla za pytel. (08.01.2013)

70 % . Mám rád Tarantina, jeho štýl, svojrázny humor, jeho postavy aj dialógy, jeho univerzum, mám rád Quentina Tarantina. Ale väčšinu jeho filmov mi stačí vidieť raz, dva razy za život. Divoký Django nebude výnimkou. Perfektné a pritom svojím spôsobom nudné a "očakávateľné" herecké výkony, skvelá výprava, ktorá sa však vo finále celá zdrcne na jeden dom, výbušné scény, ktorým však predchádza 20-minútový dialóg... Veď to poznáte, taká tarantinovská klasika. Násilie začne po čase pôsobiť stereotypne a finále je rovnakou mierou napínavé ako nudné a zbytočne dlhé. Samé paradoxy človeče. Ak to mám trocha prehnať, nakoniec sa mi najviac páčila asi WTF scéna s Ku-Klux-Klanom. (26.01.2017)