Režie:
Wes AndersonKamera:
Robert D. YeomanHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Bruce Willis, Edward Norton, Bill Murray, Kara Hayward, Jared Gilman, Jason Schwartzman, Tilda Swinton, Frances McDormand, Harvey Keitel, Bob Balaban (více)Obsahy(1)
Příběh roztomile svérázné komedie Až vyjde měsíc se odehrává v 60. letech 20. století na romantickém pobřeží Nové Anglie. Samovi a Suzy je dvanáct let. Oba spojuje stejný problém: se svým okolím si nerozumí, ale myslí si, že o světě dospělých vědí vše. Na první pohled se do sebe zamilují. Uzavřou tajnou dohodu a připravují velkolepý plán. Po roce od jejich prvního setkání společně utečou do divočiny. Jejich zmizení obrátí život poklidného městečka vzhůru nohama. Pod vedením místního šerifa (Bruce Willis) zahajují obyvatelé rozsáhlé pátrání po dvojici malých uprchlíků. Kromě rodičů (Bill Murray, Frances McDormand) mladé dívky, se po jejich stopách vydávají i místní skautský vedoucí (Edward Norton) s celým oddílem nadšených skautů, sociální pracovnice (Tilda Swinton) a další výstřední dobrovolníci… (oficiální text distributora)
(více)Videa (27)
Recenze (1 017)
Bezprostředně se mne to dotklo spíš v hlavě, než v srdci. Uvidím, co si budu myslet, až se mi to rozleží. Ale co si budeme povídat, film, který se zastává dětí, co jsou divné, to přece nemůžu odsoudit. - Po opakované projekci dodávám, že jsem si uvědomila, že tohle je snad zatím jediný film, kde nejenže toleruji Edwarda Nortona, ale dokonce ho miluji! ()
Člověk si myslí, že už ho Anderson nemá absolutně čim překvapit a on přijde s tak brilatní dávkou nadhledu, nápadů a toho "svého" humoru, že prostě nelze odolat. I když se vlastně pořád jedná o toho starého dobrého Wese, v tak neodolatelném balení jsme ho tu snad ještě neměli. Tenhle film zkrátka musí zlepšit náladu i tomu největšímu pesimistovi. A kariéru Kary Hayward budu asi pečlivět sledovat. ()
Andersonovy filmy jsou jak výlet za hranice vědomí .. mám pocit, že ten svět znám, ale je tak osobitý, hravý a originální, že není jak jinak se do něj podívat než skrze režisérovo vidění. Jeho filmy nejsou ani dospělé, ani dětské, prostě takové universum pro nadšence, kteří nemají chuť zářezy počítat a jen se baví tím, s čím (a kým) svérázným na nás autoři vyrukují. Po lišákovi je tu další báječné nahlédnutí do světa dětí, kteří jsou dospělejší než jejich o dost starší mentoři. [OSCAR 2013] .. jediná nominace za originální scénář. Tady platí to originální doslova, protože spojení dvou hračičků jménem Anderson / Coppola zaručuje spoustu netradičních filmových zážitků. Pro mě jeden z favoritů Oscarového klání v této kategorii. Jen si musím postesknout, že opomenuta byla třeba kamera nebo výkon mladičké Kary Hayward. ()
Když se dokodrcal do kin nový Anderson ještě ke všemu se svým dvorním hercem Billem Murrayem a viděl na plakátě Brucíka v kratkejch kalhotách s bílejma ponožkama, měl jsem radost jak kráva z předjaří. Jenže jak už to tak bývá, velká očekávání kolikrát filmu nejvíc podřezavaj nohy. Film je sice opět tak krásně jinej a a má mnoho vtipů zaležených na pouhým jednom zábvěru kamery, což na Wesovi prostě miluju, ale neubránil jsem se pocitu chvilkové nudy což se mě u předešlých Wesových filmů nikdy nestalo. Možná je to tím, že khaki skauti nejsou takovým světem ve světě jaký Wes k vyprávění svých příběhů potřebuje, možná je to proto, že žádná dospělá postava, která určitě lépe chápe Wesův absurdno styl neměla tolik prostoru, nevím. Vím jen, že ač jsem byl opět svědkem vynikající fantazije se smyslem pro humor, hravostí a neuvěřitelnou originalitou, chyběla mně k tomu poleva, která to všechno spojí a dochutí. ()
Režijní svéráz Wes Anderson drže se svého nezaměnitelného tvůrčího rukopisu natočil další ,,jinou" komedii, tentokráte se rozhodl do posledního šroubku rozebrat a znovu po svém složit svět dětství. Motiv konstrukce a dekonstrukce jakoby předznamenával všechny jeho filmy v tak typickém nahlížení do nitra věcí (v Životě pod vodou to byla loď, v Darjeelingu s.r.o. kamera zase horizontálně putovala kolem průřezu osobního vlaku, tady se hned v úvodu kamera proplétá řezem obytného domu a v jednu chvíli si Wes neodpustí vtípek, když při kamerové jízdě projede kamera středem stolu a Bill Murray za ní zavře poklop vprostřed onoho kusu nábytku), v Moonrise Kingdom pak budeme společně nahlížet především do nitra dětských hrdinů. Pan režisér si s rekonstrukcí dětského světa skutečně vyhrál - většinou jde o svět klukovský (ale ten dívčí tu má díky hlavní hrdince také místo), jehož geneze je motivována generačně - jsem zhruba stejný ročník jako Wes a většinu těch věcí si pamatuji i z mého dětství, ač jsem ho prožil na druhé straně železné opony - okouzlení poetikou (skautského) tábora, všechno to stopování, vázání uzlů, vyvěšování vlajek, stanů ,,áček", rezonance indiánského světa, světa zálesáků, nádherných dobrodružných knih a především vší té romantiky (dívčí svět je zastoupen obsahem příručních kufrů mladé Suzy, kde prim hrají knihy a kazeťák). Wes Anderson buduje svůj film značně postmoderně - tak třeba koncept vševědoucího vypravěče, který je zároveň jedním z hrdinů filmu a uvozuje snímek svým obrazným komentářem, celý ten koncept hry, spiklenecké hry s divákem, v níž se ústřední dětští hrdinové chovají a hovoří jako dospělí, přičemž většinou jde o vystižení zaběhlých šablon typických pro běžné zautomatizované filmové zobrazení dané situace, prokládání snímku zpomalenými záběry, majícími až magické vyznění, zobrazujícími ale naprosto fádní věci a vůbec cizelovaná vizuální stránka. Tím nejdůležitějším je prostě STYL. Kdybych chtěl tvůrčí koncept Wese Andersona charakterizovat lapidárně, napsal bych nejspíš ,,vizuální hody". Zcela zvláštní kapitolu pak tvoří naprosto úžasná hudební složka - hudba tu má zřejmě nejdůležitější roli ze všech dosavadních Andersonových projektů. Ten rozhlasový pořad, kdy kdosi dětem vysvětluje princip a fungování klasické symfonie, použitý coby rámec filmu, si ze svého dětství vybavuji taky (a dobře také zapadá do Andersonovské dekonstrukční obsese), jde o míru soustředění, v dnešní piktografické civilizační éře spíše výjimečnou, film samý funguje na stejných principech jako symfonická skladba (navíc letmotiv fugy - útěku...viz komentář uživatele sta). Nepřehlédnutelná je samozřejmě také celková stylizace půle 60. let a hvězdné herecké obsazení, mimo stálý okruh herců, s nimiž Wes dlouhodobě spolupracuje (Bill Murray atd.), obsadil celkem překvapivě i Bruce Willise a Edwarda Nortona, kteří ovšem dobře zapadli do jeho konceptu, o dětských hercích nemluvě (Kara Hayward je naprostá teenage femme fatale)... Vynikající film, kdo ovšem viděl všechny snímky svérázného režiséra, dobře, ví, že nejlepším jeho filmem zdaleka není... ,,Jdu najít strom a pokácet ho..." () (méně) (více)
Galerie (54)
Zajímavosti (28)
- Producenti filmu se rozhodovali, jestli snímek natočí v Kanadě, Michiganu nebo v Nové Anglii. Právě Nová Anglie nakonec vyhrála, konkrétně Rhode Island. (chelseaman22)
- Suzy (Kara Hayward) začne číst knihu "Disappearance of the Sixth Grade" v polovině filmu, přesněji řečeno v čase 46:59, přičemž do konce filmu zbývá 46:56 minut. Tato chvíle rovněž značí přelom v ději, takže Suzyino čtení upozorňuje diváky, že se mění tón a vývoj filmu. (HellFire)
- Ve scénách v zálivu zazní tři části skladby "Karneval zvířat" od francouzského skladatele Camille Saint-Saënse v pořadí "Voliéra", "Klavíristé" a "Kukačka v hlubokém lese", ačkoliv původní pořadí těchto částí je "Kukačka v hlubokém lese", "Voliéra" a "Klavíristé". (Cranham)
Reklama