Pan Pip

Naordinovat Papuáncům – Novým Guineanům rozbor díla Karla Ocasníka, to je něco jako učit lidojedy, že se neohlodaná holení kost nežere rukama, nýbrž je po malých soustech okrajuje stejkovým příborem a vzít to do pracek je přípustné výhradně jen v případě, je li na menu nějaká slepice. Podivně traumatizovaný Haus, co má za manželku horskou gorilu, však nedbá, a nic netušící divák má tak velmi Nadějné vyhlídky, že se u toho buď ukouše nudou nebo umlátí smíchy při pohledu na zasněné kanibaly hrající si ve viktoriánských kostýmech na indoevropské čajochlemty. Guerille „knihomolských“ goril s kalašnikovy je pak kapku obtížné vysvětlit, že Pyp není rebelský špión, ale jen zplodina Ocasníkova nesporného talentu, aniž by se to po hodině a něco žvanivé literární diskuze s lidoopy o členství v Pykvikově klubu nakonec navíc nezvrhlo v patetický sračkol. (08.08.2014)

Úžasný film. Velmi emocionálně založen. Člověk si po tom všem uvědomí, jak dobře se vlastně má. Že má střechu nad hlavou, má jídlo, a vše, co považuje za "normální, a běžné". Tento film ukázal kousek života z jiných částí světa, kde se žije zcela jinak. Nádherná příroda, výborná atmosféra lidí, na kterých bylo vidět, že se mají skutečně navzájem rádi. Ovšem poté, co se začal vyvíjet děj se věci změnily, a z pěkného filmu se stalo nakonec velmi smutné drama. Mám obrovskou chuť hodnotit tento film 5*, ale nemohu, první třetina filmu se mi zdála slabá, ale poté, druhá třetina, to musím ze srdce říct, že se jednalo o jeden z nejsilnějších filmových zážitků. Všem doporučuji zhlédnout. Za mě 1/3 60%, zbylé 2/3 100% (13.06.2014)

EMOCIONÁLNÍ NÁŘEZ. „Ví Bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce. Bylo mi líp než předtím, když jsem se vyplakal – cítil jsem víc lítosti, víc jsem si uvědomoval svůj nevděk, měl jsem v sobě víc něžnosti.“ Nelze nic nového dodat, pouze bych se opakovala co je zde už napsáno v předchozích vícehvězdičkových komentářích. Pouze se chci omluvit za své kacířské řeči vůči Česku. Po zhlédnutí Mr. Pipa: nejsi vůbec zasrané, zkorumpované, vše zde dokonale funguje a jsem ráda, že tu žiju. (06.08.2014)

,,JE VĚRU ŽALOSTNÉ, STYDÍ-LI SE ČLOVĚK ZA DOMOV..." (Charles Dickens) /// Domov jako vošklivý místo? No nepovídej… teda vlastně jo, povídej! A tak Matilda vypráví… vo ostrově, co byl plnej mědi, o tom, jak se to celý posralo a všichni bílý (až na Bulvu) vzali do zaječích. Dlouho nic nenasvědčuje tomu, že to bude příběh drsnej. Až pozdějc se ukáže, že tyhle vypíčený místa (myslím i tu půlku Afriky…) jsou dobrý akorát k tomu, aby se před nima Evropa izolovala. A pouštěli se sem jen takovýhle zajímavý filmy, abysme věděli, že jsou furt v prdeli, ale že se kurevsky dobře naučili ovládat filmařinu – i když na druhou stranu, tohle u Andrewa Adamsona zase tolik nepřekvapí. Samozřejmě, čovek pak má mnohem větší radost, že nadějnou vyhlídku na lepší život dostal někdo, kdo si jí bude vážit (a ne jako ta spousta špíny, která se nám po Evropě válí). Užijte si Dr.House v parádní roli. Možná neuškodí vědět něco o Nadějnejch vyhlídkách, protože skrz Dickense je podáváno, že nadějný vyhlídky může mít každej. A že je správný se snažit dělat jen dobrý věci, i když se situace může zdát hrozná a zoufalá. Ano, ten příběh je poněkud delší… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej v roce 2006 napsal Lloyd Jones, číst nebudu. 2.) Miluju Dickensovi Nadějné vyhlídky. A občanský války. 3.) Thx za titule ,,fogFrog“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (14.05.2014)

Kolega verbal má bohužel naprostou pravdu, ještě bych dodal, že aspoň čím bylo nakrmit ty prasata. Tohle snad tvůrci nemohli myslet vážně, kostýmní fraška s opravdu opálenými obyvateli, z jejichž bělostných úst znějí ty neotřesnější dabérské hlasy. Ještě někdy uvěřím místnímu hodnocení, až narazím na "dobrej" novej film... (18.01.2017)