Mistr

Poslední film u kterého spojil režisér Paul Thomas Anderson spolupráci s hercem Philipem Seymourem Hoffmanem a zároveň první film u kterého jí spojil s hercem Joaquinem Phoenixem je Mistr. A jak už to tak bývá tak si PTA zvolil velmi zajímavé a zároveň obtížné zpracovatelné téma, v tomhle případě konkrétně nejenom vyrovnání se s post-traumatickým stresovým syndromem ale zároveň je to též film o fungování podivného kultu, který velmi připomíná scientologickou církev. Krom těchto dvou zásadních motivů je ale film také plný zajímavých myšlenek a zároveň jde o film u kterého si spousta věcí může divák přeložit po svém. A to především co se důvodů chování hlavních charakterů. Mistr se mi osobně nedostal pod kůži, přesto se mu u mně podařilo vyvolat jisté pocity. Byli to ale spíše pocity mrazivosti a stojím si za tím, že je Mistr velmi náročný film a není to film, který pouštět za každého počasí respektive každé nálady. Není to ani ideální film na hezký společný večer a především je to hlavně film ohromující svou audiovizuální stránkou než, že by šlo o zásadní filmový milník, který je nutno povinně sledovat každý čtvrtrok pokud to s filmy myslí vážně. V rámci hierarchie předchozích filmů Paula Thomase Andersona- Gambler, Hříšné noci, Magnolia, Opilí láskou, Až na krev, Mistr- Vnímám Mistra jako lehký pokles oproti všem filmům, které Paul Thomas Anderson vytvořil od Hříšných nocí, přesto je to ale úpadek velmi nízký (ten hlubší přišel až o 2 roky později v podobě Skryté vady). Především zde pořád je silný Andersonův tvůrčí rukopis, ohledně scénáře mám oproti skoro všem Andersonovým filmům lehké výtky ale pořád jsou to výtky především o tom, že mě Mistr oproti předchozím Andersonovým filmům nechává vlastně chladným. Po audiovizuální stránce jinak není moc co vytýkat, i co se týče vizuálu mi v rámci filmografie PTA přišlo, že nejde o tak vrcholnou úroveň, zvláště pokud si člověk vzpomene na Až na krev nebo Magnolii. Je to prostě film, který se může jenom obdivovat, protože je z filmařského hlediska pořád povedený. Ale nemůžu zároveň říct, že bych si Mistra užil jako divák a že bych se někdy dostal do jeho nitra či postav i přesto, že Phoenix a Hoffman ze sebe dostávají všechno. Právě oni dávají celkovým kvalitám Mistra hodně a jednomu z nich, konkrétně Phoenixovi to potvrzuje status jednoho z nejlepších herců současnosti. To samé ovšem pochopitelně nejde říct o Hoffmanovi, který nás předčasně opustil a dost možná podle jistých teorií právě kvůli velmi negativním reakcím Scientologické církve na to jak Hoffman ztvárnil vůdce sekty, která víceméně zrcadlí právě tuto církev. Těžké teorie ovšem v tomhle případě stranou a ještě jednou vzpomenout na to, že byl Philip Seymour Hoffman herecký talent kvůli jehož smrtí bude teď vždy něco respektive někdo ve filmech Paula Thomase Andersona chybět. V kostce řečeno je Mistr hodně super. Phoenix potvrzuje, že je jedním z nejlepších herců současnosti, stejně tak se tu neskutečně vyřádil i Philip Seymour Hoffman (u kterého už status jednoho z nejlepších herců současnosti bohužel platit nemůže), také Amy Adams a vlastně i všichni ostatní hrajou fakt dobře. Krásně to vypadá a Phoenix dokáže během jediné scény předvést 6 různých emocí v obličeji za pouhých několik vteřin a předvádí téměř nejlepší výkon ve své kariéře. Zároveň jsem měl ale celou dobu pocit, že se mi Anderson mohl jako scénárista a zároveň režisér v audiovizuálu i příběhu dostat více do duše a mohl jsem tak soucítit s Phoenixovou postavou i přesto jak těžce uchopitelná je, to se ale úplně nepodařilo. Spíše než film, který jsem si užil a nemohl jsem u něj dýchat je to film, který jsem mohl z filmařské stránky naprosto obdivovat a cenit jak krásně vypadá a jak Phoenix s Hoffmanem herecky řádí. I to ale není málo. PTA má sice na kontě lepší filmy, přesto je ale Mistr pořád v rámci jeho filmografie dostatečně výrazný...... (03.11.2019) (méně) (více)