Kříž cti

„Vraťte mi to, prosím.“ - „Musíme se postarat o oheň, zapalovač si nechám.“ - „Byl to dárek od táty k mým patnáctinám. Dal mi ho pro štěstí.“ - „Hodně štěstí, kapitáne. Až budeme odcházet, vrátím vám ho. Máte mé slovo…“ A slovo poručíka wehrmachtu má svou váhu. Anebo ne? Uvíznout v nehostinné, zasněžené, norské pustině bez zásob nevyvolává moc nadějí. Ale muset sdílet jediné místo, kde se dá nějak živořit, s nepřítelem, to už zní vražedně…Jak přežít s někým, s kým nejste schopni ani stolovat? Zápletka je jednoduchá, možná až prostinká na to, aby se kolem ní dal vystavět příběh o 90 minutách. Jenže tvůrcům se to podařilo. A přitom nemáte pocit nastavované kaše. Bavila mě atmosféra nedůvěry a napětí, kdy z jedné či druhé strany může přijít podraz. Stejně jako to pomalé navozování důvěry, respektu a postupně i přátelství. Jenže válka tam venku stále zuří a izolace nemůže trvat napořád…závěrečná pointa pak vyvolá požadované emoce. A já byl až na určité méně uvěřitelné detaily spokojen, takže za mě to budou solidní 4*. (23.01.2022)

Krásný válečný/protiválečný film se odehrává uprostřed kouzelné norské přírody. Všude jen sníh, v pustině chata, kde hledají úkryt tři Němci a dva Britové. Vzájemně se sestřelili, oba národy jsou spolu ve válce, ale tady jde o holý život. Film mi připomněl ruské válečné drama Kukuschka z roku 2002. Děj je podobný, ale Kříž cti není tak poetický ani laskavý. Přesto je to film, který stojí za to vidět. (08.04.2013)

Tak tahle Norsko - Švédská laskonka mi fakt sedla. Pokud platí ,, jak na nový rok, tak po celý rok" tak se mám na co těšit! Snímek nás zavádí válečného Norska roku 1940. Anglie se snaží z důvodu přístupu k nerostným zdrojům i strategické pozici Norska zabránit Němcům v okupaci. Kdesi nad bílými pláněmi se odehraje souboj Heinkelu 111 s britskou stíhačkou Blacburn Skua od Fleet Air Arm (nedaleko Grotli). Osud tomu chce, že se po dni stráveném v pustině sejde v opuštěné lovecké chatě na úbočí hor německá osádka s dvoučlennou briskou osádkou královského námořnictva. (Stíhač Heinkel sestřelil, ale palubní střelci Heinkelu během boje těžce poškodí i stíhačku....) Rozhodně se nejedná o žádné přátelské setkání a situace je velmi často hrocena až do krajnosti díky zejména britské neústupnosti u které jsem se opravdu bavil. Všichni herci byly zvoleni dokonale. Ať už se jednalo o Skopčáky či o Brity. Je neuvěřitelné, jaké neskutečné příběhy dokáže rozehrát osud s pěti muži, opuštěnou chatou a několikadenní vichřicí za dveřmi... Ve chvíli kdy jde o kejhák, ztrácí barva uniforem smysl i důvody té či oné strany k nenávisti nepřátelství. Příběh je o to zajímavější, že byl inspirován skutečnou událostí ! Čtyři hvězdy bez debat. Milovníkům válečných filmů doporučuji rozhodně vidět. A vsadím se že si vzpomenete na Oázu (1972). * * * * * -------- PS. Skuteční letci se jmenovali Richard T. Partridges a Horst Schopis. (02.01.2013)

Dokážu si představit, že v Americe takovej film zazdili. On totiž nabízí klasické evropsky-lidské téma, který náleží hlavně nám, Evropanům. Respektive představuje příběh z války o absurdnosti války, což není poprvé, ale ani naposled. Taková ruská Kukuška předvedla něco podobného a také se na ní hrozně hezky koukalo. Vlastně úplně stejně jako na Kříž cti. Vlastně se jednalo o hodně podobný film, což není vůbec na škodu. I u tohoto jsem nakonec skončil s pěti hvězdami. Takové příběhy by se totiž měly tesat do paměti všech. Člověk nikdy neví, kdy by se mohly hodit... (15.04.2016)

Nemám najmenší dôvod považovať tento film za niečo viac, než za priemerné dielo. Myslím, že zo skutočnej udalosti sa dalo vyťažiť omnoho viac a bez vecných chýb a neprirodzených dialógov. Som presvedčený, že v situácii, keď ide ľuďom o život aj bez prítomných nepriateľských vojakov, sa ľudia rozprávajú o inom a inak. Zle som vnímal Deus ex machina, keď hrozilo, že dej sa na jalových dialógoch zastaví. Nález lyží, stínanie podperného stĺpu, objav debničky s dobrotami vo chvíli, keď im prestával chutiť výživný mach, nekomplikovaná amputácia, to všetko sú chyby, ktoré znížili môj dobrý dojem trvajúci do chvíle, keď torzá oboch posádok objavili loveckú chatu. Škoda, očakával som niečo v štýle Pekla v Pacifiku a dostal som televíznu nízkorozpočtovú inscenáciu. (20.02.2016)