Kříž cti

Krásný válečný/protiválečný film se odehrává uprostřed kouzelné norské přírody. Všude jen sníh, v pustině chata, kde hledají úkryt tři Němci a dva Britové. Vzájemně se sestřelili, oba národy jsou spolu ve válce, ale tady jde o holý život. Film mi připomněl ruské válečné drama Kukuschka z roku 2002. Děj je podobný, ale Kříž cti není tak poetický ani laskavý. Přesto je to film, který stojí za to vidět. (08.04.2013)

Když bojujete o přežití v drsné norské přírodě, izolovaní od okolního světa, v jedné chatě s lidmi, které byste měli nenávidět, protože to tak nastavila válka, jenomže vám dochází dřevo na topení a nemáte co jíst.. je najednou to válčení a zabíjení tak absurdní a zbytečné. Takový dojem jsem měla z celého filmu, jakoby se nám snažil říct, že válka je prostě absolutní nesmysl. A já souhlasím. Pěkně se tu mimo to prolnul britský humor a nadsázka s německou posedlostí pravidly. Přestože jsem od počátku sympatizovala s Angličany (jak jinak), v závěru se pravděpodobně nevyhnete i soucitu s "nácky". Na každé straně byli dobří i špatní lidé a tak to bylo, je a bude vždycky. Svět prostě není černobílý. Jinak musím pochválit Ruperta Grinta, i za jeho naučený liverpoolský akcent (asi jsem první, která jej umí ocenit). Vcelku se vyvedl. Herecké výkony v normě, žádný oscarový výkon se nekonal, jak byste asi u sezení a kecání v chatě čekali. Je to určitě sympatické dílo, ale podruhé by mě to dost možná nebavilo. (20.08.2014)

V souvislosti s tímhle válečným filmem mne napadá moudro, které vyřkl snad Fridrich II. Veliký: ,,Kdyby mí vojáci začali přemýšlet, nezůstal by u vojska ani jediný." A přesně o tom je veskrze protiválečné drama norského režiséra Pettera Næsse. Příběh je velmi prostý - svedeni osudovou náhodou musí dvě torza znepřátelených sestřelených posádek, britské a německé, dostát jednoduchému úkolu - přežít v drsné severské krajině. Sami uprostřed kruté zimy, blízko polárního kruhu, v zemi věčného sněhu. To silné ale vetkli tvůrci jinam. Stejně jako v podobně bílém a podobně demýtizačním Stalingradu je porušena zažitá šablona v zobrazování německých vojáků a jejich protivníků, Němci tu nejsou exponováni a vykresleni apriori jako ti špatní a britská posádka jako ta správná strana, tvůrci zvolili neutrální a mnohem objektivnější pohled, potkají se sice dvě znepřátelené strany, ale tváří v tvář se tu střetává především člověk s člověkem, byť podvědomě, alespoň zpočátku, pod tíhou indoktrinace, sahá po zbrani. Jak se ale obě strany vzájemně lépe poznávají (a pomáhá jim v tom zejména fakt, že všichni Němci umí výborně anglicky...což je poněkud zvláštní ,,náhoda", kterou ale snad můžeme tvůrcům odpustit), dochází k překvapivému zjištění - ač oficiálně ve válečném stavu, dá se překvapivě dobře komunikovat. Navíc si severští filmaři neodpustili zajímavou paralelu - i britské impérium lze chápat tak trochu jako historickou analogii Třetí říše, samozřejmě bez stigmatu holocaustu, ale přeci jen v mnoha směrech srovnatelné ve své touze dobýt a ovládnout svět. Působivý, komorní, spíše konverzační a ve svém vyznění velmi silně protiválečně působící film... (06.09.2012)

„Vraťte mi to, prosím.“ - „Musíme se postarat o oheň, zapalovač si nechám.“ - „Byl to dárek od táty k mým patnáctinám. Dal mi ho pro štěstí.“ - „Hodně štěstí, kapitáne. Až budeme odcházet, vrátím vám ho. Máte mé slovo…“ A slovo poručíka wehrmachtu má svou váhu. Anebo ne? Uvíznout v nehostinné, zasněžené, norské pustině bez zásob nevyvolává moc nadějí. Ale muset sdílet jediné místo, kde se dá nějak živořit, s nepřítelem, to už zní vražedně…Jak přežít s někým, s kým nejste schopni ani stolovat? Zápletka je jednoduchá, možná až prostinká na to, aby se kolem ní dal vystavět příběh o 90 minutách. Jenže tvůrcům se to podařilo. A přitom nemáte pocit nastavované kaše. Bavila mě atmosféra nedůvěry a napětí, kdy z jedné či druhé strany může přijít podraz. Stejně jako to pomalé navozování důvěry, respektu a postupně i přátelství. Jenže válka tam venku stále zuří a izolace nemůže trvat napořád…závěrečná pointa pak vyvolá požadované emoce. A já byl až na určité méně uvěřitelné detaily spokojen, takže za mě to budou solidní 4*. (23.01.2022)

Komorní drama z dob druhé světové války, které dává jasně najevo, co si o válce jako takové myslí. V hlavní roli: dřevěný lovecký srub, dva Angličané, tři Němci a nevlídné počasí zasněžených norských hor. Nejprve rivalita a strach z nepřítele, následně málo pravděpodobný náznak přátelství. Žádné „ti dobří“ a „ti špatní“, ale prostě jen setkání člověka s člověkem, který není vždy jen ve válečné pohotovosti. Konverzační kousek své kvality jistě má, herecké výkony jsou velmi solidní, dialogy nabízí mnoho úsměvných situací, ale emočně mě tenhle kousek prakticky minul a na vlaštovku ze Skandinávie je trochu moc „bez koulí“. (04.03.2013)