Kříž cti

Peter Naess nám dokazuje dávno dokázané, ale na druhú stranu treba hneď povedať, že opakovanie je matka múdrosti a niektoré životné pravdy by sa mali omielať donekonečna. K vysoko humánnemu posolstvu tu máme ako bonus ešte nádhernú prírodu a dojemný dovetok v podobe zopár titulkov po poslednej scéne. Ak by tvorcovia situáciu dlho po vojne nakrútili, pochybujem, že by sa našiel divák, ktorého by nedojala k slzám. Film by ale potom nemal tak jednotnú a zovretú atmosféru. Ak každý porovnáva s Kukuškou, tak tu máme ešte No man´s land, alebo ešte o stupienok lepší Land of mine z minulého roka. (21.10.2016)

2* za film. Nebylo to špatné, ale po Hlídce v Ardenách nijak zvlášť překvapující a poněkud očekávané. Od začátku jsou oba Angláni za trdla a smolař Němec za to, že je nenechal odprásknout, v podstatě do konce filmu trpí. Třetí * jen za to, že se něco podobného, byť jen vzdáleně, mohlo a možná i stalo. Nic závratného to ale, bohužel, zase nebylo. (04.09.2012)

Armádní velení nemá rádo, když poznáte blíže svého nepřítele. Utužuje to morálku, ale ne tu bojovou.. Comrade proces v horské chatě ve své komornosti zaujme absurditou (příprava na amputaci, měnění rolí na základě držitele zbraní), nicméně přepjatá gesta (Mein Kampf do kamen), nepříliš plastické postavy a blbé kecy Weasleyho nepřipustí nějaký komplexnější zážitek. (29.07.2020)

A tak jo, i takové filmy jsou potřeba. I když v Šíleně smutné princezně to vyřešili během sekundy replikou: "Toho se neboj, to je jen nepřítel." Poněkud mi vadilo, že nedošlo na ideologické roztržky - zvlášť mladý Němec s Mein Kampfem v ruce se k tomu vhodně nabízel. Nějaká ta moudra, jak jsou ty války na prd, my jen odřeme hubu a chcípneme, přitom proti sobě nic nemáme, a potentáti nahoře si rozdělí území a suroviny. Chybí tomu větší drama v charakterech postav, něco, co by člověka drželo přišpikovaného k obrazovce vnitřním dramatem. Konec je pak takový do ztracena. (18.03.2013)

Vynikající drama o tom, jak lidi dokáže změnit krizová situace. Když vás film ani po hodině a půl koukání na pět stejných obličejů nezačne nudit, pak není pochyb o tom, že si zaslouží vysoké hodnocení. Stejně tomu bylo i u mě a dokonce mě mrzelo, když přišly závěrečné titulky. Pět sympaťáků pod jednou střechou, z nichž ten nejkrásnější ještě roztomile zpívá a oplývá super hláškami, tomu se prostě nedá odolat! Angličani v podání Ruperta Grinta a Lachlana Nieboera to u mě vyhráli na plné čáře :) (10.03.2013)