Kříž cti

Čakal som “survival” z prostredia drsnej nórskej prírody, dostal som drámu, ktorú dejovo “ovládli dialógy”. Divák sa vyslovene nenudí. Je zaujímavé sledovať, ako sa samotné vzťahy medzi vojakmi postupne vyvíjajú, no časom, akoby samotný príbeh začal stagnovať, keďže okrem hádok, ktoré časom ustanú, akoby nedokázal takmer nič iné ponúknuť. Záver celkom solídne vyvedie z “rovnováhy”, dokonca sa mu podarí vyvolať ľútosť, čo nie je vzhľadom k “tematike” celkom bežné. Samozrejme, zato môže hlavne samotný námet v podobe “True Story”, a i keď je “Into The White” dobrým filmom, štvrtú skrátka dať nedokážem. (06.06.2018)

Nemám najmenší dôvod považovať tento film za niečo viac, než za priemerné dielo. Myslím, že zo skutočnej udalosti sa dalo vyťažiť omnoho viac a bez vecných chýb a neprirodzených dialógov. Som presvedčený, že v situácii, keď ide ľuďom o život aj bez prítomných nepriateľských vojakov, sa ľudia rozprávajú o inom a inak. Zle som vnímal Deus ex machina, keď hrozilo, že dej sa na jalových dialógoch zastaví. Nález lyží, stínanie podperného stĺpu, objav debničky s dobrotami vo chvíli, keď im prestával chutiť výživný mach, nekomplikovaná amputácia, to všetko sú chyby, ktoré znížili môj dobrý dojem trvajúci do chvíle, keď torzá oboch posádok objavili loveckú chatu. Škoda, očakával som niečo v štýle Pekla v Pacifiku a dostal som televíznu nízkorozpočtovú inscenáciu. (20.02.2016)

,,KDO JSTE?“… ,,BRITSKÝ DŮSTOJNÍK A VOJÁK.“ … ,,CO TADY DĚLÁTE?“ … ,,BYLI JSME SESTŘELENI NECELÉ TŘI MÍLE ODSUD. A KDO JSTE VY?“ … ,,NEMEČTÍ PILOTI. TAKÉ NÁS SESTŘELILI“..... /// Chata v překrásný norský krajině (co to meleš – kosa je a všude leží ta bílá sračka…?), tři Němci, dva Briti. Nejdřív důraz na německej smysl pro disciplínu a britský provokace, pak (lehce) psychologická hra na to, kdo tady velí a hovory na téma válka a její smysl. Můj nepřítel trochu jinak, ale stejně tak protiválečnej komorní příběh, ve kterým se z vojáků stávaj lidi a z nepřátel přátelé. Hezkejch 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Sjíždím jen filmy inspirovaný skutečnýma událostma. 2.) Za války mi v Norsku zmizela chata (místo ní tam ležela něčí ruka). 3.) Thx za titule ,,wish_cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.09.2012)

Nečekejte žádné epické válečné scény jak z Ryana, tenhle film je totiž úplně o něčem jiném. A konečně nám předkládá pohled na fašistické Němce takovým okem, že i oni (tedy alespoň někteří) byli v první řadě lidmi, které jen semlela hitlerovská ideologie... Očekával jsem další "menší nezávislejší filmeček", ale nakonec se mi dostalo velmi příjemného dramatu, kde se sice víc mluví než střílí, ale to vůbec nevadilo. Zasloužené 4* (13.09.2012)

Tak tahle Norsko - Švédská laskonka mi fakt sedla. Pokud platí ,, jak na nový rok, tak po celý rok" tak se mám na co těšit! Snímek nás zavádí válečného Norska roku 1940. Anglie se snaží z důvodu přístupu k nerostným zdrojům i strategické pozici Norska zabránit Němcům v okupaci. Kdesi nad bílými pláněmi se odehraje souboj Heinkelu 111 s britskou stíhačkou Blacburn Skua od Fleet Air Arm (nedaleko Grotli). Osud tomu chce, že se po dni stráveném v pustině sejde v opuštěné lovecké chatě na úbočí hor německá osádka s dvoučlennou briskou osádkou královského námořnictva. (Stíhač Heinkel sestřelil, ale palubní střelci Heinkelu během boje těžce poškodí i stíhačku....) Rozhodně se nejedná o žádné přátelské setkání a situace je velmi často hrocena až do krajnosti díky zejména britské neústupnosti u které jsem se opravdu bavil. Všichni herci byly zvoleni dokonale. Ať už se jednalo o Skopčáky či o Brity. Je neuvěřitelné, jaké neskutečné příběhy dokáže rozehrát osud s pěti muži, opuštěnou chatou a několikadenní vichřicí za dveřmi... Ve chvíli kdy jde o kejhák, ztrácí barva uniforem smysl i důvody té či oné strany k nenávisti nepřátelství. Příběh je o to zajímavější, že byl inspirován skutečnou událostí ! Čtyři hvězdy bez debat. Milovníkům válečných filmů doporučuji rozhodně vidět. A vsadím se že si vzpomenete na Oázu (1972). * * * * * -------- PS. Skuteční letci se jmenovali Richard T. Partridges a Horst Schopis. (02.01.2013)