Nenávist

Sila tohto filmu je v tom, že veci, ktoré popisuje a kritizuje sa pravidelne v Paríži vyskytujú a heslo "so far, so good..." vyvoláva zimomriavky hlavne pri pomyslení na to, čo sa v Paríži dialo nedávno (nepokoje v novembri 2005, či v novembri 2007). Sám som zvedavý, ako to vlastne dopadne, lebo nemám pocit, že sa tam niečo vyriešilo... Zaujímavosti: V jednej scéne sa Hubert rozpráva s Julie Mauduech a ona sa ho spýta, "či sa už niekde nevideli...", čo je pravdepodobný odkaz na film Métisse, kde obaja spolu hrali. ## Keď sa traja hrdinovia snažia "dozvoniť" Astérixovi, tak na jednom zo zvončekov je meno Cassell. ## V niektorých anglických jazykových mutáciách filmu bolo meno Astérix pozmenené na Snoopy, keďže popularita filmu zašla ďalej ako popularita komixov o Astérixovi. ## DJ, ktorý sa vo filme objaví v okne a remixuje skladbu "Nique la Police" od DJ CutKillera, je samotný DJ CutKiller. ## Režisér Matthieu Kassovitz so vo filme objaví ako postava mladého skinheada, ktorého Vinz, Hubert a Saïd zmlátia, ale Vinz ho nedokáže zastreliť. (08.07.2008)

Věta, která se táhla celým filmem, tedy "Svět patří nám", jednoduše předurčila budoucnost Francie. Dnes Francouzi nemůžou na svůj současný stav země vůbec nic říct, protože režisér Mathieu Kassovitz to neskutečně vystihl. A to to vystihl deset let dříve, než se tam nějaké veřejné nepokoje vůbec začali dít. Opravdu...klobouk dolů nad tímto filmem. Vystihuje totiž skutečné soužití naprosto různorodých lidí, kterým částečně ani nic jiného nezbývá, než žít pospolu. Vincent Cassel kromě toho zahrál perfektně. Bejt ve Francii spolek Sparťanskejch hooligans, zřejmě by z nich zbyly jen třísky na podpal pro jeden z pařížských krbů. (23.11.2011)

Od prvej do poslednej minúty sledovania Kassovitzovho filmu máte dojem, že sledujete dokument z nie príliš vzdialenej doby. Svoju úlohu v ňom zohral aj použitý čiernobiely materiál, ale rozhodujúce bolo, že traja herci s dominujúcim Vincentom Casselom, pochopili a zvládli zámer scenáristu, režiséra a strihača v jednej osobe. Prekvapilo ma, že nie je dôležité, či ide o mladíkov z multietnickej Parížskej štvrte, z favely v Riu alebo cigánskej osady na Východnom Slovensku. Stále sú to rovnaké záujmy a slovník, rovnaké pohyby a gestá a najmä prebytok nenávisti, ktorá hľadá objekt svojho uplatnenia. Ale tiež na druhej strane rovnako bezmocní občania a bezradná polícia. A rakovina násilia sa šíri za nezúčastnených pohľadov mocných, ktorí jej nádor neodstránili v čase, keď bola ešte nádej na vyliečenie. Ani môj odpor k indivíduám zobrazeným vo filme mi nezabránil dať tomuto podnetnému dielku štyri hviezdičky. (27.12.2011)

Přijde Žid, Arab a černoch do baru... a než se barman zeptá, co chtějí, pravděpodobně někoho urazí, něco ukradnou, něco rozbijou a někoho zmlátí. Syrové sociální drama raných devadesátek bez kudrlinek, ale těžko se mi najíždí na potenciální "ACAB linku", když sledujeme vlastně tři solidní vymaštěnce stojící v opozici údajně zkaženého systému, lhostejno, jak je měl determinovat a společensky "viktimizovat". A když kromě nich onu "lidskou tvář" vlastně získává i řada obyčejných policistů. Veškerá morální dilemata pak zjemňuje a nebo spíše komplikuje snaha o férovost vyobrazení a výrazná komediálnost snímku. Po herecké a formální stránce jinak výborný film. (17.10.2022)

„Tento film je věnován přátelům a rodinám, kteří zemřeli když byl natáčen.“ Tři mladiství delikventi, kteří pociťují nenávist vůči všemu, včetně slova láska, jehož pravý význam nikdy nepoznali, bezcílně bloumají Paříži a čekají co se stane. A my s nimi. Vteřiny je míjejí bez zájmu, z vteřin se stávají minuty, minuty se přelévají v hodiny. Vincent, Sayid a Hubert sem tam potkají nějakého poldu, kterého pošlou do hajzlu, nějakého skina, kterému pohrozí smrtí, kámoše, na kterého budou mířit nalezeným revolverem. Během jednoho dne potkají strakatou krávu i pidimužíka se zvláštní historkou o Bohu a sraní. Ač černobílá, využívá Nenávist přehršle moderních vizuálních postupů, famózně je zde například využito vertigo, oko labužníka potěší i mnohé záběry skrze díru nějaké mříže (Hitchcockův duch je všude). Objekty zájmu Nenávisti jsou „budoucnost národa“, parta ukřivděných zoufalců. Že nenávist plodí jenom další nenávist je stará známá pravda, ale jen málo filmů dokázalo tuto myšlenku podat tak komplexně a tak působivě. Po celý film se nic moc neděje, nic nenarušuje přirozený průběh věcí, teprve ve finále si uvědomíte, kolik se toho za celý film vlastně událo. Vzhledem k množství symbolů a maximální obrazové preciznosti bych se nebál mluvit o „Mechanickém pomeranči současnosti“, ač natočená před jedenácti lety, zvlášť zásluhou loňských (2005) pařížských výtržností, je Nenávist bolestně aktuální a obávám se, že bude rok od roku víc. Mathieu Kassovitz naplno předvedl, jaký talent v něm vězí, o to víc zamrzí, jak marnotratně jej rozmělňuje v neambiciózních projektech typu Gotiky. Společně se Zvráceným Gaspara Noého považuji Nenávist za nejpozoruhodnějšího zástupce francouzské kinematografie posledních let – jsou to filmy, které se nebojí být nekonvenční, jsou to filmy, které dokázaly opatrně vybalancovat formu a obsah do téměř stabilní polohy. Nebýt občasných odchylek od rovnovážného stavu, ani v jednom případě bych s pěti hvězdičkami příliš neotálel. Na závěr si dovolím interpretovat po svém jedno moudro z filmu: „Když nebudete srát s ostatníma, ujede vám vlak“. 85% Zajímavé komentáře: Faye, dANo (16.12.2006)