The Quiet Earth

Film o mé oblíbené dětské fantazii - že jsem sám na Zemi. Tedy ne že bych přál všem ostatním lidem smrt a chtěl vidět jejich nafouklé mrtvoly válet se po ulicích, jen jsem zkrátka chtěl, aby... aby zmizeli a abych měl celý svět jenom sám pro sebe. Nemusel bych do školy, mohl bych si dělat co bych chtěl, mohl bych chodit po obchodech a brát si co bych chtěl, třeba astronomický dalekohled AD 800 za výlohou na pražské Národní třídě, nad kterým jsem pravidelně slintával jako Pavlovův pes. Musela by samozřejmě fungovat elektřina, téct voda a podobně. Vlastně možná bych k sobě snesl i dvě spolužačky ze třídy, do kterých jsem byl platonicky zamilovaný... Eh, jak je to dětství bolestně blbé... Nemusím snad říkat, že tenhle film je přece jen trochu úplně o něčem jiném. Třeba náš chlápek není vůbec rád že je na světě sám, naopak, a dělá všechno pro to, aby někoho našel, protože samotnému mu hrabe. Prostě stádní ovce, blbec. A když potom potká milou slečnu, která navíc ještě vypadá jako finalistka Miss Redhead, tak už vůbec nechápu o co mu jde. Já bych s ní rajzoval po Zélandu a byl bych v pohodě. Ale on si nedá pokoj, dokud ještě nenajde jednoho Maora se zapařenýma koulema v kožených kalhotech, takže hned máme na světě jeden takový novozélandský trojúhelník... Zajímavé scífko, příjemně osmdesátkové. (06.06.2015)

Námět neskutečně přitažlivý, realizace už horší (konkrétně se rozepisovat nebudu, nechci kazit "překvapení"). Quiet Earth je jedním z mála snímků, u kterých bych se remaku vůbec nebránila. Plné tři hvězdy za opravdu skvostný závěr (a dokonalý plakát, který navnadil na víc, než co je snímek schopen nabídnout). (17.05.2009)

Vcelku poutavé komorní sci-fi drama, reflektující strachy studené války. Líbilo se mi, jak drama tu a tam přecházelo do komedie a ukazovalo různé stránky chování jedinců v určitých situacích a zajímavé bezpochyby je i nastiňování mezilidských vztahů na základě stereotypů a individuality, včetně feministických otázek. A v neposlední řadě... tyhle kudrnaté zrzky... (19.08.2021)

Zajímavé sci-fi s přesahem. Filmů s podobným námětem už bylo pár natočeno a tak sem byl skeptický, že může režisér vymyslet něco radikálně nového. To se nakonec nestalo, ale přesto téma ozvláštnil a vybočil z jednoduchého schématu "jsem sám na planetě ale stejně nemám čas na to dát si nohy na stůl a dočíst Prousta". Pomohl si důrazem na psychologii a nabídl příběh ve kterém ukázal, že základní otázky života zůstávají stejné, ať už je na planetě jeden člověk, tři miliardy a nebo jen tři. Hledání lásky, Boha, smyslu života, či pochyby o sobě samém nás pronásledují neustále. Myšlenková stránka je tedy nosná, ale zpracování pokulhává a kazí dojem z jinak slušného filmu. Hvězdičku navíc dám za perfektní smysl pro humor Zacka Hobsona. (23.01.2012)

Tento zaujímavý sfi-fi film som pred dávnymi rokmi (15?) videl ešte ako malý v TV a veľmi sa mi páčil. Dlho sa snažím zistiť ako sa volal. Až VĎAKA CSFD sa mi to podarilo. Najzaujímavejší je ten nápad. Jedného dňa sa Zac Hobson zobudí a zistí, že zostal na svete sám. Vydá sa hľadať niekoho, kto tiež prežil a zároveň sa snaží zistiť čo sa to stalo. Vie že robil na nejakom vládnom projekte s miznutím a predtým ako sa osamotený prebral sa pokúsil o samovraždu. (08.01.2004)