Do Říma s láskou

Bohužel jedna ze slabších allenovek - děj je zahlcen velkým množstvím postav, obsazení některých rolí, resp. některé herecké výkony mi jsou spíše nesympatické, děj občas pádí zběsile vpřed, až se v něm člověk může ztratit (nechápal jsem například, jaktože ostatní postavy střídavě Aleca Baldwina vidí a střídavě nevidí, nebo jak došlo k záměně Roberta Benigniho se slavnou celebritou, ale možná jsem jenom nedával dostatečný pozor), ta ústřední "italská" melodie, která se tam pořád opakovala, mi přišla dost hrozná, a humor některých situací je poněkud prostoduchý (obzvláště slabá mi přišla dějová linka s Robertem Benignim) - ale přesto je to podle mě stále pohodový a vtipný film, který jsem si užil i na druhé zhlédnutí. Nejvíc mě na něm baví krásné římské lokace a míchání italské kultury s tou americkou - vznikl z toho dosti podařený koktejl, byť - jak jsem již napsal - nad některými vtípky jsem se spíše jen pobaveně uchechtnul, jak mi přišly pitomé. Pro Allenovy fandy určitě fajn film, pro ty ostatní snad vcelku podařená komedie, kterou lze doporučit pro chvíle oddechu. (20.07.2012)

Další allenovský mdlý, přichcíplý film. Řím má silné kouzlo, ale to samo o sobě moc nezmůže. Příběhově je totiž To Rome with Love o ničem a co se humoru týče - no, občas jsem se pousmál, ale celkově žádná velká řachanda. Všeobjímající čitelnost a nezajímavost vládne všemu. Vždyť už jenom ten papírově nejsilnější a nejoriginálnější absurdní příběh o chlápkovi úředníčkovi, co se přes noc z čista jasna stane slavným... Každého napadne, že se vyvine tak, že stejným způsobem z čista jasna o slávu a přehnaný zájem novinářů přijde, přičemž bezprostředně poté si oddechne, ale časem se mu po slávě začne stýskat. No a ono fakt že jo. Ani z oceňované Midnight in Paris jsem nebyl uchvácen, ale to byl objektivně tak aspoň o dvě třídy lepší film než toto. (14.12.2012)

Nebudu tak přísný, protože jsem se dobře bavil - dokonce i ten milostný trojúhelník, který by už byl opravdu ohraný, Woody Allen tentokrát příjemně oživil "svědomím" v podání Aleka Baldwina a pomohla mu také výborná Ellen Page. Kromě toho mě ale vyloženě nadchly části s celebritou z lidu (perfektní Robert Benigni) a také se zpěvákem ve sprše, které mi připomněly Allenovy absurdní povídky. A senzační byla i Penélope Cruz - kromě dechberoucí krásy mohla tentokrát využít i komediální talent, což udělala. (17.01.2016)

Americká turistka, márne hľadajúca fontánu Di Trevi. Ľavicový právnik, vždy ochotný pomôcť. Vzniká tak prvý pár. Aj prvá poviedka. Dôležitú úlohu v nej zohrávajú otcovia mladých snúbencov. Na jednej strane americký, hypochondrický divadelný a operný režisér, a na strane druhej majiteľ pohrebného ústavu, ktorého koníčkom je spev operných árií pri sprchovaní. Druhá poviedka je o páre, ktorý prichádza do Ríma nájsť nové perspektívy a azda aj nové profesijné príležitosti. Všetko im zamotá príchod nevolanej (no niekým zaplatenej) kurtizány na izbu mladého muža. Prichádza zľahka odená práve v momente, kedy je tento v spodnom prádle a jeho žena išla do kaderníctva. Vzápätí za prostitútkou vtrhnú do izby mladíkovi veľmi konzervatívni príbuzní. Manželka sa popri hľadaní salónu krásy zapletie so známym hercom aj hotelovým lupičom. Tretia poviedka sa nesie v znamení ustáleného partnerského páru, ktorý navštívi na ženino pozvanie jej sexuálne atraktívna priateľka. Ľady sa trhajú, partner neodolá vášni, napriek upozorneniam staršieho Američana, presne odhaľujúcemu zvody sexuchtivej, no neveľmi stálej kamarátky - herečky. No a napokon tu je obyčajný, predvídateľný úradník, ktorý si načas užije nečakanej mediálnej slávy, typickej prívalom superprimitívnych otázok a skenovaním intímneho súkromia. Týpek si vďaka tomu v posteli užije zopár atraktívnych mileniek, aby sa po presune slávy na inú persónu opäť spokojne vrátil k rodine.  Nenáročná poviedková rímska jazda. Ukazujúca, že v Ríme popustí skoro každý uzdu svojím vášňam. Chlípnosti sa totiž v Ríme po tisícročia úspešne darí. Celok je dôsledne hudobne zaštítený typickými italo motívmi, odkláňajúci sa od allenovsky typickej jazzovej jazdy. Za mňa spokojnosť. Veď cieľom nebolo urobiť nejakú sofistikovanú záležitosť, ale odľahčenú taliansku komédiu. 70%. (07.07.2021)

Průhledná, vyprávěním jen chabě opodstatněná snaha protlačit do filmu maximum záběrů malebných římských uliček a turisticky atraktivních lokací – pokud už je tematizován italský způsob života, pak bez nadhledu, perspektivou člověka nekriticky nadšeného vším italským (jídlem, operou, památkami i jazykem, který spadá mezi pár aspektů činících sledování snímku snesitelnějším). Minimum vtipů, nad kterými je třeba přemýšlet (i nad těmi nemnoha lepšími hláškami, které si Allen nechal pro sebe, je lepší moc nedumat) – častěji někomu něco „legračně“ spadne nebo je s někým přistižen in flagranti a úplně nejčastěji, tj. po většinu filmu, se prostě nic směšného neděje. Rezignace na složitěji vystavěné vyprávění – povídky kromě města a tématu lásky nic nespojuje, nijak se neprolínají, vzhledem k jejich různorodé míře fantastična by více smyslu dávalo, kdyby jedna následovala po ukončení předchozí. Nestydatý sexismus v zacházení s ženskými postavami – plastičtější hrdinky (Greta Gerwig, Judy Davis) dostaly výrazně méně prostoru než náruživá Anna, povrchní Monica a prostinká Milly, pro které představuje intimní sblížení s nedávno poznaným mužem stejně přirozenou náplň dne jako ranní hygiena. Ohrané zápletky i sdělovaná moudra – pakliže budete dost shovívaví, abyste přijali, že nám Allen filmem sděluje něco jiného než „navštívil jsem Řím a bylo mi tam krásně“. Přebytek allenovských neurotiků, nejspíš ve snaze ušetřit čas vymýšlením nových charakterů – tři roztěkané mužské postavy jsou na jeden film příliš. Výsledek? Nejslabší komedie Woodyho Allena (a to jsem viděl i Co je nového, kotě?). 50% (19.07.2012)