Kon-Tiki

Film s nejpromrhanějším potenciálem snad v celých dějinách kinematografie. Tak nosné a silné téma a tak neadekvátní forma zpracování. Filmu, kterému by asi nejvíc slušel žánr dokudramatu, syrového boje o přežití (ryzí man-against-nature), tvůrci z toho nejpřízemnějšího důvodu nasadili melodramatická křídla a poslali ho bojovat o Oskara. Nebo to možná způsobila ta mezinárodní koprodukce s podmínkou producentů natočit širokospektrální víceméně rodinný snímek či cíleněji dobrodružný film pro starší děti. Prostě obrousit hrany, osekat psychologii, být přehnaně (až hagiograficky) pozitivní a mírně sentimentální, neboť tak se to v případě životopisného snímku prostě sluší. Jistě, je to vizuálně nádherný film (s krásným staromódním optimistickým feelingem poválečné éry objevitelů-badatelů), ale není to v tomhle případě trochu málo? (23.05.2014)

Zásadní problém Kon-Tiki vidím v tom, že to je hraný, a nikoli dokumentární. Tvůrci tím udělali hned trojí chybu: ____ (i) Za prvé se tak dopustili asi největšího prohřešku, jakého se vůbec dopustit lze, neboť nenalezli pro zvolený obsah odpovídající formu. Je zcela nepřijatelný, aby si někdo vybral natolik zásadní téma, jakým je legendární expedice napříč Tichým oceánem, a namísto odpovídající formy tomu dal schématickou a lineární podobu jak z toho nejlevnějšího bistra. Přitom existuje velmi jednoduchý trik, jak točit schématické a lineární příběhy, aniž by si toho kdokoli všiml – točit je dokumentárně. Když není filmař příliš talentovaný, nebo nemá moc co říct, může svůj materiál ozvláštnit dokumentárním stylem. Diváci většinou na nic nepřijdou a to, že sledují vlastně jen nějaký stokrát omletý příběh, jim během sledování málokdy přijde na mysl. Přesně po vzoru slavného citátu „the medium is the message“, který říká, že obsah je dán formou. ____ (ii) Za druhý mě znavovala ta neustálá přehlednost a nekomplikovanost veškerého dění. Opět přitom existuje velmi jednoduchý trik, jak může méně talentovaný filmař ozvláštnit svůj film a ke kterému tvůrci tohohle filmu rovněž nepřikročili, a to vyhnout se master shotům, což je takový ten ustavující záběr pokrývající celou situaci na začátku scény, ve kterým jsou vidět všechny důležité informace. Poté se pouze přestřihává mezi jednotlivými prvky scény. V Kon-Tiki začíná master shotem snad každá scéna, zejména na začátku. Vyhnout se master shotům (známý je tím třeba Spielberg) znamená ovšem diváky znejistit a uvrhnout je do napětí, neboť jim nedáte hned na začátek veškerý dostupný informace. To je ale jen dobře. Neboť divák zorientovaný a dobře informovaný je zpravidla nudící se divák. ____ (iii) Za třetí hraná forma způsobila, že se takový film těžko prožívá, jelikož to je evidentní fikční konstrukt. Což je zrovna zde, kde se vyloženě nabízelo zprostředkovat bytostný prožitek lidské existence na nebezpečné výpravě otřesený mezními situacemi a prožívaný jako jedinečnou a racionálně nepoznatelnou bezprostřednost, dvojnásobné faux pa. Osobně jsem se dávno vzdal naděje, že by nám dokumenty mohly podávat nějaké relevantní informace, jelikož většina dokumentů není než ryzí entertainment (epocha postmoderní a postdemokratická je tak současně epochou postinformační), ale ten žánr má pořád svou velkou sílu ve schopnosti zprostředkovat nějakou autentickou zkušenost. Je vůbec poněkud kuriózní, že zatímco většina filmařů se snaží udělat ze schématu něco věrohodného, tady vzali filmaři věrohodnou událost a udělali z toho schéma. Vezměme si třeba Mannův Heat. Důvod, proč je ten film tak uznávaný, je vlastně zcela triviální – Mann vzal rutinní kriminálku o policajtovi a zločinci, ovšem naplnil ji zcela věrohodným obsahem. Tvůrci Kon-Tiki vzali na druhou stranu věrohodný obsah a naplnili ho něčím, co je takový hezky hezký, takový trochu šmoulovatý, ale současně dost mimo. (13.01.2013)

Velmi hřejivé překvapení ze studeného Norska. Thor musel být nejen mimořádný snílek a pořádný kus šílence, ale kdo jiný, než takový druh lidí, by posunoval hranice nemožného. Díky nim člověk může uvěřit, že sny se můžou plnit. Toto poselství je velké plus filmu. Ačkoli na opravdu dramatické a akční okamžiky je snímek poměrně chudý, pro milovníky moře, přírody a dobrodružných výprav trefa do černého. A když už se mi zdálo těch záběrů na horizont nebo zamyšlené tváře členů Heyerdahlovy suity příliš dlouhé, prostě jsem se kochala estetickou dokonalostí nordické rasy, protože výběr herců byl vážně bezchybný. Dle všeho je několik týdnů na voru nesrovnatelně účinnějším tréninkem než roky dřiny v posilovně. Nebýt toho, že prostě nezvládnu vypít ani čtvrt litru vodky, aniž bych dva dny v kuse neblila, určitě už bych se do Norska provdala.. (25.12.2012)

Nejen díky mě blízkému tématu tento film považuji za výborný, ale i z hlediska filmařskýho se jedná o úchvatnou záležitost. Ať už herci, díky jejichž výkonům jsem neměl pocit, že sleduji film o plavbě po oceánu, ale že jsem součástí tohoto velkolepého námořního dobrodružství. Nebo práce kameramana, která zejméná mořský život dokázala zprostředkovávat ve všech svých přísadách, tedy v celé své kráse, ohromnosti i nebezpečnosti. Jistě by ani jedno nefungovalo tak výborně, nebýt talentovanýho režiséra, v tomto případě řežisérů, kteří dokázali film dostat do naprosto civilní a relné roviny a tím z něj udělat jedinečný zážitek pro každého jenom trošku vnímavého diváka. Oklikou se tak vracím na začátek svého komentáře, protože největší chválu u mě zaslouží fakt že z filmu je jasné cítit jak je pro nás lidi důležité, aby jsme s přírodou a se všema formama života co nabízí nebojovali, nestavěli se proti ní, ale snažili jsme žít s tím vším v souladu a respektem, jedině tak můžeme přežít a dokázat skutečně velký věci. (29.07.2013)

Na jedné straně překrásné scenérie (což bylo vlastně to jediné) a na druhé v podstatě dobrodružné family drama na nedělní odpoledne. Až neuvěřitelně předpověditelný snímek s poselstvím o silné víře, kterou nezlomí nic. Přeskočíme pár desetiletí, budeme chvíli tápat a přijímat nedůvěru ostatních, postavíme, vyplujeme, vyřešíme pár nepříjemností, aby se ve filmu vůbec něco dělo a nakonec...co asi? Thorův vnitřní boj s vlastním rozhodnutím je zde prezentován jako rutinní, každodenní záležitost, o jeho náhodných společnících ani nemluvím, jsou tu skutečně jen do počtu. Když vidím tu početnou koprodukci, marně tápu po jejím důvodu. (Challenge Tour 2015) (20.04.2015)