Umění zapadnout

Mile nezávislý teenagerský film s tak typicky hořkosladkou náladou, okázale výjimečným hlavním hrdinou, se kterým se musí dospívající divák lehce identifikovat, ve výsledku je však hrdina načrtnut podle předem připravené šablony a snímek působí trochu mainstreamově a dobře ilustruje cestu, kterou americký filmový průmysl za tuhle dekádu urazil, neb dříve se nezávislý (východní) film vymezoval proti hollywoodskému standardu a dnes už jeho zákonitosti přejímá. Příjemný pocit z právě skončeného filmu ovšem zůstává... (30.06.2013)

Já pořád čekám. Pořád čekám na teen film o studentovi, který nebude jak přes kopírák, bude prostě skutečně "divný" a spolužáky nepochopený, ale nebude to žádný obří nerd nebo hipsterský pseudoumělec s (nemusí být, ale může) nihilistickými sklony. Jako jo, třeba Oliver Tate se trošičku vymyká oběma skupinám, ale přece jen pořád spadá do té druhé kategorie. A George z tohohle filmu, Umění zapadnout, je rozhodně ta stejná skupina. Sice bych ho v některých věcech chápal, ale v některých chvílích byl na facku. George je prostě študák, co věří tomu, že je všechno na hovno a že jednou stejně chcípne, takže totálně kašle na školu i na blížící se maturitu. Má sice talent na kreslení, ale i tak neví, co se životem, ani kam se posunout dál, takže na všechno sere. A tak si nějak přežívá. A pak, zničehonic, se o něj začne zajímat Emma Roberts. Proč, se nedozvíme. To, že je ta scéna totálně nerealistická (4 roky s nikým na střední nemluvíte a najednou za vámi přijde holka a začne se s vámi bavit? Tomu mám fakt věřít, jo?), film úspěšně ignoruje. Pak ho Emma Roberts seznámí se svými kamarády a on s nimi začne kamarádit taky (tak ještě jednou, fakt se s někým tak rychle spřátelí, když celé 4 roky žádné přátele neměl?). On se pak zamiluje, pak se stane pár totálně klišovitých a (pokud jste viděli pár podobných filmů) lehce odhadnutelných "zvratů", ale jelikož jsou to spoilery, tak je zde vypisovat nebudu. A nakonec se vyléčí z depek, dockvane mu, co od života vlastně chce a má to happy end. Nejhorší na tom všem je, že tomu filmu chybí nějaká uvěřitelnost nebo aspoň něco, co by z toho udělalo něco víc, než průměrné kýčovité teen drama o outsiderovy. Umění zapadnout se od jemu podobných filmů nijak neliší a i když jsem se s hlavním hrdinou ztotožnil víc, než u neskutečně přeceňovaného a kýčovitě přeslazeného The Perks of Being a Wallflower, i tak prostě víc jak lepší 2* dát nemohu. Chybí tomu ta realističnost, uvěřitelnost. Btw, kde bral prachy, když chodil s tou holkou na večeře a občas s ní jel taxíkem, když peněz jeho rodina moc nemá? A pochybuji, že takový přemýšlivý depkař chodí někam na brigádu. Lepší 2* (21.04.2020)

Achjo, tolik jsem s na ten film těšila, ale jak už to bývá - když se na něco člověk hodně těší, bývá zklamán. A já jsem byla velmi. Moc hudby, málo děje, moc předvídatelnosti, málo napětí.. A takto bych mohla pokračovat. Trochu mi to připomnělo můj hrozně neoblíbený film Dlouhá cesta, ale tak hrozné to zas není. Mimochodem herecké výkony hlavních rolí mě nadchly, stejně jako hudba, kterou bych však trochu ubrala.. (28.07.2012)

Proč čtyřku? Ano, našlo by se tam spoustu vad na kráse, ale mně tentokrát tenhle filmek pohladil na duši. Že Emma vypadala o dost starší? Komu by to mělo vadit, tak to je přece kolikrát i v reálu. Že hlavní hrdina vypadal, že se právě narodil? Asi to vzbudilo mé mateřské city. Že to takhle přece nechodí a s tím koncem to bylo klišé a patos a já nevím, co ještě. Nevadí. Vím, že se na něj už nepodívám, ale včera jsem ho asi potřebovala vidět, tak to nebudu párat a cupovat na hadry i když jindy bych to možná udělala. Takže to je všechno. Někdy stačí málo ke spokojenosti a pohodě, proč ne tahle pohádka a kus pravdy o mladých, kteří ještě neví, kam patří. Já to taky nevěděla a vy všichni ano? (03.02.2017)

Vylhané indie drama, z kterého je na hony cítit konstrukt. Nevadí mi šablonovitost charakterů (hlavní zdeptaný hrdina, sympatická, ale komplikovaná dívčina, nestálý mentor atd.), pokud se tvůrcům podaří vdechnout jim opravdovou osobnost a nevadí mi schematické vystavění podobného typu příběhů, pokud působí přirozeným a plynulým dojmem. V The Art of Getting By však postavy nežijí, pouze plní scenáristou zadané úkoly a přesouvají se z jedné nedomrlé sekvence do druhé, jako by autor předtím nakoukal žánr a musel z něj nutně vyextrahovat všechno, aniž by jakkoliv přemýšlel o vlastních hrdinech a vlastním příběhu (postavy se tak často pohybují na místech, dělají a říkají věci, které byste v jejich věku nečekali). Skvělá alternativa se nabízí v podobě It´s Kind of a Funny Story, který rovněž nabízí možnost docenit talent Emmy Roberts. (30.12.2011)