Generation P

No uf, já už se začínal bát, že z toho bude jen další feťácká komedie, ve které se veškerá kritika společnosti upozadí natolik, až se v tom všem utopí, ale i přes tu fůru bizarních scén celý ten příběh naštěstí dal smysl a veškerá kritika konzumnosti a ovlivňování lidí skrze reklamy tu naštěstí stále funguje. Jak těch prvních 10 minut začne poměrně nevinně, tak chvíli poté objeví ústřední postava halucinogenní houbičky a drogy obecně a už to celé jede ve spoustě naprosto šílených scén. Šílených scén, které sem tam občas vtipné skutečně jsou (a třeba ze scény vyvolávání Dostojevského jsem málem dostal záchvat smíchu) a i dostatek těch satirických se najde, ale z většiny z nich jsem měl úplně stejný pocit - a to ten, že to sice je dost divné, ale že by to jen díky tomu dokázalo vytvořit silnější atmosféru nebo obhájit dvouhodinovou stopáž, to v žádném případě. Nebráním se možnosti, že mi něco uniklo a že to tím pádem může být hlubší než se zdá - o Ištar vím jen to, že to je nějaký bohyně a víc nic, takže ty odkazy na ni možná v celku nemůžu úplně posoudit, ale vzhledem k tomu, jak vypadá vše ostatní, mám opravdu pocit, že to celé je vlastně jednoduché a ty halucinogenní scény jsou tam hlavně proto, že režisér u natáčení asi fetoval a prostě to celé chtěl podat jako dost podobný zážitek. Tak jako tak, na víc jak tři hvězdy to stejně nevidím, jelikož to ve mě nic moc silnějšího nezanechalo, kvůli tomu, jak moc se to utápí v samoúčelnosti. Ale potěšilo mě, jak to hezky ryje do všech stran, to cením vždycky. 3* (19.12.2022)

Vynikající správně ztřeštěný film, podle neméně dobře zpracované knihy. Tohle jsou ta zákoutí ruské kultury, která západnímu světu chybí, aby se nenechali strhnout jednoznačnou vlnou čiré nenávisti vůči nim. Reklama se tolik neliší od propagandy a reklama formuje každého z nás. To proto se dnes lidé tolik ohání otázkami o svobodném myšlení, protože si uvědomujeme, že naše jednaní z větší míry vůbec nepramení z nás. Vláda, pokud bude chtít, může vlastně celkem snadno ovládat naše choutky. Já během čtení knihy onlajn uviděl po přečtení každé stránky nové reklamy, automaticky si zavádím youtube premium a během koukání na film jsem se zaměřil na plechovku svého Birella a uvědomil jsem si, že vlastně nejspíše piji tekutiny z plechovek právě proto, že mně její otevření a následné zmačkání asociuje nějaké potěšení ze světa reklam. Ono v politice dobrý slogan udělá polovinu práce, stejně tak jako slovo denacifikace alternovala chování miliónů lidí a udělala z Ukrajinců vlastně to, co udělal Hitler se Židami za WWII. Poklona smekám - jsem generace pizděc také. (27.05.2022)

Režisér před filmem mluvil o tom, jak z něj všichni (včetně ruského prezidenta) mají halucinace. Já halucinace neměla. Ale uznávám, že ten film je docela střelený. Sušené muchomůrky místo chipsů, nedostavěná kontrolní věž jako věž babylonská, kdo tomu všemu velí (o tom nepřemýšlej!), reklama nikoli jako prostředek k prodeji zboží a do toho všeho mýty o Ištar .... Spoustu jsem toho tam nepochopila, místy na mě ten film působil až moc hlučně a zmateně. Dávám tři hvězdičky, nikoli však proto, že by to byl průměrný film (to rozhodně není). Pokud v Generation P objevíte to něco, na co já nepřišla, vaše hodnocení bude možná trochu vyšší. (06.07.2011)

Dynamický a rychle ubíhající halucinogenní trip s velkým množstvím pop-kulturních odkazů, hlavně z ruského prostředí, tak to je Generation P. Akční střih a kamera i efektní vizuální obrazy jen přispívají k velmi pozitivnímu dojmu z Ginzburgova snímku. Základní dějová linka je jasná: hlavní hrdina Vavilen na své cestě z trafiky, přes reklamu až k PR, odkrývá fungování moderního mediálního světa a propadá východní mytologii. A právě až klipová forma a spousta odkazů povyšují film nad průměr. Inteligentní a svižná jízda - já se dobře bavil - a dávám tudíž čtyři hvězdy. (08.07.2011)

Generace P je nezfilmovatelna predloha, ale tvurci se snazili a nastesti nenatocili jen pozersky "cool filmecek". Nektere pasaze velmi kopiruji knihu (voiceover a k nemu nejake ty obrazky), reziserova invence je tezce ve vleku napaditosti Pelevinovy (vse zajimave bylo uz v knize), genialni pasaz s duchem Che Guevary diktujicim ze zahrobi esej o reklame by bylo lepsi vynechat nez ji zkouset takto zmrzacenou prekoktat, ale celkove to dopadlo nadprumerne. A tedy mozna by nebylo od veci zminit, ze Tatarskij je v predloze neuspesny basnik, to jeho prerodu v copywritera dava srozumitelnejsi kontext. (12.07.2011)