Režie:
Michel HazanaviciusScénář:
Michel HazanaviciusKamera:
Guillaume SchiffmanHudba:
Ludovic BourceHrají:
Jean Dujardin, Bérénice Bejo, John Goodman, James Cromwell, Penelope Ann Miller, Missi Pyle, Beth Grant, Ed Lauter, Elizabeth Tulloch, Ken Davitian (více)Obsahy(2)
Hollywood, 1927, George Valentin (Jean Dujardin) patří k největším hvězdám němého filmu. Poznáte ho podle tenkého knírku, typické bílé kravaty a fraku. Jeho účinkování v exotických příbězích o intrikách a hrdinských činech znamenalo velký úspěch pro filmové studio Kinograph, v jehož čele stojí magnát Al Zimmer (John Goodman). Sláva Georgovi vynesla elegantní manželku Doris (Penelope Ann Miller), každý den ho vozí do práce oddaný šofér Clifton (James Cromwell) a vítá ho vlastní usměvavá tvář z plakátů Kinographu. Na filmové premiéře spontánně reaguje na bouřlivé davy fanoušků a reportérů. Jakoby svým postavám z oka vypadl a jeho hvězdná kariéra se zdá neohrozitelná. Hollywood však brzy ovládne nový fenomén: mluvený film. George touto technickou novinkou opovrhuje a označuje ji za nevkusné pobláznění. V roce 1929 chce Kinograph úplně zastavit výrobu němých filmů a George se musí rozhodnout: buď přijme zvuk, jako to udělala mladá vycházející hvězda Peppy Miller, nebo bude riskovat pád do zapomnění. (oficiální text distributora)
(více)Videa (37)
Recenze (799)
Artista i se svou triviální zápletkou sice až příliš sází na nostalgické naladění cílového publika a na vlastní formální jedinečnost v záplavě hollywoodského mainstreamu, ale je to zkrátka nádherný kus filmařiny. Nikoli podnětný nebo přelomový, ale úžasně svěží, vtipný a autentický, sympaticky vymaněný z postmoderního plagiátorského hávu. Emocionálně vyzrálý, herecky strhující... 80% ()
Scénář: Michel Hazanavicius .. Krásný film pro pamětníky. Je rozhodně co vyzdvihovat. Vypiplaný černobílý retro kabátek, děj dotvářející hudbu, sebejistou režii, byť některé zejména pozdější scény jsou svým dávkováním už lehce za nejpřijatelnější hranicí. Zvláště podařený je casting ústředních postav: jak Jean Dujardin tak především neuvěřitelně okouzlující Bérénice Bejo jsou typově dokonalí a herecky bezvadní. Odvážný snímek z přelomových let Hollywoodu a pocta jedné jeho éře (ohlédnutí za technickým přechodem z 2D na 3D určitě tak svěží nebude..). ()
Pocta určená lidem, kteří neví vůbec nic o hollywoodské kinematografii přelomu 20. a 30. let, ale zato jim připadají morálně akceptovatelné poslední Vejdělkovy filmy, ovšem chtějí být víc alternativní, ačkoliv jde o pózu. Rozepíšu se o tom v kritice víc, ale spíš než formální či jinou analýzu by si tenhle snímek zasloužil studii propagačních strategií Weinsteinovců v případě oscarové lobby, protože přijmout tuhle nemístnou romantizaci předkodexové éry (!) a žánrový nepodarek (kde je romance?), která by si spíš zasloužila rostenovskou drtivou kritiku, můžou vážně jenom zmanipulované ovce. Tak jsem se rozepsal. ()
Bublina splaskla. Nejedná sa pravdaže o zlý film, ústredná dvojka je veľmi šarmantná a atmosféra je príjemná, ale film zbiera body len vďaka svojej terajšej neokukanosti. Ak by som však mal film porovnávať s nemou čiernobielou Hollywoodskou tvorbou z daného obdobia, našli by sa desiatky lepších filmov. Film roka? Ani náhodou a filmom roka ho môžu označiť len ľudia s nostalgiou v oku, ktorým nemá doba chýba a je to pekná novodobá ojedinelá spomienka alebo ludia, pre ktorých je to film originálny (čo je pravdaže z pohľadu filmovej histórie blbosť). 5 Oscarov? Každopádne to dokazuje, že by sa malo členstvo akadémie radikálne omladiť. Ako pocta jednej ére filmu dobré, ale druhýkrát to už vidieť rozhodne nechcem. ()
Umělec není zdaleka dokonalý či snad nezapomenutelný, přesto jde bezesporu o kvalitní podívanou. S tím záslužným bonusem, že díky všeobecně kladnému přijetí se na ni podívají i ti, kteří se jinak němým filmům vyhýbají. A neprohloupí. V první řadě z něj sílí nadšení a hravost. Nějakou dobu je veselý, milý a moc příjemně se na něj dívá. Pak začne být poměrně smutný (to když se začne ozývat pýcha s hrdostí), což mu sice neubere nic na poutavosti, ale původní atmosféra se z větší části vytratí, a to mě osobně trošku mrzelo. Ve vážnější poloze film však neselhává, navíc hlavním hrdinům už fandíte natolik, že ztracenou pohodu s klidem oželíte. Potěší jak výborně vybraní představitelé (nejen hlavní pár, ale hodně jsem si užíval i Goodmana či Cromwella…nebo věrného psíka), tak technická stránka s osvěžujícími detaily (líbilo se mi především uvedení nástupu zvukového filmu), nemluvě o hudbě (ta sice nebyla s filmem tak srostlá jako třeba v o rok mladší němé španělské Sněhurce, přesto dobře pasovala). Za mě to budou solidní 4*. ()
Galerie (86)
Zajímavosti (34)
- Tento němý film měl světovou premiéru na 63. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Cannes. (Mr.Ocek)
- Ve filmu je použita stěžejní píseň Bernarda Hermanna z Hitchcockova filmu Vertigo (1958). Není to poprvé, co si Hazanavicius vypůjčil něco od Hitchcocka. Filmy Vertigo (1958) a Na sever severozápadní linkou (1959) mu posloužily i v jeho špiónské komedii OSS-117: Rio Ne Répond Plus (2009), kde si také zahrál J. Dujardin. V souvislosti s tímto snímkem však čelil režisér Hazanavicious skandálu. Kim Novak, protagonistka ze snímku Vertigo (1958), se cítila být podvedena tím, že si Hazanavicious skladbu vypůjčil a jeho jednání označila za nemorální. Režisér byl nucen vydat oficiální prohlášení, že Hermannova hudba byla již předtím použita v několika různých filmech, a že on měl oficiální svolení tak učinit. Hitchcocka i Hermanna považuje za své vzory. (DivX)
- Psa Jacka ve filmu ztvárnili celkem tři tzv. Jack Russel teriéři, a to Uggie, Dash a Dude. Nejvíce scén ve filmu obstaral Uggie, který za svůj výkon obdržel na festivalu v Cannes Palm Dog Award. (Beagle)
Reklama