Režie:
Michel HazanaviciusScénář:
Michel HazanaviciusKamera:
Guillaume SchiffmanHudba:
Ludovic BourceHrají:
Jean Dujardin, Bérénice Bejo, John Goodman, James Cromwell, Penelope Ann Miller, Missi Pyle, Beth Grant, Ed Lauter, Elizabeth Tulloch, Ken Davitian (více)Obsahy(2)
Hollywood, 1927, George Valentin (Jean Dujardin) patří k největším hvězdám němého filmu. Poznáte ho podle tenkého knírku, typické bílé kravaty a fraku. Jeho účinkování v exotických příbězích o intrikách a hrdinských činech znamenalo velký úspěch pro filmové studio Kinograph, v jehož čele stojí magnát Al Zimmer (John Goodman). Sláva Georgovi vynesla elegantní manželku Doris (Penelope Ann Miller), každý den ho vozí do práce oddaný šofér Clifton (James Cromwell) a vítá ho vlastní usměvavá tvář z plakátů Kinographu. Na filmové premiéře spontánně reaguje na bouřlivé davy fanoušků a reportérů. Jakoby svým postavám z oka vypadl a jeho hvězdná kariéra se zdá neohrozitelná. Hollywood však brzy ovládne nový fenomén: mluvený film. George touto technickou novinkou opovrhuje a označuje ji za nevkusné pobláznění. V roce 1929 chce Kinograph úplně zastavit výrobu němých filmů a George se musí rozhodnout: buď přijme zvuk, jako to udělala mladá vycházející hvězda Peppy Miller, nebo bude riskovat pád do zapomnění. (oficiální text distributora)
(více)Videa (37)
Recenze (799)
Kdo by to byl řekl, že němý film mě dokáže uzemnit i v době, kdy vládne zvuk a především se bouří třetí dimenze. Vlastně je to naprosto překrásný návrat a poklona filmu minulosti. A od toho se odvíjí i samotný, velice nápaditý příběh. No a musím se přiznat, že ačkoliv se mi Jean Dujardin v dřívějších filmech jevil trošku jako pošuk, tady se bez zvuku předvedl jako mistr svého řemesla. Snad nikdy nezapomenu na scénu, kdy se objeví na bále, zamračí se a cosi hledá. V té tváři je tolik emocí, které nejde popsat ani mluvou. Prostě v tu ránu naprosto pochopíte, co tím vším je myšleno. A nějaký text a zvuk? Bez toho se bez problémů obejdete. Stejně tak závěrečná scéna. Krásnější taneční číslo jsem si nemohl ani představit. A na jeden zátah? Ty bláho, to ještě někdo takové scény v dnešní době točí? Klobouk dolů, takový filmový zážitek nevzniká každý den. A nejspíš je to i dobře. Díky tomu tento film získává obrovský důraz na jedinečnost, kterou nikdy neztratí. ()
Nemyslím si, že by The Artist byl kdovíjaké mistrovské dílo, je to poměrně prostý film, který si ve stylu úsloví "v jednoduchosti je krása" klade za cíl pozvednout ducha jak běžných diváků svou šarmantní "pohádkovostí", tak filmových pamětníků a zarytých kritiků svými odkazy. Umělec je film skutečně pro všechny, v dnešní době je kouzelné, že/jak vypráví pouze obrazem a gesty (skvělá práce herců v popředí) a jak dobře to funguje. Příběh o přelomu němé a zvukové éry vynikne krásně, byť samozřejmě nelze zacházet do velkých detailů, romantika působí jako lehounké (zkreslené) pohlazení, postavy hýří charismatem i němými emocemi a my se můžeme jen blaženě usmívat a hltat do puntíku splněná žánrová očekávání a klišé, neboť pro nás přicházejí v nové formě - v 80 let staré formě. 8/10 ()
Opravdu velkou odvahu prokázali tvůrci kouzelného evropského projektu.. S kůží na trh ale nakonec šli a můžou děkovat svému odhodlání. Jean Dujardin je neuvěřitelný sympaťák, Bérénice Bejo zase neuvěřitelná kočka. Oba můžou režisérovi a scénáristovi (a také manželovi) v jedné osobě líbat nohy, protože jeho upřímná láska ke kinematografii jim nabídla životní role. Samozřejmě, pokud jde o souboj němé a zvukové éry, nesahá tahle všeobjímající záležitost třeba muzikálu Zpívání v dešti ani po pás, přesto je milá, dojemná, řemeslně precizní. Otázkou zůstává, zda prostinká lovestory, která nechce nikoho urazit, náročnějšímu divákovi stačí. Chybí ji totiž opravdové překážky, zásadní konflikt, a když už nějaká změna přijde (do depresí upadající hlavní hrdina s něčím ostřejším ve sklence), spíš tím trpí tempo filmu, který jakoby začal lapat po dechu. Leccos naštěstí pozvedne výtvarné řešení, dobové kostýmy nebo nápadité kulisy. A závěrečná taneční pasáž, která má nezaměnitelné kouzlo.. ()
Bublina splaskla. Nejedná sa pravdaže o zlý film, ústredná dvojka je veľmi šarmantná a atmosféra je príjemná, ale film zbiera body len vďaka svojej terajšej neokukanosti. Ak by som však mal film porovnávať s nemou čiernobielou Hollywoodskou tvorbou z daného obdobia, našli by sa desiatky lepších filmov. Film roka? Ani náhodou a filmom roka ho môžu označiť len ľudia s nostalgiou v oku, ktorým nemá doba chýba a je to pekná novodobá ojedinelá spomienka alebo ludia, pre ktorých je to film originálny (čo je pravdaže z pohľadu filmovej histórie blbosť). 5 Oscarov? Každopádne to dokazuje, že by sa malo členstvo akadémie radikálne omladiť. Ako pocta jednej ére filmu dobré, ale druhýkrát to už vidieť rozhodne nechcem. ()
Asi "The Artist" nemůžu dostatečně docenit, protože k němým filmům jako takovým prostě nemám vztah a žádná nostalgická slzička v oku se tedy nekonala. Ale věřím, že lidé, kteří by u starých němých filmů mohli vysedávat celé dny, museli být nadšeni. Popravdě já byla k tomuto filmu dost cynická a shlédla jsem jej až po tom, co mi v pc nic jiného nezbylo. Rozhodně to nebylo tak nudné, jak jsem čekala, ale víc než tři hvězdičky dát nemůžu. Příběh jako takový není vůbec výjimečný, i když je mi jasné, že tady o něj ani moc nejde - všichni jsou nadšení z formy, jakou je nám The Artist naservírován a já musím říct, že jde tak trochu o pozlátko (podobně jako u Avatara,i když chápu,že tyhle dva filmy se liší, jak jen můžou). U mně se však žádná nostalgie nekonala a abych dala plné hodnocení jen kvůli počtům Oscarů, to rozhodně ne. Bohužel Oscar už nějakou dobu není zárukou kvality.. Jinak vše už bylo řečeno, souhlasím s komentáři: TommyLeeJape, BadoXXII ,gudaulin. A abych jen nekritizovala, celková atmosféra byla příjemná, hlavní dva aktéři taktéž-a samozřejmě šikovný pejsek/zachránce. Taky bych chtěla takového:) ()
Galerie (86)
Zajímavosti (34)
- 12-ročný psík Uggie (Jack Russell teriér) má vlastný profil na Twitteri a v roku 2012 sa stal prvým psom, ktorý odtlačil svoje labky do betónu na Chodníku slávy pred Graumanovým čínskym divadlom. (Zdroj: Eurotelevízia) (krasomama)
- Ačkoli je snímek promítán černobíle, natáčen byl barevně. Kamery, objektiv i světla byly speciálně nakalibrovány. (DivX)
- Během natáčení žil Jean Dujardin v odlehlém domě z třicátých let v Hollywood Hills. (SgtPepper)
Reklama