Na život a na smrt

Už od začátku filmu vám Berg podprahově vnucuje jedinou a postupem filmu lehce otravnou myšlenku, která se ve jménu průměrné inteligence amerických diváků transformuje do tupého skandování: "USA! USA! Marky Mark! USA!". Když skončí půlhodinový emocionální prolog plný ujištění, že filmová banda "bratrů ve vraždách" je na vaší (dobré) straně a ochraňuje pro VÁS svobodu v Afghánistánu proti Talibanu, který sice podporovala, vyzbrojovala a cvičila po celou studenou válku, ale koho to teď kurva zajímá! Vrhnete se vstříc dvacetiminutovému válení se v lese a debatování o tom, jaký že to kůň má největší péro, aby dostatečně uspokojil manželku coby svatební dar. Když si s mírnými spánkovými výkyvy vyslechnete všechny trampoty rodinného života a postavy elitních zabijáků vám dostatečně zdůrazní fakt, že by klidně mohli být vaši nejlepší kamarádi , kteří teď jen shodou okolností mastí ptáka nad válkou, přijde největší twist filmu a zároveň vrchol herectví. Zahrát členy Navy SEALs a předstírat, že vraždy civilistů a zvlášť dětí jsou nemístné a ošklivé fuj fuj věci, které se nikdy, ale opravdu NIKDY v historii amerických válek nestaly! A když už, ta zhovadilá CNN pod cenzurovou kontrolou Pentagonu je neobjektivně rozmázla! Herecká poezie, zvláště když u toho člověk zná ty skutečné statistiky počtu headshotů šestiletých "teroristů". Ale co, ten film může sledovat třeba 20 leté americké "dítě", které sice může od patnácti řídit auto, ale pivo do ruky vzít nesmí, a nedejbože, co kdyby to sledoval někdo od armády, která spolufinancovala film! Co si budeme povídat, Wahlberg to uhrál na Oskara! Sám lidumil Marky Mark se pak stává ústřední postavou adaptace představy sedmiletého dítěte o bitvě, a i když by se snad mohlo zdát, že tento film je úžasný svojí realističností, při pohledu na závěrečné statistiky: počet vypálených kulek 3 699 454 ku 169, počet střelných zranění 0 ku 6888, počet mrtvých 345 ku 3, člověk se vrátí do reality amerického klišoidního patosu o nesmrtelných hrdinech. I po vypnutí mozku člověk žádnou extázi a drama nezažije, takže film jednoznačně selhal na všech frontách, jelikož měl působit jako lehce naivní náborové video do americké armády a ve výsledku divákům sdělil jen to, že i v elitních amerických jednotkách jsou natolik velcí diletanti, že Americe může válku s klidným vědomím vyhlásit i San Marino, přičemž bude mít rovnocennou šanci na vítězství. 55% (03.01.2014)

Peter Berg uvádí: lesní afghánská soutěž ve válení sudů! Navzdory přívlastku "podle skutečných událostí" se doporučuje, nechat raději před odchodem do sálu mozek doma. Wahlbergův geroj totiž zhruba ke konci snímku dostane takovou šlupku o skálu do makovice, že mu rázem klesne inteligenční kvocient na polovinu - anebo jak jinak si lze vysvětlit vojákovy následné hloupé otázky, pohledy a zbrklé činy? SEALs jsou borci, beru. Prostřílejte je ale několika kulkami a shoďte třikrát ze srázu, a ukáže se, že jsme všichni pouze lidé, co jsou paf z jakýchkoliv těžkých zranění (parádní masky!). Jenomže ono se to už po pár hodinách tak krásně rozloží v palici... Berg má akci i sympatické hrdiny pořád v malíku, čtveřice Hirsch, Foster, Kitsch a Marky Mark s M-4kami herecky exceluje. V perfektně ozvučeném kině Lucerna tak nakonec byla tahle akcička v lese zážitkem, který z mé mysli jen tak nevyprchá. Patos odpuštěn. (08.01.2014)

Tak nevím, jestli pan scénárista nebo nakonec pan režisér, udělal ze skutečného příběhu pohádku, ale když si odmyslím ty bungee jumping skoky bez lana, kulko vzdorné mariňáky a kurva drsné dialogy, které končí samo sebou v sekci láska, bratrství a rodina nadevše, tak se mi ten příběh sakra líbil :) Naprosto dokonalý úvod, neskutečné dilema a překvapující zvrat s celkem slušnou hudbou (kterou já většinou nevnímám) ale tady mi udávala čas, kdy mám brečet, respektive více :) A ač bych měla být asi vlastenka, tak stejně obdivuji každého, kdo nasadí svůj život pro dobrou věc! A pro někoho závěrečné fotky citové vydírání, pro mě třešnička na dortu. (19.02.2014)

První polovinu snímku jsem se až překvapeně divil, na jaké scénáristicky blbé náborové video a reklamu na americkou armádu to vlastně koukám. Vážně jsem uvažoval o tom, kolik za to Peter Berg od armády dostal asi tak zaplaceno. Pak ale naštěstí přijde druhá polovina snímku a mně bylo už naprosto jasné, proč si Berg tuto prácičku vybral. Nastane totiž intenzivní a nekončící akční vřava, při které se divák zkrátka nemůže nudit a Berg znovu ukazuje, kde tkví jeho nejsilnější zbraň. Vpřed to navíc táhnou také fajn herci a závěrečná třetina filmu, která přehodí vyhýbku dosti nečekaným směrem. Óda na neohrožené a nesmrtelné americké vojáky, kteří přežijí šest průstřelů a pády ze skály (zakončené povětšinou ránou hlavou o šutr) a nikdy se nevzdávají, zde však stále zůstává a celkový dojem ze snímku bohužel dosti sráží. Království ve mně zanechalo o dost hlubší dojmy. (05.01.2014)

Budu přísnej, nedá se nic dělat. Mám rád všechny ty akce speciálních jednotek už od druhé světové, kde často tři chlapi nadělají bordelu za sto chlapů a několik tanků. Ve většině případů vše klape jak má o tom, že se tam klucí mihli se většinou špekuluje až ráno, když přes noc blafnula tu zásobárna paliva, tu radarová věž, tu muniční sklad... Zde to není materiál, ale vůdce Tálibů, který má na rukojeti kudly už nejeden zářez za zabitého amerického vojáka... Začátek je super a opravdu jsem si chrochtal blahem. Skvělé to bylo prakticky až do výsadku a zajištění pozorovatelen. Je to k nevíře, ale stejně jako v Bravo Two Zero (1999) dokonale vycvičenou speciální jednotku prozradí stádo pitomých koz a pastevci... Bohužel pak už to šlo s filmem z kopce a to doslova. Ještě bych byl schopen snést všechny ty průstřely Amíků. Přeci jen asi měli různé ty vesty atd... a dostat to do ruky či nohy sice asi kurevsky bolí, ale dá se s tím fungovat. I tak ale Tálibové šli na ránu, zatímco hochům od SEALS sice přibývaly nezdravě červené fleky na khaki combat mundůrech, ale jeli dál... Nad čím mi však zůstal rozum stát byly jejich sebevražedné seskoky z kopce na skaliska... To je nějaký nacvičený postup jak se ve skalách stáhnout na ústupovou pozici? Skočit z vrcholku hory na haldu šutrů, cestou břinknout hlavou o nějakej ten kmen vzrostlého smrku a přistát někde bez sapíku s přelámanou páteří? No potěš! A kdyby jednou, ale hoši si jumpli hned dvakrát... Boj v lese s mudžahedýnama celkem šel, ale chtěl bych vidět hlavně ty zásahy RPG... Tahle zbraň v klidu vyřadí nějaké to APC, vrtulník či lehčí tank, ale tady hochům párkrát bouchla hned za prdelí a nic... Zkrátka toho nerálna tam bylo na válečný bojový film až moc. Sice jsem si ještě spravil chuť tím Chinookem, ale už jsem začal být otrávený. Závěrečný přílet kavalerée a zejména kosení Tálibů bočními kanóny letadla AC130 ve verzi gunship bylo spíše legrační. Když už to tam filmaři dali, měli by také vědět, že zasažený neřekne au a nespadne mrtvý k zemi. Zasažený se ihned mění v cáry masa, které se rozletí na všechny strany... Zklamání pak dovršilo záverečné přátelství s hodným afghánským hošíkem a závěrečná děkovačka před naložením do Black Hawku... Fakt tu nechci strhávat práci kluků od jakejchkoliv special forces. To jsou borci a zasluhují úctu a respekt a je jedno jestli to jsou SEALS, SAS atd... Jestli tento film měl být natočen pro jejich poctu (navíc inspirován skutečným příběhem) , pak se to Bergovi moc nepovedlo. Alespoň v mých očích. Tři satelitní antény hlavně za ten vizuál. Škoda, na víc to nevidím. * * * (10.04.2014)