Na život a na smrt

Nevím, jestli je to tím, že se natáčelo v pěkném lesíku nebo čím, že z toho na mě vůbec nešla autentičnost, kterou by to potřebovalo. Nemyslím na druhou stranu, že by film přešel do nějaké patetické nesnesitelné polohy, i když v některých věcech trochu přehání (těch bojovníků Ahmada Šáha ve skutečnosti nebyly stovky, jen nějakých 30-40). Nebylo to špatné, ale třeba francouzská Speciální jednotka se mi líbila víc (dost se na tom myslím podílí to, že Francouzi natáčeli v Tádžikistánu, takže film působí opravdověji). (02.11.2014)

Já už se na tyhle filmy asi neumím koukat. Od vážně míněného áčkového akčňáku očekávám krom akce i příběh a ne jen příběhovou kostru příprava/útok/útěk. Ale budiž, v tomhle bude chyba nejspíš ve mně, horší je, že se film rozpadá na dvě nesourodé poloviny a z obou mám rozpačité pocity. Ta první je sice chlapácky realistická, ovšem všichni ti zarostlí drsňáci v uniformách (ač skvěle zahraní) jsou si až moc podobní. Druhá je sice příběhovější, ale zároveň tuctovější, klišovitější a předvídatelnější. Jinak po technické stránce nemohu nic vytknout, herci odvedli svůj standart a ty bezmála dvě hodiny utekly jako voda, chybí mi ale důvod, proč bych měl dát více než 60%. (26.07.2017)

Wow. Vedle členů Red Wings vypadá Rambo jako totální chudáček, který se zmůže maximálně na skok mezi stromy. To pánové ve vojenském pobíhají po lese i s pěti kulkami v těle a po dvou volných pádech ze skály, kdy zažili tolik ran, že by mohli konkurovat i kariéře Jackieho Chana. Peter Barg je břídil. Poprvé měl šanci dokázat, že dosavadní rezervy jeho filmů vznikly vinou scenáristů. Tentokrát si scénář napsal sám a je to ještě horší. Není to propaganda US Army (v tomhle případě je podobný výkřik stejně nesmyslný, jako u Slz slunce). Je to propagace správných amerických hochů, kteří vždy bojují a umírají pro dobrou věc. A je to škoda, protože finální třetina ve vesnici ukazuje, o čem film mohl skutečně být. O nečernobílé vidině světa, ve které není válčení jen o dvou stranách. Finální titulky jsou dojemné a zajímavé, vizuál filmu je dostatečně špinavý a sem tam potěší syrový záběr. Ale je toho moc. Z reálného příběhu se vinou přepálenosti stala pohádka, která nemůže ani v nejmenším konkurovat klasikám typu Černý jestřáb sestřelen. A Marky Mark je dřevo. Pořádně herecky ploché, jemuž komplexnější postavy zkrátka nikdy nepůjdou k duhu, i když se snaží sebevíc. 50% (04.01.2014)

Tuším v tom agitační objednávku ministerstva obrany, která prodává jeden ze svých příběhů z ranečku „based on true story“. Neupírám sílu ději, ani ochotu smeknout před padlými a salutování pozůstalým. Jen mě od půlky hrozně drala Bergova režie, která tlačí z plátna patos hlava nehlava (ve slow-mo tak dlouhém, až je na hraně parodie), přičemž postupně ztrácí kontakt s hrdiny, ze kterých se stávají jenom krvavými šrámy posetá těla padající ze skal. První kontakt, bez hudby a s „predátoří“ kamerou, je bezchybný, jen si nemyslím, že neustálé subjektivní záběry detailů tváří uvaří to správné akční vojenské drama. V závěrečném aktu už mi bylo za tvůrce vyloženě stydno. Funkční leda jako hrané intermezzo pro Medal of Honor. (01.11.2014)

Nevzdává se snaha o silný účin na diváka, nicméně z roviny narativní zvědavosti a napětí se film přesouvá do rovin emočního napojování se na tísnivou představu podobné situace či fyzického napojování se na tísnivou představu podobné bolesti. Na život a na smrt přitom popírá klasicistní postupy, aby mohl skrze nenápadně podvratné variování žánrových vzorců nabídnout překvapivě komplexní vějíř významových her. A to navzdory tomu, že poměrně snadno lze tentýž film interpretovat jako rytmicky nezvládnutou střílečku o partě hrdinných vojáků jednoznačně reprezentujících status quo americké protiteroristické politiky. Více moje analytická kritika tady. (08.02.2014)