Na život a na smrt

,,MÁM RÁD SVÉ KAMARÁDY, NA KTERÉ SPOLÉHÁM. A BYL BYCH RÁD, ABY I ONI SPOLÉHALI NA MNE.…“ /// Solidní casting a projebanej úvod – toť souhrn prvních cca 35minut. Pak ovšem P.Berg zavzpomínal na Království - tedy akci, která baví a v přímým přenosu přináší utrpení vojáka. Nemá smysl pitvat, co udělali dobře nebo (spíš) špatně. Filmově mě to baví. Taková američtější(?) Speciální jednotka. Všeho je tady víc (kromě příběhu). A protože z toho necáká ani tolik hrdinskýho patosu, za sebe hlásím, že tihle (téměř) nesmrtelní týpci (což už bych vůbec neřešil – prostě U.S. Navy SEAL) a parta vesničanů ctící Pashtunwali, stojej za hřích (warezáckej). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Lone Survivor: The Eyewitness Account of Operation Redwing and the Lost Heroes of Seal Team 10“, kterou v roce 2007 napsal Marcus Luttrell spolu s Patrickem Robinsonem jsem nečetl. 2.) Čumím jen na kousky podle skutečnosti. 3.) Miluju hry, ve kterejch si můžu sejmout svýho Talibánce. 4.) U filmů toho zbytečně moc neřeším. 5.) Thx za titule ,, urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (05.01.2014)

Jsem příliš malá vtěrka na to, abych chodil někam, kam mě nikdo nepozval. V tom je tedy velký rozdíl mezi mnou a mírumilovnou US Army. Tento snímek se mi navíc pokusil propagandisticky namluvit, jak moc si její přítomnost afgánští pastevci koz přejí, ale u mne s tím tedy moc nepochodil. Stejné je to se "skutečným a zaručeně pravým" příběhem o lehce průstřelných, ale přesto takřka nezničitelných vojácích, kteří by určitě vyhráli s penisem v hlavni, kdyby na ně šlo jen o několik tisícovek méně Talibanců. Přes všechen svůj nesouhlas a výhrady jsem si však tohle zběsilé padání z hor užil víc, než svůj poslední ostrý hod útočným granátem RG 4 a to byla velká taškařice pro všechny přítomné (ohrožené) spolubojovníky v zákopech. (09.08.2014)

Peter Berg ví, jak natočit poctivou akčňárnu pro chlapy, co nechají hadrový kapesníky pod polštářem a jdou na pořádnou přestřelku. Jenže on tady zakomponoval jeden skutečnej příběh, kterej natočil úplně nepravděpodobně. Tak nerealisticky, že i mně to bije do očí. A to já většinou zase tak náročnej nejsem. Drsný je totiž, co ti chlapy přežili. Z kolika metrů padali, kolik kulek odrazili, s kolika kulkami v těle kam se ještě odbelhali. Neuvěřitelný. Nehledě na to, že celá ta cesta na ten kopec byla strašně pitomě natahovaná. Tak pitomě, až mě to mrzelo, protože všecko ostatní šlapalo. Šlapala naprosto skvělá expresivní hudba od Explosions in the Sky a šlapala i samotná jednotka Navy Seals plná drsnejch chlapů. (11.05.2014)

Hodně zajímavý film, to bezesporu. Zkušený režisér Peter Berg dokonale ovládá řemeslo, film má akční grády, dokonce se dá říci, že je to sofistikovaná podívaná (válka v Afganistánu coby zcela specifický válečný konflikt a vlastně i nový subžánr), problém ovšem vězí v klasické Achillově patě struktury podobných filmů tohoto žánru - v přemíře neodůvodněného patosu. Peter Berg ještě jakžtakž ukočíroval patos vlastenecký, i když ke konci se jistě nejednomu Američanovi stejně bude drát do očí slza a jeho hruď zaplaví zrychlující se emoční vlna, jako přehnaně patetický ale film stejně vyznívá, a to ve smyslu přemrštěného hollywoodského kýče, který je přespříliš nadnesený a emotivní, аčkoliv tomu celkový kontext a význam snímku neodpovídá. S tím souvisí množství klišé (afgánský chlapeček na konci jako by vypadl z úplně jiného žánru) a černobílé rozdělení na hodné a zlé, přičemž při množství mrtvých úplně stejné peklo museli zažívat i bojovníci na druhé straně, fandit je ale nutné jen těm správným chlapcům. Co mi ale na vyznění celého filmu vadilo nejvíce, byla jeho neautentičnost, srovnám-li tento film třeba se strhujícím snímkem 30 minut po půlnoci Kathryn Bigelow, zřejmě nejlepším a nejautentičtějším snímkem na toto téma... Přesto Na život a na smrt rozhodně není marný, neřku-li špatný film... (04.04.2014)

Už od začátku filmu vám Berg podprahově vnucuje jedinou a postupem filmu lehce otravnou myšlenku, která se ve jménu průměrné inteligence amerických diváků transformuje do tupého skandování: "USA! USA! Marky Mark! USA!". Když skončí půlhodinový emocionální prolog plný ujištění, že filmová banda "bratrů ve vraždách" je na vaší (dobré) straně a ochraňuje pro VÁS svobodu v Afghánistánu proti Talibanu, který sice podporovala, vyzbrojovala a cvičila po celou studenou válku, ale koho to teď kurva zajímá! Vrhnete se vstříc dvacetiminutovému válení se v lese a debatování o tom, jaký že to kůň má největší péro, aby dostatečně uspokojil manželku coby svatební dar. Když si s mírnými spánkovými výkyvy vyslechnete všechny trampoty rodinného života a postavy elitních zabijáků vám dostatečně zdůrazní fakt, že by klidně mohli být vaši nejlepší kamarádi , kteří teď jen shodou okolností mastí ptáka nad válkou, přijde největší twist filmu a zároveň vrchol herectví. Zahrát členy Navy SEALs a předstírat, že vraždy civilistů a zvlášť dětí jsou nemístné a ošklivé fuj fuj věci, které se nikdy, ale opravdu NIKDY v historii amerických válek nestaly! A když už, ta zhovadilá CNN pod cenzurovou kontrolou Pentagonu je neobjektivně rozmázla! Herecká poezie, zvláště když u toho člověk zná ty skutečné statistiky počtu headshotů šestiletých "teroristů". Ale co, ten film může sledovat třeba 20 leté americké "dítě", které sice může od patnácti řídit auto, ale pivo do ruky vzít nesmí, a nedejbože, co kdyby to sledoval někdo od armády, která spolufinancovala film! Co si budeme povídat, Wahlberg to uhrál na Oskara! Sám lidumil Marky Mark se pak stává ústřední postavou adaptace představy sedmiletého dítěte o bitvě, a i když by se snad mohlo zdát, že tento film je úžasný svojí realističností, při pohledu na závěrečné statistiky: počet vypálených kulek 3 699 454 ku 169, počet střelných zranění 0 ku 6888, počet mrtvých 345 ku 3, člověk se vrátí do reality amerického klišoidního patosu o nesmrtelných hrdinech. I po vypnutí mozku člověk žádnou extázi a drama nezažije, takže film jednoznačně selhal na všech frontách, jelikož měl působit jako lehce naivní náborové video do americké armády a ve výsledku divákům sdělil jen to, že i v elitních amerických jednotkách jsou natolik velcí diletanti, že Americe může válku s klidným vědomím vyhlásit i San Marino, přičemž bude mít rovnocennou šanci na vítězství. 55% (03.01.2014)