Amadeus

Síla od prvních minut, kdy se Salierim v nosítkách běží sluhové do špitálu, sněží a do toho řve hudba. Formanovi se podařilo natočit životopisný film o hudebním skladateli tak, že se lidi, kterým vážná hudba nic neříká, sebrali a šli si koupit aspoň Malou noční hudbu a vůbec se najednou byli schopni podívat na kult kolem historické postavy nikoliv jako na sochu, která stojí někde v hale LŠU, ale jako na skutečný život skutečného člověka z masa a kostí i s odvrácenou stranou slávy. Kostýmy, které vytvořil Theodor Pištěk, jsou úchvatné a propracované do posledního detailu. Hudební kousky jsou skvěle vybrané a perfektně načasované, zvlášť povedená je scéna, kdy Mozartův diktát Requiem Salierimu je podmalován hotovou hudbou a prostříhán ujíždějícím kočárem. (23.10.2004)

Střet geniality s průměrností ve strhující výpravné smršti emocí. Někdy se Formanovu filmu vyčítají historické nepřesnosti, ale neprávem. Amadeus není životopisný film, nýbrž pojednává o střetu dvou rozdílných světů - světa obdařeného talentem a světa úporné snaživosti a o dani, kterou až přespříliš bohem obdařený člověk musí splácet "tomu nahoře". Tom Hulce jako Mozart dost přehrává, ale jiného herce si v této roli představit nedokážu. Zato F.M.Abraham coby Salieri je prostě ohromující a velká škoda, že se neuchytil i v jiných filmech. Nedivím se, že ve Státech po premiéře tohoto filmu vzrostl prodej Mozartových nahrávek o 50 procent :o) Resumé: Zcela po právu 8 Oscarů a dle mého nejlepší Formanův film. (17.07.2002)

Mozart složil božskou hudbu a Forman o tom natočil božský film. Vypravěčsky brilantní drama se skvěle napsanými postavami o vztahu nepraktického živořícího génia, jehož hudba přežila zkoušku času, a ve své době úspěšného průměráka, který ale skončil na smetišti dějin a pamatujeme si ho jen proto, že toho prvního zabil. Nebo ne? AMADEUS je všechno jen ne klasický životopis a i když nese v názvu Mozartovo jméno, je spíše příběhem tragické postavy Salieriho (Oscarem oceněný Abraham), který je v pohodě, dokud mu do života nevstoupí Mozart a nevědomky vše nezničí. Do té doby zbožný Salieri se rozhodne poslat Boha do prdele a na oplátku zničit Mozarta – kterého ale do poslední chvíle hluboce obdivuje. Film úžasně pracuje s Mozartovou hudbou (scéna, kde jekot tchyně přechází do zpěvu operní divy) a F. Murray Abraham by si za Salieriho ty Oscary zasloužil aspoň dva. (26.12.2010)

.....a to byl, milí studenti, Bedřich Smetana. Teď vám pro porovnání pustím Mozarta a chci slyšet váš názor! Hodina dějepisu, polovina prosince roku minulého. Studenti mají hlavu opřenou o všechno možný, koukají jak venku sněží, spí. Naše generace. Prý generace bezbožných antitalentů na vážnou hudbu. Generace bez hudebního sluchu. Ani já nejsem vyjímkou. Neřadím se mezi ty, kteří gramofonové desky s vážnou hudbou používají jako podložku pod květináč, ale ani tomu nějak výrazně neholduju. Amadeus mě donutil holdovat. Donutil mě poslouchat. A to je setsakra těžký, zvlášť když uvážím, že já jsem byl jeden z prvních, kteří měli při poslechu hlavu v dlaních. Tohle je momentálně největší poklona, kterou mohu Formanovi udělit. Poklona, kterou nedávám každému. On si jí, myslím, rozhodně zaslouží....... 95% (16.11.2008)

Miloš Forman boduje. Mistr v inscenování trapnosti a vládce na poli biografií vedle životopisů magnáta sexuálního průmyslu Larryho Flynta, nápaditého komika Andyho Kaufmana i španělského malíře Francisca Goyi proslul zejména strhujícím vyprávěním o geniálním puberťákovi, který nikdy nevyrostl v muže. Výjimečný člověk v době, která mimořádnost dokázala i trestat. Hudba je výtečná, kostýmy, které vytvořil Theodor Pištěk, jsou úchvatné, herci vládnou od chichotavého Toma Hulce přes přesného F. Murray Abrahama až po vedlejší party, stejně jako kamera Miroslava Ondříčka. Enormní zanícenost všech. A příběh i přes svou délku prostě strhne – zejména tím, jak Salieri rozeznává skutečného génia a hudební ztělesnění toho, čím si sám přál být, a zároveň jak se děsí své průměrnosti a Mozartovu genialitu vlastně nenávidí. 180 minut se dá krásně zvládnout. (04.10.2014)