Láska v hrobě

Helena Třeštíková vždy do příběhu svých dokumentů více či méně zasahovala. Tady pan režisér (záměrně ?) nezasahoval a příběh dvojice bezdomovců je díky tomu bezůtěšnější, mrazivější a osamělejší - a tedy blíže realitě. Velice silný zážitek, nebál bych se Lásku v hrobě doporučit komukoliv a ať si každý udělá názor sám, protože nic není tak černobílé, jak to na první pohled vypadá. Díkybohu za neskomírající českou dokumentaristiku. 8.5/10 (03.03.2013)

Opravdu silný příběh dvojice, nacházející své životní zakotvení v polorozpadlé hrobce na neopraveném hřbitově. Téma lásky je zde nahlédnuto skutečně neotřelým způsobem - láska ve své nejzazší a možná i nejčistší podobě v podobě bytostné potřeby někoho druhého, obrany před samotou a posledního útočiště před naprostým zoufalstvím. Bohužel, jak se ukáže i tato láska má své limity, viníkem je však především vnější zásah do vyrovnané existence protagonistů. I když kamera skutečně nesplňuje standard přijatelný pro velké plátno, dokáže velmi dobře vykreslit prostředí v němž si postavy vytvořily svůj "domov" a doplňovat různými detaily a volbou úhlů výpověď. Díky přítomnosti symfonické hudby profesionálního bulharského skladatele je naštěstí i nedokonalá obrazová stránka povýšena na úroveň plnohodnotného kinematografického díla. Za zmínku stojí i razantní střih, jenž se nebojí častých časových skoků a neulpívá příliš na situacích. Film je tak zbaven zbytenčné vaty a doplňkových situací a soustřeďuje se pouze na význačné či výjimečné momenty. Příběh postav tak získává spád a až nevyhnutelný pocit osudové determinace, jež v závěru dosahuje až mrazivé podoby zkratkovitých "ran". David Vondráček po pět let natáčel výjimečnou látku a výsledek se dá rozhodně považovat za jeden z vrcholů českého dokumentárního filmu letošního roku, jenž ve svém odstupu a střídmosti předčí i oslavovaná díla Heleny Třeštíkové. (30.11.2012)

Do poloviny dokument je vcelku "pohoda". Jinýmy slovy pohled na vcelku běžný život lidí bez domova. V tomto případě jen na nevšedním místě. V polovině dokumentu to vystěhování je vcelku drsné. Bohužel nikde není popisek, zda je to v to datum, do kdy měli odejít (což v tom případě by to byla jejich blbost), a nebo ještě před tím. Tak i tak mi přijde hnusné je skoro nenechat si vzít věci, co chtějí. Také naprosto netuším, proč se Honza o případnou práci správce hřbitova, či tak, neucházel, a jen o tom lhal matce. No nic. Chm, mohlo to dopadnout úplně jinak. Hlavně nechápu, prostě mi nejde do hlavy, proč těm lidem nepomohou? To je klidně nechají umřít jen aby měli co nejlepší dokument? Toto mi nešlo do hlavy už u dokumentu Katka. Chápu že žádný sociální dokument by neměl do průběhu zasahovat, jelikož pokud by zasál, byl by to již hraný dokument. Ale stejně, přijde mi to jako hrozný hyenismus.... Na druhou stranu, z dokumentární stránky dobré. Hezky zachycen život těch lidí a postupné "prokousávání" se životem. Nicméně ten Honza je na facku. Měl podle dokumentu X možností jak to napravit. Jak zajistit lepší život. Jak pro sebe, tak pro Janu, ale nevyužil ani jednu a naopak začal chlastat. Ale asi je to tak, jak řekla ke konci Jana: "Já se z toho mohu ještě dostat. Když budu chtít." Oni očividně nechtěli.... Silné v jednom směru, nechající bez zájmu ve směru druhém. (03.03.2014)

Truchlivá balada o mrtvém životě. Bludná pouť dvou neobvyklých milenců, kteří si tak trochu zbyli je neobyčejně silnou výpovědí o lidech, kteří chtějí zůstat za všech okolností svobodní, nevázaní, odkázaní jen sami na sebe. Cena za tuto absolutní svobodu je ovšem příliš vysoká, jak stvrzuje právě tento Vondráčkův oceňovaný dokumentární film. (29.04.2023)

Drsný film o lidských osudech, který vás dovede zasáhnout. Díváme se na ně jako na póvl společnosti, ale stačí je chvíli sledovat a uvědomíte si, že jejich životy a city nejsou o moc jiné, než ty naše, jen jejich potřeby se zredukovaly, a přesto nedojdou naplnění. Ke konci si říkáte, jestli už se kamera měla jen dívat, anebo udělat i něco víc. (07.08.2017)