Přežijí jen milenci

Když jsem se dozvěděla, že vampírskému trendu podlehl i Jarmusch, trochu jsem se toho bála a očekávala jsem spíše něco jako parodii (v Jarmuschově stylu ovšem, podobně jako tomu bylo v Ghost Dogovi), nicméně Adam i Eva jsou sice upíry, ale zcela zapadají do Jarmuschova pomalu plynulého, leč atmosférického a podmanivého světa. On je hudební skladatel (parádní můzička) a ona vášnivý knihomol. A protože jsou vskutku z jiné doby (výborně to dokresluje také jejich vzájemný vztah a úcta k tomu druhému ve vyloženě středověkém hábitu, divže si vzájemně nevykají), jsou v současném světě výstřední, nezapadají do něj a vůbec vůči němu pociťují zášť (zejména Adam je outsider každým coulem). Snaží se na sebe neupozorňovat a v současnosti, kdy zájem o lidské bytosti jaksi upadá, nejedná-li se o celebrity, se jim to daří - hlavně mít peníze a klidné místo. To se nachází v Detroitu, opuštěném městě, které jaksi symbolizuje současný stav společnosti (město duchů). Na tom film ale nestojí, nosnou linkou jednoduchého příběhu jsou zejména promluvy postav, nespokojených a odmítajících konzumní společnost - a protože toho prožili za svůj dlouhý život opravdu hodně, jsou v současnosti skeptičtí a obávají se brzkého konce (snaží se stravovat nekontaminovanou krví, což není v současnosti tak lehké). // Ano, je to taková agitka, ovšem s nezaměnitelným rukopisem a s perfektní hudbou. A perfektními dialogy - a protože se baví zejména o hudbě a literatuře, zase jsem se zamilovala a pobavila. // Vampíři-intelektuálové projíždějí městem a projevují lítost nad jeho stavem, a to za doprovodu skvělé hudby. Není nad čím váhat, byla to láska na první, podmanivý pohled. (16.08.2014)

viz. Radek99. Bohužel mi film mluvil z duše natolik, že mě ohledně svého poselství ničím moc nepřekvapil (anebo jsem si o něm neměl nechat předem vyprávět od kamarádů). Jarmusch cílí na diváka, který s tím světem teoreticky může ještě něco udělat, tedy na diváka o dost mladšího než autor. To je regulérní ambice a v tomto smyslu je film srozumitelný, pro "našince" ale srozumitelný tak trochu až moc. Naštěstí můžu docela dlouho přemýšlet aspoň o té úplně poslední půlminutě. / Formálně překrásné. (29.07.2014)

Když se přesype všechen písek v přesýpacích hodinách, je čas a vůle je otočit..? Trudnomyslné a přitom překypující životem, genius loci i noci opuštěného Detroitu, někdy poněkud rozpačitě podané odkazy na uměleckou historii, parádní muzikantské vetešnictví a narkomanský rozměr zničující abstinence i raušových stavů. Hiddleston i Swinton v rolích značně hrozících sklouznutím do parodie či trapnosti perfektní a Tilda, o kterou by člověk za normálních okolností neopřel ani cizí kolo, působila místy až magicky. Svojský Jarmusch opět nezklamal a na pozadí plíživého zániku civilizace zombie vytvořil nekonvenční nokturno romanci, u které mu z kapsy tvídového saka zmokle kouká paní Meyerová s celou svou ságou o Ara Belle. Jsem však přesvědčen, že zrovna o tohle mu nešlo.. (31.08.2016)

Uhrančivá upírská romance o lpění na starých věcech, knížkách a hudbě. Film o neukojitelné touze po krvi a lásce plný rozprav o věčnosti, nesnesitelné lehkosti bytí a promarněných příležitostech s božskou Tildou Swinton. Jim Jarmusch ví, jak rozproudit krev v žilách. Adam a Eva vyhnáni z ráje na cestě po věčnosti. (23.02.2014)

"Nietzsche hryže do žíly, už jsme si svět zkurvili." Svět se v prdel obrací, každá další generace má víc a víc otrávenou krev a konec všehomíra už se nezadržitelně blíží...  Nic nového. Tohle tvrdili, filosofovali o tom a ve svých traktátech sepisovali už staří Římané, ve volných chvílích mezi orgiemi, podrobováním světa a hašením hořícího Říma. Akorát tenkrát neměli Jarmusche, aby o tom natočil  zhudebnělou, sebestředně kroužící nihilisticko-ekologickou sračku, Gilmour93 (sakra, ten chlap umí psát) promine. Ok, oprava, meditativně unylou rockovou baladu o stmívání naší civilizace a o upíří, naruby převrácené existenciální úzkosti, čili hrůzy nikoli ze smrti, ale z života tisíciletého a z pekla nekonečné nudy. Gretch Chet Atkins 6120 v nesmrtelných rukách sténá, struny se chvějí, vibrují a jejich nářek se šíří vzduchoporázdnem, až k vzdáleným, lhostejným hvězdám, na samém okraji vesmíru. Opulentní vizuální a hudební žranice, božsky vyhvězdičkovaná, bohužel poselství o lidstvu, zkaženém jak na slunci zapomenutý salám Gothaj, je průhledné a řidší než krevní plazma hemofilika. Nebezpečně se blíží odpadu, jak zoubky zpovykané upírské puberťačky ke krku nebohého režiséra. Kolik nábojů s dřevěnou kulkou vložím do šesti komor mého revolveru? Jen tři. Pro vyhořelého kytaristu Adama, pro zpruzeného mě a pro plamenného kazatele Jarmusche. Zatočím bubínkem a... ruská ruleta nás rozsoudí. (29.12.2022)