Přežijí jen milenci

Jak říká jedna z postav ve filmu s pokrokem, ocitáme se skutečně již ve 21. století a tak i samotní upíři si v novém moderním světě musí vypomáhat jinými, méně nápadnými praktikami. No nejen oni, i filmoví tvůrci musí na to jinak, pokud chtějí v rámci žánru s takovou dlouholetou tradicí přinést něco nového. Tak tady se to Jarmuschovi za mě rozhodně povedlo! ...vážně jsem nedoufal v to, že by mě mohl bavit film, ve kterém jsou hlavními postavy lidští upíři, nebo žebych si takhle padl do noty s Jimem Jarmuschem, jehož tvorba mě doposud míjela. Vážně jsem netušil, že když se pustím do upírského hororu, mohu se místo gotického hradu ocitat od počátku v obyčejném civilním pokoji muzikantů, kteří loudí tóny na kytarách, povídají si k tomu o hudbě, poezii či o životě. Rozhodně příjemné filmové setkání, které doprovázela kromě podmanivé baladické rockové hudby zároveň i jedinečná nostalgická atmosféra. Vůbec mi nevadilo pomalé tempo, vychutnával jsem si pohlcen atmosférou i ten osobitý styl, který nikam nespěchal a navzdory tomu, co může za chvíli přijít nebo co všude kolem číhá (nebo snad právě díky tomu), jsem se rozhodl s hrdiny tu danou chvíli si plně užívat. On je to vlastně takový, velmi nevšední film o lásce jakožto věčné hodnotě, natočený s krásným citem a postupně si mě zkrátka získal... a Tilda Swinton je jako nestárnoucí staletá kráska prostě úžasná. Tady nemám co vytknout, jen doufat, že snad mě ještě Jarmusch časem takhle zaujme i některým ze svých dalších filmů. [90%] (05.06.2022)

Musím o tom ještě kontemplovat, ale zatím se přikláním ke zklamání. Mám dojem, že moje uvažování se pohybuje hlavně v random emo výkřicích, protože film samotný na mě působil spíš jako nářek teenagera než jako únava staleté duše. Plus mě vlastně docela rozesmutnil ten hipsterský estetismus, popravdě nechápu jeho spojení s krutým divadlem. Ačkoliv jsem několik vtípků ocenila (ale hromadně smějící se kino se mi hnusilo, jako by to k tomu nepatřilo), tak mi celkově dialogy přišly velmi poorly executed, nemůžu najít vhodnější české spojení. Než film začal, pomyslela jsem si, že bych chtěla být Tilda Swinton, protože ta by mohla dokázat zabíjet jen tím, že se na někoho dívá, ale potom mi během celého filmu její projev vlastně vadil, a ani druhý drahoušek nebyl drahoušek. A teď ta sebevztahovačná část, kdybych já spatřila milence tančit, pravděpodobně se otočím a odejdu. A kdyby byly dveře zamčené, tak skočím z okna - proč moje myšlenkové spirály míří vždy tímto směrem? (24.03.2014)

Velmi stylové a temně atmosférické drámo! Tom Hiddleston a Tilda Swinton je velmi výstřední a exotická dvojce. Jejich vzhled a chování bylo ztvárněno perfektně. S hororem to příliš společné nemá, ale kupodivu jsem se nenudil ani sekundu, takže slušné trojhvězdí. Akce 0/10, Napětí 2/10, Gore 3/10, Story 8/10, Atmosféra 7/10. (01.03.2014)

schválně začnu nenáviděným facebookovým klišé: ten pocit... když sedíte skoro osamoceni v maloměstském kině, kde jste před deseti lety objevovali své první Jarmuschovy filmy, kde nyní sledujete jeho nejnovější snímek a rozpoznáváte v něm námět, o jakém jste sami už odnepaměti snili! pokračovat budu neméně nenáviděnou dojmologií: není to ten případ, kdy mě film zcela pohltí a přestanu věřit v existenci čehokoliv mimo plátno, ani ten případ, kdy mě prostoupí emoce a doprovázejí mé myšlenky ještě několik dní po projekci. bylo to tlumenější, méně intenzívní, ale nehledě na intenzitu, to podstatné bylo, že v každém okamžiku bez výjimky jsem měl potěchu ze sledování těch vjemů, kam v neposlední řadě spadá u Jarmusche obzvlášť důležitá hudba. že ten málo intenzívní pocit byl do té doby zcela nevídaný a surreálný zážitek, jako kdybych sledoval film natočený jedním z největších géniů kinematografie podle mého scénáře, nebo snad výsledek telepatického propojení mezi ním a mnou. a tak míra zaujetí s každým okamžikem narůstala nehledě na sotva znatelný rytmus obrazu téměř se ztrácející v typicky mátožném tempu vyprávění až přerostla v naprostou fascinaci. po odchodu z kinosálu fascinaci vystřídala má typická skepse. tohle přeci nemůže být náhoda. ten film přeci nemůže být skutečný. (30.04.2014)

Zdeprimovaný hudobník sa dáva znova dokopy so svojou starou láskou, no ich pohodlný život trochu naruší príchod jej divokej mladej sestry. Rozvláčna, zdanlivo nekonečná, emo-artová, nehororová upírska dráma, ktorá výborne plní funkciu uspávanky. Pomalý pseudo-dej, prispaté postavy stvárňované nesympatickými hereckými podivínmi, ktorí otupne prednášajú svoje dialógy / monológy a snažia sa divákovi predať túto profesionálne natočenú umeleckú nudu. Režiséra nepoznám a po tomto kúsku ma zaujímať už asi ani nebude, no zdá sa mi, že jeho fanúšikovia by vedeli, že ide o super cool film, aj keby natočil hovno pod lopúchom. (15.02.2014)