Zátah: Vykoupení

Útok čirého fyzična, kterému nejvíc škodí jeho vlastní aura. Se značkou "akční podívaná roku" nebo dokonce desetiletí přichází zcela automaticky očekávání, že se z Raid vyklube něco víc než krvavá mlátička. Nevyklube a není to potřeba. V katalogu indonéských fatalit mi vařící adrenalin nejvíc stupňoval zdánlivě nenápadný, ale o to smrtonosnější Mad Dog Yayan Ruhian. Jeho hlavní představení, ve kterém se od gumových skoků, kliček a vývrtek postupně přechází ke sbírání posledního zbytku sil k co nejtvrdší ráně, doslova bere dech. (18.12.2014)

Neumím v pohodlném limitu jedné sekundy někomu šlápnout na kuří oko, prolomit mu koleno, otestovat tvrdost jeho pohlavního ústrojí, vyzkoušet pružnost žeber, zlomit mu obě ruce a nakonec mu třikrát prostřelit hlavu. Jenže v jakartských panelácích to umí kdekdo, takže jsem pevně rozhodnut, že podobné rozebírání lidí budu raději sledovat na obrazovce než osobně na dovolené. Zátah je zkrátka solidní masakr, ale já jsem tak nějak doufal, že se při něm budu bavit o něco víc. Takže ta čtvrtá hvězka je spíš poděkováním za to, že jsem se bez problémů orientoval v postavách, ač mi v civilním životě činí neskutečné problémy rozeznat Nguyen Van Loie od Anh Tuan Phama. (21.01.2013)

Skvelá akcia a skvelý obrovský činžiak, ale s pribúdajúcimi minútami to začne stagnovať, hrdinovia sa na seba i vinou rovnakých kostýmov dosť podobajú (a teda je ťažké niekomu z nich držať palce) a po stránke logiky počíňanie údajne špičkového policajného komanda nemá valnú úroveň (bezproblémová likvidácia tých, čo strážili vonku na ulici). Dvojka je oveľa lepšia. (05.02.2017)

Poprvé mě indonéská kultura udivila z hlediska hudby, respektive metalu, kdy jsem se dozvěděl, že indonéské metalové kapely jsou striktně fašistické. Když jsem viděl film Serbuan Maut neboli The Raid: Redemtion, zjistil jsem, že ti drobní Indonésané mají i sklony k docela brutálnímu a skálopevnému přesvědčování diváka, že mnozí místní jsou prostě neskutečně odolní lidé. Že mají místo pěstí buchary a žebra z ocele, a že v Indonésii se dají sehnat neskutečně kvalitní zářivky, které prostě neprasknou, ani když je narvete tomu malému hajzlovi do krku. Když pominu, že si z filmu odnese divák jen to, že fízlové jsou všude stejný svině, musím podtrhnout, že je to opravdu našlapané skvělými bitkami a přestřelkami. Jakoby se člověk ocitl uprostřed nějaké videohry. (05.06.2012)

Hrstka policajtů, miliarda šikmookejch řezníků a barák, v němž by se i Chucku Norrisovi svíraly půlky hrůzou. Toť návod k úspěchu. Konečně si můžeme potvrdit, že aura výjimečného filmu, která se kolem téhle indonéské akční senzace od loňské premiéry na torontském festivalu během pár měsíců vytvořila, nelže. Serbuan Maut je film, který se opravdu nevidí každý den. Neskutečně nařachaná akční jízda, brutální, intenzivní, chvílemi až strašidelná, děsivá. Těžko tuhle parádu nějak detailněji komentovat, to se prostě musí vidět. Žánrová pětihvězda už dlouho nebyla takhle čistá :) (28.05.2012)