Zátah: Vykoupení

Laťka možností v akčním filmu byla opět posunuta. Trh bojových filmů dostal s druhým filmem protežujícím indonéské bojové umění pencak silat zdravou konkurenci, stejně jako o devět let dříve s příchodem thajského fenoménu v osobě Tonyho Jaa. "Zátah" nezatížený zbytečným dějem či profilací postav představuje splněný sen akčních fandů o takřka non stop jízdě. Z hlediska choreografie dech beroucí a co do řemesla adekvátně nápaditá horská dráha vedoucí zemí krve a bolesti staví maximálně na odiv možnosti lidského těla. Schopnost rány rozdávat i přijímat a adaptovat se při tom na konkrétní prostředí a jeho rekvizity je v tomto výkonnostně orientovaném spektáklu hlavní atrakcí. Byť coby intenzivní kino zážitek je "Zátah" zcela bezchybný, lze vznést výhradu, že po opuštění sálu splývá nekonečný příval akrobacie do jedné energické šmouhy. (23.06.2012)

Uznávám, že jsem omezenec. Být totiž tohle plný nasvalených američanů namísto těch umaštěných šikmookých šupáků, síla radši než rychlost, cením hodně vysoko. Protože tohle je brutální přímočará mlátička a střílečka s výbornou choreografií bez otravného střihu a nějakých dějových odboček, s krásně likvidačním přístupem k akci. Fighty s nožem - top. Ale klasicky já versus asijská kinematografie, mi nevoní... (19.01.2014)

Nekompromisně brutální procházka po schodišti jednoho domu, kde se logika a myšlení postav vypíná a zapíná, stejně jako hlavní záporák zapíná a vypíná světlo na jejich chodbách. Je Indonésie nový HK 80. let? Možná, ale tenhle film nemá v současnosti srovnatelného soupeře. Bolelo to a já chci víc. A vůbec se za to nestydím. (16.06.2012)

Poprvé mě indonéská kultura udivila z hlediska hudby, respektive metalu, kdy jsem se dozvěděl, že indonéské metalové kapely jsou striktně fašistické. Když jsem viděl film Serbuan Maut neboli The Raid: Redemtion, zjistil jsem, že ti drobní Indonésané mají i sklony k docela brutálnímu a skálopevnému přesvědčování diváka, že mnozí místní jsou prostě neskutečně odolní lidé. Že mají místo pěstí buchary a žebra z ocele, a že v Indonésii se dají sehnat neskutečně kvalitní zářivky, které prostě neprasknou, ani když je narvete tomu malému hajzlovi do krku. Když pominu, že si z filmu odnese divák jen to, že fízlové jsou všude stejný svině, musím podtrhnout, že je to opravdu našlapané skvělými bitkami a přestřelkami. Jakoby se člověk ocitl uprostřed nějaké videohry. (05.06.2012)

"Takovouhle akci by vymyslel snad jenom Mickey Mouse. - Mickey Mouse? To by nenapadlo ani Rampu!" Mít to aspoň trochu týmovej charakter, promyšlenou taktiku policejní zásahovky a o něco víc střelnejch zbraní, dokázal bych asi překonat svojí nechuť k asijskýmu pojetí akčního filmu. Výsledek je však víceméně klasická mlátička, která prostě jen potřebuje postavit hrdinu do pozice 1 vs. barák plnej nepřátel, navzdory vší logice. Je to však intenzivní a docela napínavé, navíc sympaticky přímočaré a na nic si nehrající (na rozdíl od pokračování pokoušejícího se o hlubokomyslný mafiánský film), takže tu čtvrtou nakonec přihazuju. (17.06.2012)