Zátah: Vykoupení

Poprvé mě indonéská kultura udivila z hlediska hudby, respektive metalu, kdy jsem se dozvěděl, že indonéské metalové kapely jsou striktně fašistické. Když jsem viděl film Serbuan Maut neboli The Raid: Redemtion, zjistil jsem, že ti drobní Indonésané mají i sklony k docela brutálnímu a skálopevnému přesvědčování diváka, že mnozí místní jsou prostě neskutečně odolní lidé. Že mají místo pěstí buchary a žebra z ocele, a že v Indonésii se dají sehnat neskutečně kvalitní zářivky, které prostě neprasknou, ani když je narvete tomu malému hajzlovi do krku. Když pominu, že si z filmu odnese divák jen to, že fízlové jsou všude stejný svině, musím podtrhnout, že je to opravdu našlapané skvělými bitkami a přestřelkami. Jakoby se člověk ocitl uprostřed nějaké videohry. (05.06.2012)

Spočiatku indonézsky Counter Strike, neskôr prvotriedna bojovka s perfektnou choreografiou a množstvom nápadov. A napriek očakávaniam má predsa len popri slabšom a béčkovo vystavanom deji aj fungujúce charaktery a vzťahy medzi nimi. Tento žáner síce nepatrí medzi mnou primárne preferované ale to nič nemení na tom, že v v rámci žánru je The Raid prvotriednou záležitosťou, ktorá rozruch vzbudila oprávnene. (31.05.2012)

Zátah, neboli jedna elitní policejní akce - film přímo z místa činu odehrávající se v reálném čase, bez vysvětlování, bez odboček, téměř bez příběhu... Někteří to mohou přirovnat k bezdějovému, hodinu a půl dlouhému "videoklipu", jiní zase mohou žasnout nad ryzím žánrovým filmem přinášejícím přesně to, co publikum u akčních filmů vyhledává. Kousek pravdy mají oba tábory. Chápu, že se někdo může akce "přejíst", díky čemuž může mít následně problém se ve filmu něčeho dalšího chytit, ale milovníci akce a mlátiček budou jako v sedmém nebi. Atmosféra naběhne do úžsných výšin hned od počátku, akce je masivní, choreografie špičková a kamera z ní ještě ždímá maximum. Bitky jsem si přehrával ještě několikrát, takže doufám, že se Zátah zapíše do dějin akčního filmu podobně jako Hard Boiled či Fist of Legend. 9/10 (11.07.2012)

Jako kdyby Jackie Chan vyměnil humor za brutalitu a natočil ho John Woo, kterého přestaly bavit pistole. Přímočaré akčňárny mě zkrátka baví a Zátah je naprosto ukázkový příklad, jak by to mělo vypadat. Film jde hned na věc, všechno působí opravdově, poctivě, na velké dějové kotrmelce není čas, jde o úplně jinou, krví  jaksepatří promazanou akrobacii, která zkrátka bere dech. Navíc to stísněné prostředí chodeb, schodišť a malých bytů přímo vybízí k tomu, aby se vymýšlely další a další způsoby, jak likvidovat hordy padouchů, kteří místy skáčou odevšud ve stylu nemrtvých z nějakého moderního zombie slasheru. Dříve než Zátah jsem viděl  ty filmy, které inspiroval (Dredd, Princezna, možná vlastně i ten John Wick), ale vůbec mi to nevadilo. (03.01.2023)

Chápu, že když v Indonésii žije přes 230 mega polorákosek, dá se s nima i plejtvat. Takže jedna správně namotivovaná paže zákona může beztrestně vylidnit klidně celý blok. Obzvláště, když má za cíl zachránit pobratima, který to nechce, nepotřebuje, neocení a nerez. Moc jsem nepochopil základní středobod, kolem něhož se film točí. Gangsta činžák, ve kterém bydlí za a. úplný idioti, toužící po okamžité eutanazii a ozbrojení maximálně tak mačetou velrybáře Kuby Vágnera, za b. lidumilní nájemníci s falešnou stěnou, za c. capo di tutti capi a jeho poskok, podvyživený nosič tasemnic s nezničitelnou konstitucí. Asi jiná bytová kultura. Ale kromě toho, že dějově se jedná o částečnou mušličkovinu, akce stojí za vidění. Poprvé jsem spatřil hrdinu, který používá nůž poměrně účinným způsobem. Takže pindy stranou, čtyři hvězdy a příště by mohli vyčistit třeba Chánov. (03.06.2012)