Zátah: Vykoupení

Nekompromisně brutální procházka po schodišti jednoho domu, kde se logika a myšlení postav vypíná a zapíná, stejně jako hlavní záporák zapíná a vypíná světlo na jejich chodbách. Je Indonésie nový HK 80. let? Možná, ale tenhle film nemá v současnosti srovnatelného soupeře. Bolelo to a já chci víc. A vůbec se za to nestydím. (16.06.2012)

Ano, už i česká benga dobře ví, že lézt do průhledného paneláku v Chánově bez potřebné palebné podpory si místní "potřební" obyvatelé vyloží jako svolení k urychlené defenestraci dotěrných policejních orgánů. Naneštěstí v dnešní době pravdy, lásky a multikultury není důvodem k sankcím, pokud zfetovaný morgoš vyhodí dávno vyskleným oknem veřejného činitele (natož úplně obyčejného, neveřejného občana). Za takový zločin totiž může toluen, špatné dětství, xenofobní společnost, co má pramálo pochopení pro cizopasníky a nedává ze svých platů dost štědré sociální dávky... každopádně není v nejmenším odpovědný onen vrhač policistů! Proto nám, odporným rasistům s odporem k asociálnímu chování, musí k ukojení krvelačné touhy po spravedlnosti stačit indonéský akční film, ve kterém nekompromisně řádí subtilní ušatý Asiat, drsnější než Chuck Norris a agilnější než Mistr Yoda. Co se choreografie týká, pak šlo o balet podle mého gusta, ale jinak doporučuji těsně před sledováním někam odložit mozek - potřebovat ho nebudete a jen by vám u "Zátahu" překážel. 70% (23.07.2012)

Kdyby mi ještě včera někdo řekl, že tak optimistickou, odbornou terminologii budu nucen oprášit v souvislosti s opičím kočkováním s názvem, jenž se dá gúgl translátorem volně přeložit jako Srbský mamut, vysměju se mu do jeho žlutohnědého obličeje a zaťukám si posměšně čtyři centimetry nad šikmé oči. Tahle indonézská Smrtonosná smrt mě však přinutila zalistovat zažloutlými bordwellovskými příručkami, abych našel vhodné, seriózní výrazivo, jímž bych ji dokonale popsal a přitom si zachoval chladný nadhled erudovaného filmového kritika a imič sveřepého yntelechtuána. Po důkladné analýze díla, několikahodinové zralé úvaze a asi čtyřiceti vulgárních emailech s Mirkou Spáčilovou se neváhám odvážně úchylit k hravému, liberálně frivolnímu pojmu Absolutní meganámrd. (29.05.2012)

Dlouho očekávaný akčňák je tady, a s klidem můžu potvrdit, že je to fakt nářez. The Raid je testosteronem nacpaná jízda, neutuchající akce od začátku do konce. A ta je poměrně brutální, jelikož se kromě samopalů hojně využívá bodných a sečných zbraní, takže ty špinavé a krví zbrocené chodby podle toho vypadají. Hlavní hrdina to tu mlátí, láme a řeže hlava nehlava, své nepřátele nelikviduje po hrstkách, nýbrž po tuctech. Výborná je i postava zabijáka, co si vraždění policistů náramně užívá, a v závěru předvede neskutečný fight. Samozřejmě, má to svoje mouchy (třeba neustále třesoucí se kameru i při bitkách, tudíž se člověk může chvílemi ve všech těch rychlých úderech trochu ztrácet), ale ty jsou proti kladům vážně minimální. (28.05.2012)

Skvelá akcia a skvelý obrovský činžiak, ale s pribúdajúcimi minútami to začne stagnovať, hrdinovia sa na seba i vinou rovnakých kostýmov dosť podobajú (a teda je ťažké niekomu z nich držať palce) a po stránke logiky počíňanie údajne špičkového policajného komanda nemá valnú úroveň (bezproblémová likvidácia tých, čo strážili vonku na ulici). Dvojka je oveľa lepšia. (05.02.2017)