Představ si

V Lisabonu se architektonicky snoubí kachličky s oprýskanými zdmi. Léto plné hádanek není vidět, ale je cítit a slyšet ve vzduchu. Škola pro slepé zažívá nenásilný myšlenkový převrat v uších a nosech žáků, jejichž nový učitel je nabádá nenosit slepeckou hůl. Kontroverzní. Sžívání se mentora, potýkajícího se se stejným znevýhodněním jako jeho posluchači, není zadarmo a ani bez boje a riskování života za účelem dokázání vlastní pravdy. Hravý, ale neméně vážný snímek Jakimowského vás zavede do míst, kde je představivost důležitější než to, co se skutečně děje. Dokáže nahradit zastřené oči? (Filmové listy 2018) (09.08.2018)

Velmi dobre vystihnute vnimani diky sluchu na ukor slepoty. Spousta zaberu dokazalo nabudit pocit, ktery nevidomi asi prozivaji. Za to klobouk dolu. Hezka kamera a atmosfera prosluneneho Lisabonu zdravemu oku lahodi. Skoda jen scenare, ktery je takovy nijaky. Jelikoz jsou vseobecne filmy o handicapovanych trochu precenovane, svou nerozhodnost tentokrat budu smerovat v hodnoceni smerem dolu. (25.09.2014)

Poměrně divoká koprodukce čtyř evropských zemí se naštěstí dokázala vyhnout úskalím tzv. "europudingu". Mezinárodní ústav pro slepce kdesi v malebných uličkách Lisabonu je sice poněkud vykonstruovaným dějištěm, ale zbytek filmu rozhodně násilně nepůsobí. Imagine je pomalý až kontemplativní snímek s rafinovaně potlačenou dějovou zápletkou. Opravdu nevšedně seznamuje skrze výuku orientace slepých pacientů s našim okolním světem a dokáže převýšit jeho každodenní vnímání, což je vlastně úsilí o něž se film snaží téměř od samých svých počátků. Jakimowský toto přepnutí na jinou percepci, v níž hraje hlavní roli především zvuk a na něj navázaná představivost, povyšuje na působivou hru obohacenou o motiv nejistoty a nevíry. Vstup kvaziromantického motivu s izolovanou německou pacientkou, která v nevyzpytatelném muži s neznámou minulostí nachází jedinou naději, jak dostatečně skrýt svůj handicap a vstoupit do světa normálních lidí, usazuje hru pevně na zem skrze zesílený motiv dychtivé naděje a zodpovědnosti za druhé. Film obětuje vyklenutý a uzavřený děj, aby nás lapil do sítě domněnek a dohadů, zároveň působících příslibů a zklamání a nakonec vše zakončil těžko uchopitelným okamžikem podněcujícím k dlouhému přemýšlení. Zvláštní zážitek je navíc podán skrze malebné a vizuálně originální obrazy prosluněných zákoutí starého města, pracujícími často vzhledem k odlišnému vztahu k běžnému vnímání s evokací a prostorem mimo rám. Imagine je bezesporu jedním z nejoriginálnějších evropských počinů minulého roku, i když jeho odlišnost a tempo občas nutí k trpělivosti a notnému vnitřnímu zklidnění. Pak v některých scénách poodkrývajících skryté dimenze našeho světa neuslyšíte ani svůj údivem zatajený dech... (03.10.2013)

Už od úvodního pomalu zaostřovaného záběru se nás autor snaží přenést do světa svých slepých hrdinů. Na to jsou výborné i scény, ve kterých slepí žáci se slepým učitelem diskutují o tom, co se podle jejich sluchu děje na dvoře před nimi. A stejně jako oni, ani divák to nevidí. Mezinárodní koprodukce s Angličanem a Němkou v hlavních rolích ovšem zaujme i jako neobvyklá love story v prosluněné atmosféře Lisabonu. Ovšem cesty slepců městem či přístavem působí napínavěji než ledajaký thriller (90%). (06.07.2017)

Moc hezké. Velmi oceňuji, že se tvůrci nevydali cestou podbízivého sentimentu, ke kterému taková látka přímo vybízí a místo toho mě dokázali vtáhnout do střízlivě podaného, přesto poetického vnitřního světa plného zvuků, vůní, pocitů a představivosti, ale také neustálé nejistoty i nebezpečí, se kterými se nevidomí lidé dennodenně potýkají. A znovu, jako už nesčetněkrát, jsem se jen ujistila o nepochybných kvalitách současné polské kinematografie. (14.09.2015)