Bojovník

Southpaw= Nová generace Rockyho! Neměl jsem příliš velká očekávání, ale film mě strhl svým dějem od začátku až do konce a počas sledování mě emočně ždímal jako pračka jak už dlouho nic. Příběhově film sice nepřináší nic zásadního do žánru, ale za to oscaru hodné herecké výkony, prudká emoční síla, slušné tempo, perfektní tréning za doprovodu Eminema a napínavý finální souboj přináší minimálně poctivou srdcařinu. Fandil jsem, brečel jsem, řval jsem jak už dlouho ne. Líbilo více než Warrior. 85% (06.09.2015)

Trochu vypsychlejší verze Rockyho a zaživnejsi než Warrior. Avšak na Rockyho nic nemá. Bylo to hustý, chvíli jsem přemýšlel nad plným počtem, páč občas ten feeling a vžití bylo dost psycho, ale nakonec zůstanu u těch čtyř, jelikož bych si to asi znova nepustil. Dostal mě Whitaker a jeho vtipkování o oku. (16.04.2017)

Debutující scenárista Kurt Sutter dává originalitě hned v prvním kole tvrdé K.O. (Vše podstatné je vlastně prozrazeno již v úvodních titulcích, z nichž není těžké odtušit, že Whitakerovi připadne důležitější role než Rachel McAdams, pročež jen čekáte, kdy se objeví na scéně a zda doopravdy bude hrát tu roli, která by mu logicky měla připadnout.) Po úvodním dějovém zvratu, který je prozrazen v traileru, následuje učebnicový příběh o vykoupení a druhé šanci. Protagonista musí nejprve padnout na dno, aby se mohl znovu postavit na nohy, najít vnitřní rovnováhu a utkat se s antagonistou. Dílčí úspěchy ve sportovní linii jsou tlumeny neúspěchy v linii vztahové (odcizující se dcera), takže hrdina má stále co řešit a divák je stále „zaháčkován“. Od prvního Rockyho se Bojovník liší pouze tím, že vzestup boxera, který nebojuje o srdce své milé, ale o důvěru dcery, začíná až poté, co se z bohatého stane chudým. Jestli tím chtěl Sutter, jenž sám pochází z chudé rodiny, sdělit, že opravdoví boxeři nebojují kvůli slávě, ale z lásky ke sportu, není jednoznačné. Billy se totiž očividně nehodlá spokojit s tím, že by měl po zbytek života trénovat kluky z chudinských čtvrtí. Stejně málo kritický je film vůči sebedestruktivní povaze bojových sportů (nejen ve srovnání se Zuřícím býkem nebo nedávným Honem na lišku). Zápasy jsou sice díky reportážně dotěrné kameře a naturalistickému herectví Jakea Gyllenhaala nepříjemně kontaktní, ale ve výsledku přinášejí hlavně katarzi, nikoliv bolest. Aneb jednou bojovník, navždy bojovník. Plně chápu a uznávám existenci podobných sebeaktualizačních a sebepotvrzujících melodramat, zvlášť když nejsou urážlivě hloupá a řemeslně ani vypravěčsky jim nelze nic moc vytknout, zároveň si ale říkám, k čemu jinému je v dlouhodobější perspektivě dobrá další variace téhož tématu a téhož schématu, než k tomu, aby pár hercům vynesla nominaci na Oscara. Zvlášť u odměřeného Whitakera, který začíná hrát podobná zosobnění stáří a moudrosti jako Clint Eastwood (jehož Million Dollar Baby nabízí mnohem méně samoúčelný dějový zvrat), by mi ani nevadilo, kdyby nezůstalo jen u nominace. Gyllenhaal se o nějakou cenu chvílemi snaží až moc. Jako ostatně celý film. 60% (22.07.2015)

Nalákal mě Gyllenhaal, ale obával jsem se režiséra. Antoine Fuqua točí dobré filmy po technické stránce. Takže akce se většinou vysloveně podaří. Horší je to ale s emocemi, dialogy a celkově se všemi ostatními scénami, kde akce není. Takže s většinou filmu. To Antoine vysloveně nezvládá a v Bojovníkovi jsem myslel, že to nedokoukám a padnu za vlast. Tak brutálně nudnej a zbytečnej film jsem dlouho neviděl. Boxérských dramat jsme tu měli už požehnaně a snad každý bylo lepší, než právě Bojovník. (15.09.2015)

Existuje několik typů herců. Pro nás je důležité zařazení do škatulky těch, kteří si přijdou na plac odehrát to své a na ty, kteří své roli podřídí i své vzezření a zkrátka roli věnují větší přípravu. Novým Christianem Balem v tomto ohledu se už nějaký čas snaží stát i Jake Gyllenhaal, dříve ořezávátko pro jakoukoliv postavu, dneska herecká ikona první velikosti, která se díky své píli snaží přesvědčit filmové fanoušky, že mu byl do vínku kromě sex-appealu, a v tomto případě i hordy svalů, skutečně dán i filmový talent. Vybírá si projekty, kde může skutečně prokázat, co všechno v něm je a Southpaw je rozhodně jedním z nich, jemuž český název Bojovník kupodivu velice sedí, jelikož dle očekávání Billy Hope svádí větší boj vlastně mimo boxerský ring, než přímo v něm. Ačkoliv boxu příliš neholduji, snímků s touto tématikou jsem již viděl více než dost a dle mého skromného názoru říkám, že úvod filmu se po stránce nějakých těch boxérských rituálů před zápasem velice vyvedl a kamera ze všech úhlů umně snímá souboj dvou boxerů. Dále už "jen" film až do finále s archnemessis ždíme emoce, jelikož se hlavnímu hrdinovi ve velmi malém intervalu stanou všechny myslitelné i nemyslitelné problémy, co by nikdo nechtěl asi zažít. Zjevně to funguje, uvědomělá slečna vedle mě při jedné emotivní scéně začala vzlykat a zřejmě i někdo s emocemi na úrovni kamene dospěje k názoru, že dávkování napětí a jisté sounáležitosti k mistrovi světa v boxu a zároveň zlomeném otci funguje na výbornou. Místy jsem pochyboval o režijní preciznosti Antoinea Fuquy a říkal jsem si, že to občas přecijen žene příliš přímočaře na jistotu v domnění, že takhle to zkrátka stačí. U Jakovo předchozího snímku Nightcrawler jsem přesvědčený, že tam povedlo napětí dávkovat o něco nenásilněji. Nic to však nemění na tom, že i tento kousek se rozhodně všem zúčastněným bude ve filmografii tyčit ještě dlouho a řekl bych, že kdekomu sedne mnohem více. Spoiler : Ta smrt Rachel McAdams byla skutečně divná, lépe řečeno možná fungovala lépe na papíře, ale do filmu byla převedena dost násilně a pro mě i dost wtf. PS : Velká pocta Jamesi Hornerovi...70%...[21.7.2015_ČSFD projekce_Lucerna] (22.07.2015)