Perverzáci

Tři povídky, tři různé příběhy a stejné téma -- sex tak trochu jinak.. 1. House and Home - první a pro mě asi i nejlepší, vzít si domů pro ukojení svých choutek chudáka holku bezdomovkyni může bejt docela sranda, ale je potřeba si dobře vybrat... výborná klasická hororová a brutální jednohubka - 90 % 2. Mutant Tool -- a přichází druhá a asi nejhorší s nejfádnějším sexuálním námětem ( kurva, která to má ráda:) a nejbizarnějším asi monstrem ( cosi s kládovitým penisem pro výrobu čehosi v kleci) ... 40% 3. Bitch .. a zlatým středem končíme, jo pejsci jsou sladcí :) - 60 % (30.05.2012)

Je s podivem, že se na tomto odvážném perverzním činu podílejí zrovna Britové, ale přidám se k většině: Recept na erotické choutky, který bych já osobně nedoporučovala romantickým systematickým duším. První povídka mě do jistého času bavila a nemohla jsem se dočkat na nějaké to rozuzlení. Po závěrečné idiotské scéně, která mě spíš rozesmála, jsem musela právě shlédnutou kravinu spláchnout sklenicí vody. Když nevím jak povídku logicky realisticky ukončit, tak jí ani nenatáčim, ne? Druhá povídka Přidám se k té většině, která (možná až moc složitou pointu) nepochopila. Vlastně ani nevím, o čem to bylo, ale věřim, že vědět to, vyjde z toho docela slušná koukatelná jednohubka. Třetí povídka No...co napsat? Nemělo to s hororem nic moc společného, ale v tomto případě mě to ani nějak nepobuřovalo. Ve třetí povídce se člověk soustředí spíše na to, jak byla ta mrcha hrozně vychcaná, až se mi z ní svíraly pěsti, protože nevinný ksichtík hlavního herce na roli otroka byla jako ušitá ačkoliv mi ho bylo líto. Nebudu to nějak podrobně popisovat. První dvě povídky bych nerada samostatně hodnotila, takže píšu celkový dojem ze třídílné stopáže. 50% (14.01.2012)

Svatá prostoto, jaké choré mysli tohle vymyslely? U závěru třetí povídky jsem kvůli své fóbii ze psů málem umřel. Little Deaths je zajímavý žánrový přírůstek, ale s klidným svědomím jej doporučit nemůžu. V podstatě odpovídá stylu a náladě předchozích filmů Simona Rumleyho (Red, White and Blue; The Living and the Dead), což jsem přesně čekal - a tak trochu jsem se toho i bál, neboť to ani zdaleka není má krevní skupina. (23.06.2011)

Narazíte li si kikinu s akutní anginou klitoris a i koňské dávky peniscilinu přestanou zabírat, nemůžete doufat, že se z toho jen tak jednoduše vylížete. Zabránit jejímu svrbění pak vyžaduje úchylit se řekněme k méně ortodoxním metodám, nad kterými by se nejeden katolík zuřivě křižoval a freneticky hledal ve Firemním manuálu kapitolu o solných sloupech. Rozhodně bych nečekal, že s takovou prudkou romantikou, hraničící místy s "hnědou knihovnou", vyrukují zrovna angláni a dokonce naleznou v tom panteonu albionských "krasavic" i pár takových, které svým vzhledem vyděsí méně, než hororový podtext jednotlivých příběhů. Zejména hledáte li oživení vašich chcípajících pohlavních interakcí, neváhejte se inspirovat a možná budete mile překvapeni reakcí vašich drahých poloviček, když si domů přitáhnete nějakou smradlavou houmlesačku na trochu té hromadné gymnastiky, nebo si nasadíte koženou psí masku a začnete v bytě obchcávat rohy a vrtět ocasem. (15.07.2011)

No takže jsem čekala hororové povídky, ano, přišla ujetina nejvyššího rázu, ve který si můžou libovat snad jen úchylové, nebo individua, který oceňujou takovouhle úžasnou tvůrčí invenci a přehršel "perfektních" nápadů. Což o to, taky bych oceňovala, ale byla jsem většinou buď zhnusená nebo znuděná. Pár povídek jsem zapomněla snad hned, jak to skončilo (ta upírka či co), pak tam byla nějaká ta zdařilejší (sic bizarní, leč zábavná psí), vrcholem pak byla povídka centrovaná okolo pokusů na lidech s přirozením visícím po zem, to už jsem si musela pěkně pěstičkama protřít oči. Viděla jsem už kdejakou chujovinu, ale tohle se řadí k největším mnou zhlédnutým úletům. (07.12.2011)