Na straně osm

Ten jazzový podtón, kterému je podřízena i barva filtrů a kamera, se mi docela líbil. Jen škoda, že ze slibného začátku, slibujícího sofistikovanou hru kočky s myší, se vyklubala nakonec poměrně prvoplánová a povrchní červená knihovna, kde přední analytik MI5 má fakt, ale fakt dokonalý čuch na lidi, takže se nikdy nesplete a ví přesně, komu se v tom oboru lží dá, a komu nedá věřit. Mezitím ještě řeší vztah se svou dcerou a se svými dvěma předchozími manželkami z celkem čtyř, ale nic navíc v tom fakt není, snad kromě jistého patriotismu, jisté drobné nenávisti k Izraeli a nejasnému postoji k liberálním hodnotám. (12.05.2019)

Stylizované je to zajímavě, ale thriller s tak pomalým tempem, kde pořádně není gradace, na to chce skutečně režisérskou i scenáristickou odvahu. David Hare si na to troufnul a výsledkem je herecky zajímavý film, který dějově zase tak moc zajímavý není a jehož vyústění si asi ani moc neužijete, protože není proč. (12.05.2015)

Tak trochu zvláštní film, který, (ač tomu prostředí výzvědné služby vybízí) není téměř vůbec akční. Označení thriller bych proto radši nechal někde u okraje cesty. Bill Nighy v roli ostříleného a také v podstatě osamělého agenta odvedl, alespoň dle mého soudu, naprosto geniální kus práce. Dialogy (nejen) jeho postavy jsou, jak tady pár lidí psalo, opravdu místy až uspávající a zdlouhavé, na druhou stranu překvapivě bohaté a hluboké. Proč jsem tedy zvolil tak vysoké hodnocení? Z mého pohledu jde o koncert jednoho muže, ke kterému se přidává propracovaná kamera a místy zajímavý příběh. Pokud ale hledáte "jen" akci, jste na špatné adrese. (20.08.2012)

Špionážní drama, ve kterém nepadne jediný výstřel, nevybuchne jediná budova, ale zato nás oblaží nepřekombinovanou zápletkou a uvěřitelnými postavami. Bohužel jsem se ze začátku ztrácela. Nestíhala jsem číst kulometné titulky, poslouchat těžkopádná britská souvětí a až po plno minutách pochopila, o jakou organizaci vlastně jde. (Na druhé sledování není ten film až tak přitažlivý) Druhá polovina filmu už byla v pohodě. Politika se tu mísí s rodinnými problémy a nesmí chybět romance, přizpůsobená věku a povaze postav. Page Eight mě dostalo svou inteligencí a schopnosti zaujmout bez nutnosti přikrášlovat a šokovat. Neřeší, jestli agent X chytí padoucha Y a přitom zachrání Londýn, zabývá se současnými zpravodajskými organizacemi v UK a jejich významem v současné politice. (04.12.2013)

,,CÍLEM INFORMACE JE NAJÍT PRAVDU, NE POTVRZOVÁNÍ TOHO, V CO VĚŘÍME. HLEDÁME, CO JE TAM, NE CO CHCEME, ABY TAM BYLO“....... /// Johny je starej špión, kterej neztratil víru ve starý hodnoty. Proto mu musí bejt podezřelý, když ho začne balit (mladá) ženská. Konverzace s tímhle, s touhle, s dcerou, s kámošem s .... prostě hodně se mluví. Britský špionážní hrátky a rodinné hodnoty mají společnej problém – důvěru. Že by to byl vodvaz – to zrovna není, ale já tyhle konverzačky můžu a hlavně čekám, až Johny přestane bejt moudrej, držet se dál od problému a zrealizuje ty svoje nebezpečný myšlenky. Film o rodině, cti a národních hodnotách. Složité vyprávění pro ty, kteří chtějí poslouchat Billa Nighyho, jenž je (téměř) dokonalej. Stejně jako ve Wild Target. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na dovču jezdím k Západnímu břehu Jordánu, Dárfúru nebo Afghánistánu. (Podle počasí...). 2.) Co dělali Doyle a Bodie vím. Zajímá mě, co dělal major Cowley. 3.) Thx za titule ,,Adonai“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.09.2011)