Muž na Měsíci

Filmová pocta pro jednoho komika, který byl do téhle doby pro mě prakticky neznámý. Andy Kaufman mistr v manipulování obecenstva dokázal vyvolat smích, radost a v zápětí smutek či šílenou nenávist. Jen mě mrzí, že snímek nemohl být delší, protože se nám ukáže krátký úryvek z dětství a další scéna je, že už vystupuje před lidmi a to mezi tím nebylo vysvětleno jako důvod jeho změny hlasu či jeho rozdvojená osobnost. Jo a k Jimovi Carreymu,kdybych měla čím,tak před ním smekám... (14.07.2010)

Byl v totální opozici vůči okolnímu světu. Byl spontánní, mystifikující, kontroverzní, drzý, čímž publikum ničil, ono ho za to milovalo, nebo nenávidělo. Miloš Forman spojil v dalším biografickém opusu síly s multivýrazným Jimem Carreym, který může dodnes kroutit hlavou, že ho akademici tehdy ignorovali. Vsadil na něho i přesto, že pro diváky jsou Kaufmanovy vtípky docela náročným rébusem, protože miloval jeviště a reakce publika. Jevištěm pro něho byl prostor před televizní kamerou, zábavní klub i wrestlingový ring. Všude tam udělal vždy něco jiného, než se od něho očekávalo. A pokaždé s nějakou jinou maskou. Co mi tak úplně nesedělo, byly občas právě reakce publika. Místy takhle, ať už negativně nebo s nadšením, nikdo nereaguje. Přitom jsem někde četl, jak si Forman chválil, jaké perly mu asistent režie z publika nabídl. Ale to je jen drobná poznámka v jinak milém, komplikovaném i zároveň srozumitelném balení. (07.08.2015)

Viac než biografia. Viac než prehľad najlepších gagov Andyho Kaufmana. Smutná štúdia človeka, ktorého nikto nepoznal sa križuje s niekoľkovrstvovými bohovskými gagmi, ktoré presahujú čas, priestor i ďalšie dimenzie a tak ako ležiaca osmička sa spájajú do jedného dokonalého celku. Ťažko písať o tých úplne najlepších filmoch. Jim Carrey mal dostať Oscara. (26.05.2005)

Říkám vám, že tady bude naprostý ticho! Na pódiu je umělec! MUŽ NA MĚSÍCI umí vyvolat slzy radosti i dojetí. Snímek, který je díky skvěle napsanému scénáři a chytré Formanově režii, neustále dva kroky před divákem. Nápaditá mystifikace, kde je divák doslova rukojmím tvůrců. Jim Carrey zde dokazuje, že je schopen zvládnout i polo/vážnou roli a jako americký komik Andy Kaufman stvořil svou životní hereckou úlohu (doporučuji si na internetu pustit skutečná vystoupení Andyho či jeho alter ega Cliftona a vše vám zapadne do sebe). Výborná hudba (R.E.M.) pak dotváří úžasný dojem z tohoto originálního díla. Vynikající filmařina, pan Forman a Jim Carrey, v mistrovské formě. Jeden z nejlepších filmů, co byl kdy natočen a který po letech můžu označit, jako jeden z mých nejoblíbenějších. Luxusní pecka s fenomenálním závěrem! (11.10.2018)

Miloš Forman skutečně už natočil, jak říká betelgeuse, pěknou řádku filmů o svých společnosti zpěčujících se rebelech. Tento film je ale, ať už je to zásluha scénaristy nebo samotného Miloše Formana, trochu jiný. Nejspíš však bude příčinou sám Andy Kaufman, který nám tu ukazuje, že humor je nejzajímavější právě tam, kde přestává být pouhým humorem. Jedině na této hranici se stále ještě děje něco pozoruhodného. Andy nikdy nechtěl být prostě jen komikem. Svá šou přeměňoval spíše v jistý druh umění (nejblížší snad happeningu). Při svých vystoupeních byl podobně jako dadaisté schopen spílat svému publiku. Nechtěl se jim totiž líbit. Chtěl upoutat pozornost. Šokovat a vyprovokovat reakci - ať už jakoukoli. Chápu, že tenhle druh legrace pobuřuje. Leckdy připomíná rozmar koupajícího se člověka, volajícího o pomoc. Jeho nevhodný způsob žertování bude potreztán. Pomoc mu bude odmítnuta ve chvíli, kdy se skutečně začne topit. Andy totiž rád staví na motivu mystifikace. (Zdá se, že z ní stále lze a to nejen v oblasti humoru hodně vytěžit. Vzpomeňme jen třeba na u nás oblíbené Zelenkovy mystifikace.) Přesto mi však Andyho snaha zaujmout připadá mnohem přijatelnější než třeba způsoby bulvárních novinářů anebo metody reklamních pracovníků, kteří své publikum rovněž rádi manipulují. Jeho snažení je totiž mnohem čistčí. Je to přístup spíše dětsky hravý než vykalkulovaný. Jeho žertování připomíná legrácky malého chlapce (dovedené ovšem k magalomanství), který si dělá legraci jen pro vlastní potěšení. Abyste se mohli pobavit s ním, musíte přijmout jeho úhel pohledu. Pak nám teprve může odhallit hodně o nás samotných: o našich nevědomých očekáváních (tehdy, když je zklamává) a o postupech, jimž se necháme manipulovat. (07.03.2004)