Přelet nad kukaččím hnízdem

Roku 1944 přišla zpráva, že oba rodiče Miloše Formana zemřeli v koncentračním táboře – matka v Osvětimi, otce protáhli mnoha vězeními, a když ho gestapo nedokázalo zlomit, prošel Terezínem, Buchenwaldem, Osvětimí – a zemřel na skvrnitý tyfus. Forman tak nikdy nezapomněl na potlačování lidské svobody a na nelidské zacházení a ono zlo prolnul za mříže psychiatrické léčebny, kam se dostává i nenapravitelný pacient McMurphy, neustále svádějící souboj s tamními pravidly a denními režimy, který pevně ve svých rukou drží despotická sestra Ratchedová. Bezchybná režie, herecký koncert Jacka Nicholsona a ďábelské Louise Fletcher, včetně dalších figurek léčebny, apel na lidská práva a dodnes snímek, který je považován za jeden z nejlepších amerických dramat!! McMurphy měl tu krávu uškrtit.. (18.01.2006)

::::::::::::: Půjdu proti proudu. Nuda jako v kostele. Konec je jako z nějaké pohádky pro děti. Nezanechalo to ve mne vůbec žádné pocity a to jsem dal tomuhle filmu několik šancí a zhlédl ho několikrát, ale nic. Jack Nicholson je ale opravdu pan herec, ale v tomhle filmu mě vyloženě sral a jak ho na konci sestra "zabila", tak mi to bylo úplně jedno. Měl jsem šílený problém se vcítit do ostatních postav, je-likož mi nějak nešlo s nimi sympatizovat. Miloš Forman je vynikající režisér a jeden z nejlepších vůbec, ale tenhle film mě nechal naprosto chladným, osobně mám nejradší Milošův Lid versus Larry Flint, Amadea a Černého Petra - to jsou vynikající díla. Jestli chci ukápnout nějakou tu slzu, tak šáhnu po Zelené míli nebo Věznici Shawshank - to jsou filmy, které mne vždy zaručeně dojmou. www.svet2012.info ::::::::::::: (04.05.2008)

Drama, které na mě hodně silně zapůsobilo. Vypráví o souboji muže rebela, toužícího po svobodě a nezávislosti s manipulativní, autoritativní a despotickou mrchou s vyzáží ctihodné a srdečné ženy. Obrovsky zajímavý příběh, který uteče jak voda, výborně vykreslené prostředí a atmosféra ústavu a strhující herecké výkony (kromě Nicholsona a Fletcherové byli výteční i Danny DeVito, Brad Dourif, Sydney Lassick nebo Christopher Lloyd). Na konci jsem zároveň cítil vztek, smutek, ale i určitý druh zadostiučinění a tento filmový zážitek doporučuju rozhodně každému. (16.12.2007)

Příklad úspěšné adaptace na nové prostředí - i takto lapidárně lze shrnout Formanovu exilovou tvorbu. Že jde o dílo špičkové a mimořádné ve všech ohledech, je zřejmé. Někteří z nás však až příliš hýří superlativy, aniž by přihlíželi k domácí Formanově tvorbě (LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY, HOŘÍ, MÁ PANENKO), i špičkovým světovým dílům (KŘIŽNÍK POTĚMKIN, FRIGO NA MAŠINĚ, MONSIEUR VERDOUX, FORREST GUMP ad.). Atmosféra zneužívaného, neutěšeného psychiatrického ústavu propojená s bojem za základní lidskou důstojnost proti mafii v bílých pláštích, je určitě jedním z dominantních témat a výzev naší současnosti. Oskarového ocenění se Formanovi nedostalo jen tak. A film, jehož obsah určitě není fikcí, šel za hranice svého předlohového vymezení. Naopak. Ruské "psychušky" brežněvovské stagnace vždy měly nějakého souputníka v dalších zemích. Nicholson, kterého jsem si v tomto filmu před lety všiml poprvé, naskytlou nevšední příležitost využil beze zbytku. S jedním zhlédnutím se v případě PŘELETU opravdu nedá vystačit. Tomu, kdo dokáže být trpělivý, se pak Formanovo dílo víc než štědře odmění nevšedním zážitkem. A my i po letech stojíme před Čechem, který jaksi samozřejmě dokázal proniknout až na vrchol pomyslného kinematografického amerického Olympu (nebo spíš Parnasu). Stojíme a žasneme. (01.03.2008)

Vynikající, ale plný počet dát nemůžu. Na to na mne Přelet dostatečně nezapůsobil. Navíc pochybuju, že ve mně měl film vyvolat sympatie k postavě Louise Fletcher, zatímco Nicholson mi měl jít na nervy. Cvokárna je skvěle depresivní prostředí, ale přenést jej na mne - jako diváka - se nijak silně nepodařilo. Prostě nenechalo to ve mně ten ojedinilý stoprocentní dojem. 85% (16.09.2008)